Žádné miminko, ale tornádo Nikolka

MIMI LIVE! NIKOLKA Každý mi vždycky říkal, ať si miminko užívám, že to strašně rychle utíká. Užívám si ji pořád, co to jde, ale tedy utíká to až neskutečně. Už to není žádné malé miminko, ale malá dračice. Občas jí také říkám růžový Hulk. 🙂

7857_7218-1100x618.jpg

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Vždycky, když Nikýska odnáším z přebalovacího pultu, vypadá to tam, jako kdyby se nám po ložnici prohnalo tornádo. Poházené vybalené plínky, roztahané oblečení, strhnutá záclona, no prostě byste to tipovali minimálně na zemětřesení. Ale Niky je spokojená a má z rozhazování věcí velkou radost. Musím ji vždycky až prosit, aby přestala jančit a nechala si zapnout overalek, co se zapíná na bříšku.

Můj budík nosí pyžamko

Když jsem si nedávno stěžovala na uspávání, netušila jsem, co nás ještě čeká. Nikolka teď zhruba po půl hodině až hodině uspávání konečně usne, ale za půl hodiny se ozve: „Máma, máma, mamíííí!!!“ A Piškotě je vzhůru. Takže přichází na řadu další uspávání, nejlépe kojením. Už jsem jí přestala dávat klasickou porci kaše, protože když chce pak zhruba za hodinu ještě mlíčko, tak zvrací. Asi naše Nikolka nečetla ty chytré knížky a rady, že miminko se nemůže přejíst. Takže množství kaše jsem omezila a pláč řešíme kojením. Holt se nedá dělat nic jiného.

Nejsem zastáncem toho, aby se nechalo miminko vyplakat. Nikolka je jinak opravdu strašně hodná, takže na nějaké to „zlobení“ při uspávání a vstávání v pět ráno má nárok. Jen já jsem občas totálně grogy. Aspoň už nemusíme nařizovat budík. Manžel rozhodně do práce nezaspí a já občas přemýšlím, co bych si dala k obědu, přitom je teprve osm ráno. No ale když jsem vzhůru od pěti…

Opičí dráha

Když zrovna neuspáváme, tak je největší zábava přelézání jakékoli překážky. Nejlépe, když je překážkou někdo. 🙂 Zarputile se snaží překonat překážku, kterou si najde, a běda, jak ji něco vyruší. Nedávno mi přelézala nohu a najednou šup, nožičky ve vzduchu a čumáček skoro na zemi. Naštěstí si tam sama dala ruce a měla z toho srandu, ale já se lekla jak blázen. Celkově je to naše kamikadze. Pozor na ni musíme dávat nepřetržitě. Jak ještě nemá pud sebezáchovy a neví, co se jí může stát, tak nejraději háže věci z gauče a vydává se za nimi nebo z přebalováku ráda kouká dolů, co se tam děje. Prostě už to není žádné malé miminko ve stylu: „Kam mě položíte, tam mě najdete.“

Čtěte také:

Největší zrychlení dokáže vyvinout hlavně ke koši, obzvlášť když se člověk na chviličku otočí. Pak najednou slyším, jak rychle mění směr, ťape ručičkama o podlahu a metelí do kuchyně. Přilákat ji zpátky je boj. Naštěstí máme učící hrníček, který zbožňuje a z hraček zabere jedna ze sta. 🙂 Nevím, proč utrácíme za hračky. Všechny různé hračky se válí okolo a malá si hraje s PET lahví od limonády nebo se nám sápe po telefonu.

Když chci něco napsat na počítači, tak nemám šanci. Už se i rozbrečí, když ji notebook nepůjčím. A to jsme jí vytáhli i starý počítač. Nezájem. Ten leda zavře a sápe se dál po mém. Je s ní opravdu legrace, ale veškerou práci musím dělat večer, když Nikolka spí. Což je trochu problém, když se budí někdy i po půl hodině. A jsem zase na začátku.

Takže dobrou noc nebo pohodový den, my jdeme stavět opičí dráhu z polštářů.

13.4.2016 12:44

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist