Stále na letní vlně

BATOLE LIVE! FILIP – Ahojte všichni, tentokrát mi to nějak strašně rychle uteklo! Teprve předevčírem jsme se vrátili z dovolené, táta šel už zase do práce, ale máma je opět naplno s námi.

150334931410321_3848_mensi-1100x618.jpg

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz


Po těch pár dnech na Šumavě jsme zakotvili zase u babi s dědou, užívali si zahradu a všechny výhody, které přináší. Poprvé jsme s Honzíkem pustili mámu a tátu na výlet bez nás. Občas říkali něco o tom, že by si potřebovali odpočinout a užít pár dní jen sami dva jako za starých časů… Tak jsme je tedy nechali jet, no. Doufám, že nám na výletě nepořídili sourozence. Myslím, že by nás z toho všechny brzo kleplo.

Být s babičkou a dědou bez opory mámy a táty byla rozhodně zajímavá zkušenost. Ale po pravdě, až tak moc netoužím si to brzo zopakovat. Babi Jarka se o nás sice starala vzorně, ale nechtěla, abychom se k ní v noci nastěhovali do postele (spala s námi nahoře v našem pokoji), přestože k mámě a tátovi se tam normálně vejdeme. Že prý by se jí nespalo dobře a máme svoje vlastní postýlky. O to víc jsme si to pak chtěli vynahradit, když se naši po pár dnech vrátili.

Jinak to ale byla pohoda, po rodičích jsme se neptali dokonce ani večer při uspávání, i babičku to překvapilo. Od Andulky s Terezkou je už zvyklá, že se holkám po mamince stýská a občas se po ní ptají. My jsme s Honzíkem dělali hrdiny a na mámu s tátou jsme se schválně neptali. Jen ať vědí, že se bez nich umíme o sebe postarat (skoro) sami.

Babičce jsme pomáhali na zahradě, já jsem vypiloval jízdu na čtyřkolce (brácha už mi ji půjčuje celkem ochotně), svezli jsme se na skútru, chodili krmit a chovat kačenky, trhali rajčátka a mávali vláčkům. Prostě takový standardní letní režim na České Sibiři. Letos jsme tam tedy strávili delší část prázdnin než doma. Máma se evidentně řídí heslem „Všude dobře, tak co doma!“ 😀

A to nás ještě ten nejhlavnější zlatý hřeb léta teprve čeká!

Užívejte si konec prázdnin!

Váš Filípek

Čtěte také:

Jak to vidí máma

Prázdniny se nám letos výjimečně dobře daří. Zatímco loni jsme sbírali síly po manželově náročné léčbě a na cestování nebylo ani pomyšlení, letos se mi zatím všechna prázdninová přání plní.

Chtěla jsem aspoň pár dní dovolené ve čtyřech – nějaké výlety, pár dní u babičky a dědy, ať si kluci užijí tatínka (mě si užívají stále, ale tatínek je v pracovní dny poněkud vzácnější komoditou). Splněno. Pár dní na Šumavě, příjemné grilování s tetou Kateřinou na chalupě, romantický výlet do německého Pasova, mého oblíbeného města, a procházka Stezkou korunami stromů v bavorském Neuschönau. Takový malý návrat na místo činu – už jsme tam byli před dvěma roky, s mimiňákem kojencem Filípkem a odrůstajícím batolákem Honzíkem. Tentokrát s námi byli dva už docela velcí a šikovní kluci. Za další dva roky už si asi projdou všechny zajímavé zastávky bez pomoci a Honzík si možná přečte informační cedule i v němčině? 😀

Chtěla jsem pár dní ve dvou, jen s Martinem. Trochu si odpočinout od každodenní rutiny se dvěma malými dětmi, udělat si čas na hýčkání našeho partnerského vztahu. Splněno. Vyrazili jsme na tři noci do Špindlerova Mlýna, ubytovali se na Švýcarské boudě a užívali si především to ticho! 😀 Pravda, termínově jsme se trefili zrovna do polského svátku, takže ticho bylo jen v tom Špindlu. V Adršpachu jsme si připadali spíš jako na návštěvě v Polsku (na obrovském parkovišti jsme české SPZ počítali na prstech jedné ruky, kromě nich jsme našli jen asi dvě holandské a dvě německé značky, všechny ostatní patřily našim severním sousedům).

O den později jsme ze stejných důvodů vzdali výlet na Sněžku – takovou zácpu jako v Peci byste jinak hledali snad jen na dálnici D1 nebo na pražském okruhu. Náhradní řešení – ZOO Dvůr Králové – bylo tak trochu jako z louže pod okap: Davy především polských turistů i zde. Ale nevadilo nám to, neřešili jsme tisíc požadavků a otázek našich dvou raubířů, a tak jsme si procházku v ZOO užili celkem poklidně. A chvílemi jsme se bavili nad „utrpením“ jiných rodičů. Ne že bychom byli až tak škodolibí, ale někdy je vlastně docela osvobozující vidět a slyšet, že všechny děti jsou hlučné, neodbytné a při únavě zaručeně nejprotivnější na světě.

Bezdětnou mini-dovolenou jsme stylově zakončili luxusní vířivkou a hlubokým spánkem. Když jsme se ve středu s českými velehorami loučili, shodli jsme se, že se nám už po obou klucích stýská a těšíme se na ně. A podle toho, jak bouřlivě nás vítali, soudím, že oni se stejně tak těšili na nás. Honzík nás podrobně a chronologicky zpravil o všech činnostech, kterým se v době naší nepřítomnosti věnovali, a Filípek se na mě snad na hodinu pověsil jako malá opička a vůbec se nechtěl pustit. Babička s dědou vypadali, že akci první hlídání zvládli levou zadní, takže nic nebrání tomu, abychom si takový malý prodloužený víkend bez dětí za čas zopakovali.

Poslední prázdninová dovolenková položka už se taky pomalu blíží. Příští příspěvek budu psát – dá-li operátor a datové připojení – z řecké pláže.

Do té doby se mějte krásně a vychutnávejte si letní odpočinek, ať jste kdekoli!

 

Jarka

23.8.2017 12:01

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist