Osmý měsíc plný změn a separační úzkosti

MIMI LIVE! NIKOLKA V osmém měsíci prý miminko prochází tzv. separační úzkostí. Jenže nikdo nemluví o separační úzkosti matky. U nás nebyl tento měsíc plný pokroků, ale změn, které těžce nenese Nikolka, ale já.

fotoprome.cz-8861_5095_2-1100x618.jpg

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Během tohoto měsíce se nám z miminečka stala malá holčička. V průběhu týdne si Nikolka sama sedla, šla do vysokého kleku a stoupla si. Tím pádem tedy šla dolů i postýlka. Až do osmého měsíce, jsem měla sundané šprušle a postýlku přiraženou k posteli. Pak jsme museli bok postýlky vrátit a dát matraci o úroveň níž a celou postýlku dál. Už bych malou totiž nemohla zvednout. Jenže pak si najednou stoupla i v postýlce a já se bála, že přepadne, takže další snížení na sebe nenechalo dlouho čekat. Teď mám Nikolku zhruba 50 cm od své postele a přijde mi to jako hrozná dálka.

Co bylo pro mě ještě horší, je nový kočárek. Sportovní korbička na náš starý kočár byla fajn, ale už to bylo strašně těžké. Koupili jsme tedy nový sporťák. Bohužel v akci neměli žádný, u kterého bych na Nikolku viděla. Mám ji tedy otočenou do světa a koukám na ni takovým tím okýnkem. Ona je naprosto v pohodě. Kouká ven, a když chce spát, tak kňourne a já ji položím. Kdo to špatně snáší, jsem já. Najednou na svoji holčičku nevidím, nemůžu ji učit paci paci a nemám pořádný přehled. Jsem prostě cíťa. Znám maminky, které miminko daly do takového kočárku v pěti měsících a od čtvrtého měsíce má mimčo vlastní pokoj. To bych prostě nedala.

Čtěte také:

Niky všechny tyhle změny zvládá s přehledem. Musím říct, že stoupající si dítě dá tedy hrozně zabrat. Malá je prostě dračice. Nejenže si stoupne, ale musí u toho mít v ruce hračku nebo po stoupnutí mávat a výskat jak na lesy. Takže já ji pořád jistím, držím za bodýčko a snažím se, aby nespadla. U toho jí ale nechci pomáhat, aby si na to nezvykla a všechno zvládla sama. Takže po hodině „hraní“ je moje pozornost úplně vyčerpaná a já taky.

Nikolka samozřejmě ani náhodou. Neúnavně si stoupá, padá a leze do výšek dál. Naivně jsem si myslela, že neustálým stoupáním bude unavená a bude třeba víc spát. Tak to ani náhodou, přeci si nenechá nic uniknout. V noci se stále budí po dvou hodinách, ne-li častěji, a přes den spí hlavně v kočárku cca třikrát za den půl hodinky. Někdy to zatáhne na dýl, ale to s ní musím celou dobu drandit. Takže já přijdu domů vyřízená a Niky odpočatá.

Stoupáním to nekončí

Další moje mylná domněnka se týkala pokroků. Myslelal jsem si, že když si Nikolka stoupla, bude jí to na chvíli stačit. Jenže nestačí. Už se snaží obcházet nábytek nebo udělá pár krůčků, když si stoupne moc daleko od stolu. Pokouší se i pustit do prostoru. Říkám jí kamikadze, protože pud sebezáchovy rozhodně nemá. Jsem zvědavá, co začne dělat za pár dní. Asi salta z přebalováku nebo nevím. 🙂

11.5.2016 1:51
Více o tématu: miminkonikdoruce

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist