Déjà vu

BATOLE LIVE! FILIP Tak jsme zase zavření doma. Mám rýmu. Ale první si začala máma, ta už smrká více než týden. Zatím bez zlepšení.

149612900910321_3804_mensi-1100x618.jpg

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz


Mám pocit, že něco takového jsem vám už psal a není to ani tak dávno, co? Nevím, co se to děje, že vždycky, když se dáme konečně do kupy a všechno funguje, jak má, tak se to zase celý nějak pokazí a jsme tam, kde jsme byli. Brácha je v pohodě, zdravej jako řípa, energie na rozdávání. Já mám nudli u nosu a v noci mě budí kašel. Dneska nad ránem jsem kvůli tomu přišel za mámou do postele v půl pátý a už mi vůbec nešlo usnout. Táta dokonce odjel do práce dřív. Usnout už by se mu nepovedlo a koukat do stropu prý nechtěl. A máma? Ta vypadá jako sůva už od minulého pondělí, plouží se jako mátoha, kapesník prakticky neodkládá a troubí do něj téměř nonstop.

No je tohle nějaká spravedlnost? Konečně léto, až to asi leckoho i mrzí, a my tvrdneme zavření doma. Párkrát odvezl Honzíka do školky táta, ale když mu to nevychází s prací, zůstává s námi brácha doma. A ven jít nejde, na tom ostrém slunci se mámě točí hlava a je jí pak ještě hůř (a mně vlastně taky). A to jsme přitom měli v neděli odjet na Vysočinu za tetami a užívat si až do středy se spoustou kamarádů. Už loni to byla moc bezva akce. Ale mám takový pocit, že i minule jsme tam s mámou měli rýmu. No, tak letos jsme pro jistotu ani neodjeli.

Rýma mě štve i proto, že u babičky a dědy je konečně v provozu bazén. Dřív tam byl jen takový ten velký nafukovací, do kterého se pohodlně vejde i dospělák, jenže ten prokousla Brita a bylo potřeba vymyslet něco jiného. No a babička s dědou to vzali trochu víc „z gruntu“ a rozhodli se vybudovat pevný bazén, co se na zimu jen upustí, ale jinak zůstává stát na zahradě. Od jara všichni čekáme na počasí, aby se dal bazén napustit a vyzkoušet. Všichni už v něm byli, jen my pořád ještě nic. A jestli to s námi bude takhle vypadat i dál, tak nám to už do prázdnin asi nevyjde.

Jo, a být pořád doma je pěkná nuda. Máma posledních pár dnů i přes to nachlazení pracuje, sedí většinu dne u počítače a nemůže si s námi hrát. V herničce jsme zase rozházeli všechny hračky na zem, vysypali krabice s kolejemi, kostkami i legem, jenže to teď nemá kdo uklidit a nedá se tam hrát. Tak si nosíme hračky do obýváku, což zas mámě vadí a posílá nás s tím zpátky. Obývák prý není herna. Přitom to každý večer před spaním (když nám to teda někdo důrazně připomene) hodíme zas do herny, tak v čem je jako problém? Taky vás jako děti nutili uklízet hračky?

Co na tom lidi vlastně mají? Ono není jedno, jestli je auto zaparkovaný v poličce nebo uprostřed pokoje? Nebo jestli jsou pastelky v kalíšku na stole a nebo leží pod ním? Až je budu potřebovat, tak si je tam najdu, ne? Přijde mi, že z toho máma dělá děsnou vědu. A přitom já uklízím a pomáhám tak rád! Třeba dávat prádlo do pračky nebo vyndávat umytý nádobí z myčky, to jsou vyloženě moje oblíbený činnosti. V kuchyni to mám zmáknutý, vím, kam patří příbory, kam vařečky, krájecí prkénka, hrnce a pokličky, a sám je dávám na místo. Na talíře a hrnečky nedosáhnu, tak je podávám mámě a do skříněk je uklízí ona. Jsme vyloženě sehraný tým. Vlastně je to celkem prima, když mají věci svoje místo. Člověk jde na jisto a nemusí přemýšlet, kde by to tak asi mohlo být, ani hledat pod gaučem chybějící dílek do skládačky. Možná se nad tou hernou ještě zamyslím a zkusím se s mámou domluvit, aby nám to tam pomohla uspořádat.

Čtěte také:


Jak to vidí máma

To déjà vu není v nadpisu náhodou. Zažívám tento pocit v poslední době snad na každém kroku. I když toho, vzhledem k tomu nachlazení, pravda, zase tolik nenachodím.

O rýmě a o tom, jak nás to všechny prudí, už myslím Filípek řekl dost. V souvislosti s nerealizovaným výletem, na který jsem tentokráte chtěla s sebou vzít i Honzíka, mi vytanuly vzpomínky na minulý rok. Tehdy jsem jela jen s Filípkem, Honzík byl poprvé na pár dní u babičky a dědy úplně sám, zatímco Martina jsme nechali v Praze vstřebávat druhou dávku chemoterapie. A pak i třetí, aniž bychom se mezitím viděli, protože jsem si z výletu dovezla tak brutální rýmu, že jsme nakonec všichni tři zůstali u babičky a dědy ještě další tři týdny. Když nás děda po těch několika týdnech odloučení dovezl zpátky domů, skoro jsem Martina nepoznávala. Během pár týdnů vizuálně zestárl o několik let, byl unavený a měl toho očividně plné kecky (ostatně já taky). Tohle déjà vu už doufám nikdy nezažijeme.

Jiné, o poznání milejší déjà vu, zažívám díky svým dvěma skvělým kamarádkám a jejich dětem. Lucka má roční dvojčata, a tak už měla možnost využít hodně oblečení i dalších potřeb po našich raubířích. Před pár dny (v časovém okénku, kdy jsme byli všichni fit) jsme spolu strávili ve formátu 2 + 4 velmi příjemné prosluněné odpoledne. A hned pár dní na to jsme i s Martinem vezli Lucce nějaké další potřeby a oblečení, které může pro své děti využít. Zpátky jsem si výměnou přivezla vrácené nejmenší velikosti. Když jsme je s Luckou společně přebíraly, nemohly jsem už ani jedna uvěřit, že naše děti byly někdy tak maličké. I ta roční dvojčata už urazila takový kus cesty, co teprve naši kluci!

Přehrabování miminkovského oblečení si ovšem užívám i nadále – díky druhé kamarádce Míše, která čeká své první miminko koncem léta. Postupně jí tedy předávám první velikosti oblečků a nabyté mateřské zkušenosti. Kromě oblečení se loučím i s dalšími věcmi po dětech. Po více než roce zahálení v garáži došlo na kočárek. Prošel kompletní kontrolou technické způsobilosti, sporťák jsem přestavěla zpátky na hlubokou korbičku, vnitřně jsem se s ním rozloučila a nabídla ho kamarádce. Míša si po prohlídce vzala krátký čas na rozmyšlenou, ale hned druhý den mi psala, že se jim kočárek líbí a berou ho. A tak se s ním vlastně ještě tak úplně loučit nemusím, pravidelně ho uvidím s novým vzácným nákladem. Blížící se příchod Míšina miminka mě taky inspiroval k projektu „Velká postel II“. Začátkem léta nás tedy čeká přesun Filípka do velké samostatné postele, abychom mohli postýlku i s matrací, peřinkou a textilními mantinely poslat dál. Další velké déjà vu před námi!

Užívejte si tropických dnů třeba z pohodlí bazén(k)u!

Jarka

31.5.2017 5:41

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist