Tatínek Emanuel (63): Dítě školkou povinné II.

Syna ještě ze školky nevyloučili. I když měl už asi namále. Laskavý čtenář jistě ví, co znamená být po škole. A můj syn už byl po školce!

Manželka se už sbírala, že ho půjde vyzvednout, když tu ji volala paní ředitelka školky, že Háša zorganizoval sedmnáct dětí, aby společně bojkotovaly oběd. A že jako by bylo dobré, abychom ho tam nechali o tři hodiny déle, že s ním i s dětmi potřebují pracovat. Svolili jsme.

Nevím, co tam s ním přesně dělali, ale tvářil se docela spokojeně. Že by si nesměl hrát s ostatními, dokud nesní dvě porce? Nebo musel stokrát opsat: „Školkový oběd není dá!?“ (Výraz dá používá syn jako ekvivalent pro fuj. Mluvit neumí, psát taky ne.) Nevím. Ale na nemluvně je to slušný organizační výkon, že?

Jinak se syn pořád občas počůrává. Doma to používá jako zbraň proti nám. „Tu máte rodiče za trest!“ Jindy zase rozlije manželce do postele vodu. Ve školce se občas také počůrá. Mám hypotézu, že to dělá proto, aby na sebe soustředil pozornost. Taky se rád předvádí, jak je šikovný, že se sám svleče i obleče. Ale čert ví…

Má paní je doma, a tak dáváme syna do školky, jen když je úplně zdravý. Věřím, že ostatní rodiče posílají děti i s rýmou a kašlem. My ne. Takže syn navštěvuje školku dost nepravidelně. Naštěstí v naší školce platí, že nevyužitou docházku může čerpat jindy.

Když zůstane s rýmou doma, dohromady mu nic není, tak může řádit jako tisíc čertů. Jelikož neumí mluvit a nás zajímá, co dělají ve školce, hrajeme si na školku doma.

Syn si postavil jakousi opičí dráhu. Přes dva kbelíčky položil smeták, který přeskakoval. Pak rozestavil míče, mezi kterými provozoval člunkový běh. Za ně natahal stoličku, větší stoličku, židli a křeslo. Přeskákal z jednoho na druhé a vše završil saltem na kanape. Skvělé, dokud mě nezačal nutit, abych to dělal po něm.

Pak si stáhl matraci z mé postele a ukazoval nám válení sudů, kotrmelce a vyskakování jako na trampolíně. Nakonec dal nějaké prostné cviky a pár kliků. Všechno završil divokým výrazovým tancem téměř na špičkách, který bych nazval „Jeskyní medvěd se raduje ze sežrání tlupy lovců“. Takže pohybová výchova je mi jasná.

Syn má doma plastelínu, vodovky, voskovky, tužky, fixy. Předvádí nám, jaké se naučil nové techniky. Na některé jsem se ve školce ptal. A prý to nedělali. Takže rozválení plastelíny válečkem na nudle po stole a vykrajování tvořítky na vánoční cukroví je asi synova invence. Stejně tak obtiskování ozdobných knoflíků do plastelíny.

No a na vycházkách sbírají všechno možné. Což praktikuje i s námi. Navíc se ve školce učí i znakovou řeč. Proč ne. Sám fakt učení je důležitý. Nepatřím k rodičům, kteří požadují, aby se dítě ve školce naučilo dvěma světovým jazykům a golfu. Jenom když syn nemluví a doma znakuje, je někdy těžké pochopit, co chce. Předvádím znaky ve školce a tam mi je vysvětlují.

Vypadá to, zaplať Pánbu, se školkou dobře. Ne jako se mnou. Mám pocit, že mě kdysi vyloučili asi z pěti školek pro asociální chování, kdy jsem ubližoval sobě i ostatním dětem.

A naposledy mi říkali ve školce, že syn si okupuje o rok staršího chlapečka, kterému brání dělat, co ten by chtěl, a naopak ho nutí dělat, co můj syn chce. Doma rozhodně zavedu přísné vyšetřování podle metodiky ministerstva školství o vyšetřování šikany. Ale jak vyslechnout nemluvně?

18.10.2013 1:41

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist