Z darů naší země

BATOLE LIVE! FILIP Tak nám začaly prázdniny. Dokonce o týden dřív než všem ostatním.

snidane2-1100x618.jpg

Děda s babičkou si totiž jeli na týden odpočinout do Alp, a tak nastoupila naše jednotka rychlého nasazení ve složení máma, Honzík, já a Brita, a převzali jsme péči o dům, zahradu a všechny její obyvatele. Asi to byl pro mámu docela záhul. Ale nás to s bráchou moc bavilo, hlavně asi kačenky, krmení králíků a chočení koťat. Jo a trhání ovoce. Pomáhali jsme mámě s jahodami a rybízem. Jen moc nechápu, proč jí vždycky tak vadilo, když jsme za ní lezli do záhonků nebo k rybízovým keříkům ve vysoké trávě. Nebo když jsme chodili uprostřed dne zalévat trávník. Asi má jiné pojetí práce než my dva. Ale my ji to časem naučíme chápat po našem, nebojte. Myslím, že po tom týdnu byla docela ráda, že jsou děda s babičkou zpátky.

O víkendu za námi na venkov přijel taky táta. Bylo to parádní překvápko! Od Velikonoc tam totiž nebyl, nešlo to. Ani doma jsme s ním netrávili moc času, většinou polehával v ložnici a máma nás pořád napomínala, abychom moc nekřičeli, že mu není dobře a potřebuje odpočívat. Asi to bylo dost podobný, jako když jsem byl ještě malé miminko. To jsem taky skoro pořád jen ležel a spal. No naštěstí už to vypadá, že je táta zase fit, v sobotu s námi řádil na zahradě, pořád jsme mu s Honzíkem něco povídali a chodili se tulit. Hrozně nám chyběl v těch posledních měsících. A mámě určitě taky. Viděl jsem ji, jak na nás kouká, když dovádíme s tátou, a zase jí zářily oči! Doufám, že si takhle parádně užijeme celé léto. Máma tuhle mluvila o nějakém výletě vláčkem, už se moc těším. Určitě vám o tom napíšu!

Mějte se krásně!

Váš Filípek

PS: Dneska přidávám fakt aktuální foto – z dnešní snídaně. Máma se napřed zděsila, pak smála a nakonec mě musela vzít do sprchy. Prý mi hodně dlouho žádný další jogurt nedopřeje. No, uvidíme, mám svoje přesvědčovací metody…


Jak to vidí máma

Téma dnešního článku na mě tak nějak samo vykouklo během pobytu u rodičů na venkově. Klidně bych mohla použít i jiný název, třeba „Přátelé zeleného údolí“ nebo „Eko bio matka“. Vlastně si můžete vybrat, který vám sedí nejlíp.

Užíváme si prázdninový režim, tedy bez docházky do školky, bez nutnosti vstát ráno nejpozději v určitou dobu, abychom stihli autobus, s volnějším režimem ranní hygieny (snídaně v pyžamu, případně snídaně v pyžamu na zahradě) – a je to bájo. Kromě toho jsme se ze sezóny jahod zvolna přehoupli do období sklizně malin, okurek, paprik, cuket, kedlubnů (nebo kedluben?), angreštu, rybízu a moruší. Víc aktuálně dozrávajících plodin ze zahrady rodičů si momentálně nevybavím. K nim se ovšem ještě přidávají další pochutiny a dary: meruňky, višně, borůvky, nebo třeba libeček, dobromysl a majoránka z mamčiných záhonků.

Poslední dny jsem trávila vždy aspoň zčásti zpracováváním něčeho z výše uvedeného. Jahodové marmelády potěší hlavně v zimě ke snídani na chleba s máslem, džem z černého rybízu a višní se zase bude výborně hodit do palačinek nebo narozeninových dortů. Při vaření obou druhů sladkých dobrot jsem kromě prvních vos odháněla od plotny i oba kluky. Nedivím se jim, vůně ovoce se linula z altánu po celé zahradě. Miluju letní vaření venku! Sice je třeba vždy nanosit poměrně dost věcí ven a pak je zase všechny uklidit zpátky do domu, ale za tu radost z pobytu venku to prostě stojí. Nehledě na to, že venku tolik neřešíte, jestli vám něco spadlo na zem nebo jste někde ukápli sladkou ovocnou šťávu. A kluci jsou taky nejvíc spokojení, když můžou být až do večera nepřetržitě venku.

Při zavařování džemů a marmelád (děláme totiž zřejmě obojí, pokud se tedy nebudeme striktně držet evropské legislativy, která termín marmeláda povoluje pouze pro ovocné směsi s obsahem citrusových plodů vyšším než 20%) si vždycky odpočinu a užívám si ten pocit, že tvořím něco, co bude přinášet užitek a potěšení za několik měsíců, až na nové dobroty dojde ve sklepě řada. Když pak třeba v listopadu otvírám sklenici zaručeně domácí zavařeniny, úplně se mi vybaví letní zpracovávání ovoce a leckdy i okolnosti, které činnost doprovázely. Před lety jsem moc ráda chodila na svůj „maturitní“ třešňový džem. Byl výborný a vydržel několik sezón, navařila jsem ho tehdy totiž snad 30 sklenic!

Není tedy divu, že jsme se v neděli vrátili domů řádně naložení dobrotami všeho druhu. Kromě marmelád, mléka a čerstvé zeleniny, které si vozíme pravidelně už několikátým rokem, jsem se letos pustila i do domácí smetanové jahodové zmrzliny. A musím sebekriticky přiznat, že se mi fakt povedla. Je opravdu výborná, a přitom úplně jednoduchá (to ostatně tak bývá, že?), jen jahody, trocha cukru, citronová šťáva a smetana. Tu máme ze skvělého zdroje – přímo od chovatelů krav (slovo farmář mi v českém prostředí stále nějak nesedí). Mléko se u nich dá koupit čerstvě nadojené, včetně smetany, a před jakoukoli úpravou. Musíte si s tím dát doma sice trochu práce (nechat odstát ve velkém hrnci do druhého dne, pak sebrat opatrně smetanu a mléko svařit), ale ta chuť! A to ani nemluvím o ceně, 12 korun za litr je vlastně docela symbolická suma. Smetanu využijete kromě zmrzliny třeba k výrobě domácího másla, nebo ji prostě necháte pár dní v lednici pracovat a máte skvělou zakysanku do salátů nebo omáček.

Další kapitolou jsou bylinky a byliny. Kromě běžně pěstovaných bylinek používaných převážně jako koření se v poslední době ráda spoléhám na léčivou sílu bylin. Přivedla mě k tomu moje sestra Jana, která se bylinkám věnuje už nějaký rok, vyrábí domácí sirupy z květu černého bezu, jitrocelový sirup na kašel, suší nejrůznější druhy bylinek a bylin, které si buď sama pěstuje na zahradě nebo je chodí sbírat do přírody, a vždycky funguje jako přítel na telefonu, když mají kluci nějaký kašel nebo horečku a já s ní konzultuji optimální složení čaje. A tak mi teď přibyly doma sklenice s nasušenou meduňkou, tymiánem, pivoňkou, lípou, jitrocelem, řepíkem… Až dojde na rekonstrukci kuchyně, budu si muset vyhradit jednu část špajzové skříně právě na bylinky. Ráda jim ale udělám místo, než abych běhala do lékárny a kupovala pilulky a tabletky nebo průmyslově vyráběné sirupy pro děti. Vlastně od doby, co mám děti, jsem ke klasickým způsobům léčení čím dál tím skeptičtější. Už několikrát jsem v komentářích u jiných blogerek naťukla očkování, kterému snad v budoucnu vyhradím jeden celý článek, ale nejde jen o něj.

Celkově mám pocit, že se naše společnost příliš spoléhá na jednoduchá rychlá instantní řešení. Bolí mě v krku, koupím si na to tuhle pilulku a bude po problému. Mám rýmu a kašel, tady je řešení ve formě jiné tabletky. Bolí vás záda? Namažte se tímhle gelem a bolest pomine… Moc se ale nezabýváme příčinou obtíží a neřešíme je. Taky jsem to tak dřív dělala. Menstruační bolesti, které mě provází od 12 let, jsem byla zvyklá řešit ibuprofenem. Od sedmnácti do 25 let jsem užívala hormonální antikoncepci. Ale pak jsem si řekla, že to vlastně není přirozené a správné, a bůhví, na jaké budoucí potíže si tím možná zadělávám, a přestala jsem. Bolest jsem se snažila zvládnout sama, jen vlastní vůlí nebo tím, že jsem si prostě šla zdřímnout, odpočinout, hodila se do klidu. A ejhle, ono to fungovalo a funguje. Není nutné všechno hned řešit pomocí prášků, antibiotik nebo třeba kortikoidů, jakkoli to bývá to nejčastější řešení, které vám na nachlazení, rýmy nebo kožní potíže vašich dětí doporučí váš pediatr.

Čím dál častěji narážím ve svém okolí na zajímavé příběhy o tom, jak maminky vyřešily zdravotní problémy svých dětí pomocí nejrůznějších alternativních metod. Někdo se spoléhá na homeopatika, jiní věří třeba kineziologii nebo mentální harmonizaci. Pod nejrůznějšími názvy se skrývá podle mého názoru v podstatě totéž – naslouchat své přirozenosti, intuici, selskému rozumu. A to je věc, kterou jsme za posledních několik generací dost zapomněli. A já se díky mateřství učím zase se na svou intuici a selský rozum spoléhat, a nehledat pomoc vždy jen přísně racionálně, v knihách, u autorit, v lékárně.

Kdybych se mohla sama na sebe podívat očima z minulosti, řekněme třeba z doby, kdy jsem začala při studiu na vysoké škole pracovat ve velké mezinárodní firmě, asi bych se svému nynějšímu uvažování vysmála. Možná bych sama sebe označila dokonce za lesanu nebo eko bio matku, pokud tedy tyto pojmy už v té době existovaly (já o nich tehdy určitě neměla ani ponětí). Ne že bych teď nosila batikované sukně až na paty, neholila si nohy a prala výhradně v mýdlovém slizu – takhle nějak si asi většina lidí „lesany“ a „eko bio matky“ představuje, ne? 😀 Jen se docela zajímám o složení výrobků, které kupuji (a nemyslím tím jen potraviny), mám-li možnost, nahradím kupované suroviny čerstvými, u kterých znám původ (ze zahrady rodičů nebo od sestry jsou samozřejmě vůbec nejlepší), neběžím s každým zakašláním kluků hned k lékaři, ale snažím se to napřed řešit pomocí bylinkových čajů a sirupů. A také konstituční homeopatií. Zpočátku jsem byla docela skeptická, ale zhruba od třetího podání léku už s kluky neřešíme vleklé rýmy a nachlazení. Možná k tomu přispívá i to, že jsem se rozhodla vyzkoušet na sobě chlorellu a mladý ječmen, a vzhledem ke kojení z toho zřejmě něco těží i Filípek.

Snažím se vyhýbat zbytečné chemii. Klukům téměř nemyjeme vlasy šamponem, jen oplachujeme čistou vodou, šampon použijeme tak jednou za dva týdny u Honzíka a ještě méně často u Filípka. Trochu koupelové pěny jim ale do vany dopřeju, bez bublinek by si totiž večerní koupání tolik neužili. Pro sebe používám jen minimum sprchového gelu a šamponu, téměř vůbec nepoužívám tělová mléka, speciální krémy na obličej, na ruce, skoro se nelíčím, nelakuju si nehty. Ne že bych chtěla vypadat jako urvaná matka, která se už několik let nedostala včas do postele nebo ke kadeřníkovi; jen mi zkrátka připadá, že to všechno je zbytečné a nepotřebuju to. Místo nejrůznějších speciálních krémů a tělových mlék se chystám vyzkoušet kokosový olej. Máte s ním někdo zkušenosti? Klidně se podělte v komentářích. 😉 Většina kamarádek si kokosák chválí a používají ho jak v kuchyni, tak v péči o tělo, prý po něm krásně rostou řasy. To by se nám doma hodilo. Martin by ho mohl vyzkoušet třeba i na podporu růstu vlasů (zatím je ve fázi rašícího jemného chmýří). Snažím se vybírat pro nás šetrnější výrobky (ať už k nám uživatelům nebo pokud jde o technologii při výrobě), minimalizovat vyprodukovaný odpad (poctivě třídím), vyhýbat se „éčkům“ a šmakuládám, ale zachovávám si stále značnou míru zpohodlnělosti a konzumního způsobu života – jednorázové plenky, normální prací prášek (do bubnu přidávám ještě jedlou sodu a nepoužívám aviváž), občas koupím hotovou omáčku na těstoviny. Viděno mýma dnešníma očima – jsem trochu pohodlná matka, která se snaží naslouchat intuici a používat selský rozum. Snad se mi to daří. 🙂

Krásné léto a pevné zdraví

Jarka

13.7.2016 9:40

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist