Čekání na Godota…

JAK TO VIDÍ MÁMA Nebo na sníh? Letos mu to nějak trvá. Ale konečně jsme se dočkali. Ovšem museli jsme mu trochu vyjet naproti.

Na pár dní jsme se přesunuli k babičce a dědovi na Českou Sibiř. Protože v Praze to s tím sněhem v poslední době byla dost slabota, a kluci měli slíbeného sněhuláka už od adventu. Máme navíc právě jarní prázdniny, a tak se pár dní mimo město vyloženě nabízelo. Nezačali jsme ovšem úplně nejlépe.

Přijeli jsme v sobotu, kdy nebylo ještě po sněhu ani památky. S babičkou a oběma kluky jsme vyrazili na dlouhou procházku, řádně se „zčunili“ v blátě a doufali, že snad předpověď neselže a do rána napadne aspoň malý poprašek. Chumelit začalo už navečer a do nedělního rána opravdu napadlo několik centimetrů prvotřídního prašanu.

Kluci nemohli ani dosnídat, jak se těšili ven. Na sněhuláka byl zatím moc velký mráz a nelepivý sníh, a tak jsme vytáhli boby a šli to zkusit s nimi. Pár hodin jsme si zablbli ve sněhu, povozili kluky a chvilku před obědem se vrátili na zahradu. Filípek si od silnice donesl obří hroudu sněhu s tím, že „je to úplná bomba, jenom jeden sníh a je takhle velikej!“, uložil si ji pod smrček v rohu zahrady a pomalu jsme se začali chystat domů na oběd.

Najednou slyším Filípkův vyplašený křik a vidím ho, jak mizí pod hladinu malého jezírka s lekníny, zabudovaného ve skalkové zídce. V mžiku jsem byla u něj, ale stejně se stačil celý potopit, takže jsem ho z vody vytahovala mokrého jako vodníka. Vylili jsme boty, venku svlékli většinu mokrého oblečení a valila jsem s ním do koupelny. Ve vaně jsme sundali zbytek věcí – měl mokré fakt úplně všechno, osprchovala jsem ho vlažnou vodou, utřela do sucha a oblíkla do tepláků.

Konečně taky přestal řvát, ječel celou dobu, co jsem ho svlékala a utírala – tak strašně se lekl. Vůbec nečekal, že pod ním tenký led praskne a on zahučí do půl metru hlubokého jezírka. Koneckonců, všechen led, se kterým měl zatím venku tu čest, bylo pár zamrzlých kaluží na chodníku. A ty jsou přece nejlepší na dupání a rozbíjení, jak ví každý správný tříletý dítě.

Teď čekáme, až uschnou boty. Odpoledne mohl ven jenom Honzík, Filípek bez bot byl odsouzen k domácímu vězení. Díky slunečnému počasí trochu vzrostla teplota, a tak mohlo dojít na koulovačku i sněhuláka. Takového pidi sněhuláka. Uplácali jsme malého stolního sněhuláčka – nebo spíše sněhulačku, a pro jistotu si ji i vyfotili. Pokud budeme mít se sněhem zas na x týdnů utrum, ať máme nějaké důkazy, že se nám to jenom nezdálo. 😀

Držte nám palce, ať sníh ještě pár dní vydrží a můžeme se dosyta vyřádit, než se zase vrátíme do Prahy k pár zamrzlým kalužím. A krásné jarní prázdniny!

 

Jarka

7.2.2018 11:13  | autor: Jaroslava Vaňková
Více o tématu: kluci

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist