Polykání léků jde i bez mučení

I v tomhle jsme různí. Někdo do sebe hodí pilulku jen tak mezi řečí, pro jiného je to nepříjemná procedura. U těch nejmenších je to zpravidla všude stejné – těžko překonatelný problém, při němž zkoušíme různé finty.

Přidat lék do mléka není ideální

Kalcium obsažené v mléce pro nejmenší si nemusí zrovna „rozumět“ s podávaným lékem. Kojenecké mléko se také rozdělává v přesně určeném poměru s vodou, aby ho ještě nezralé zažívací ústrojí miminek dobře přijalo. Každý další přídavek může tuto rovnováhu porušit, způsobit průjmy. Další nebezpečí spočívá v tom, že některé léky bývají hořké, a pokud si dítě tuto chuť s mlékem spojí, bude ho napříště odmítat pít.

Malé finty na zamaskování chuti

Strčte léky do ledničky. Ostatně u mnohých je to pro uchovávání nezbytně nutné, například u některých antibiotik. Chlad pomáhá redukovat nepříjemnou chuť. Taky se osvědčilo dát dítěti před polykáním léku nanuka, po ochlazovací a chutné „kúře“ lék snadněji pozře. Pomocníky bývají i aromatická máta či lékořice, které dokážou kamuflovat nepříjemnou příchuť. Hořkou chuť zahání i čokoláda. Dítěti lze dát kousek před podáváním sirupu či pilulky a hned poté. Také všelijaké sladké pomazánky, které zároveň obsahují tuk, působí příznivě tím, že se v ústech vytvoří jakýsi film, jenž tlumí nepříjemné chutě. Se sladkostmi se to ale nemá přehánět. Nechat svého miláčka za odměnu, že polkl prášek, spolykat pytlík bonbonů není nejlepší nápad.

Kompot pomůže jen někdy

Oblafnout dítě tím, že mu lék přimícháme do kompotu nebo sladké přesnídávky, se občas může povést, ale je potřeba dát pozor na to, jestli se lék snese s danou potravinou, lépe řečeno látkami, z nichž se skládá. Na to by měl upozornit příbalový leták. „Osobně si ale nemyslím, že i tak je vhodné vmíchávat léky, které mají nepříjemnou chuť, do nějaké ovocné šťávy nebo sladké přesnídávky. Většinou jde o větší množství pokrmu nebo nápoje, a příchuť léku pokazí celou porci jídla. Do dítěte ho pak dostanete jen trochu nebo vůbec nic,“ podotýká Denis Lebel, lékárník specializovaný na pediatrii.

Pilulky až školákům

Obecně se pro nejmenší doporučují léky v tekuté formě nebo rozpustné ve vodě, případně čípky. V pěti až šesti letech už dítě může polykat tabletky. Ale je potřeba mu trochu pomoct, naučit ho, jak na to. Napřed mu dáme napít trochu vody, ne ze skleničky, ale z láhve. Přitom totiž musí trochu zaklonit hlavu a je tedy v pozici příhodné pro polknutí pilulky. Už od mala se vyplatí dítě navykat, že léky se zapíjejí vodou. Často se však stává, že není schopné tabletku nebo želatinovou kapsli spolknout. Potom je potřeba se poradit s lékárníkem nebo lékařem, jestli je možné rozlámat nebo rozdrtit medikament a podat ho po částech. Někdy to totiž může zásadně ovlivnit jeho působení. Buď ho může zesílit a uspíšit, anebo naopak snížit jeho účinek, molekuly se vstřebávají pomaleji. Navíc rozdrcená tabletka může mít ještě horší chuť, než když je celá. Existují však i léky, které se nevyskytují ve formě pro děti, ale jen pro dospělé. V tomto případě je možné dávat dětem jejich část, ale jen podle pokynů lékaře.

Povzbudit, pochválit, netrestat

Pro malé dítě je nepochopitelné, proč by mělo pít nějaký odporný sirup. A těžko mu to vysvětlíte. Takže na něj zkoušíte různé finty, hračkami nebo oblíbenou hrou se snažíte odvést jeho pozornost předtím, než mu lék podáte. „Můžete také zkusit mu zlehka fouknout do obličeje, což u nejmenších vyvolá polykací reflex,“ radí Denis Lebel. Ročnímu dítěti už můžeme vysvětlit, že léky nemívají vždycky příjemnou chuť, ale že je potřeba je brát, aby bylo zdravé. Tří až čtyřletý „školkáček“ už je zvědavý, co takový lék dokáže. Má rád vzory, a tak mu můžeme vyprávět o tom, jak byl jeho oblíbený hrdina nemocný, jak se léčil atd. Také je možné zaznamenávat postupné zlepšování jeho zdravotního stavu do kalendáře a pak ho o něm informovat s tím, že vidí, jak lék zabírá.

Čtěte také:

Všechno hned vyplivne

Některé situace jsou vážně k zbláznění. Podáte dítěti lék a ono ho vyplivne. Jednou, podruhé, potřetí. Trpělivě opakovat tuto proceduru nelze donekonečna a ani to nemá smysl. Lepší je se poradit s lékárníkem o nějaké chuťově přijatelnější variantě, případně se domluvit s lékařem na jiném způsobu léčby, pro dítě ne tak nepříjemném. Pak se ještě stává, že se malý pacient po požití léku pozvrací. Pokud k tomu dojde po více než 20 minutách po podání, lék už se stihl vstřebat do organismu a není třeba dávat nový. Jestliže ale „jde ven“ dřív, tak ho patrně ještě tělo nepřijalo. Nicméně toto pravidlo nemusí platit pokaždé, lepší je se poradit s lékaře kvůli riziku předávkování.

„Křečkovat“ se nevyplácí

Čím víc máme doma léků, tím větší je riziko, že se k nim dítě nějak dostane a ze zvědavosti je spolyká. Samozřejmě lékárnička se základním vybavením je nutná, ale antibiotika a jiné medikamenty předepsané cíleně na určitou chorobu si nemá cenu nechávat, pokud nějaké zbyly po skončení léčby. Představa, že si něco necháme do zásoby, až zase bude dítě kašlat nebo ho rozbolí břicho, je sice svůdná, ale zavádějící. Stejné symptomy totiž ještě automaticky neznamenají stejnou chorobu. Také je přehmatem, když se rozhodneme sami léčit mladší dítě stejným způsobem jako to starší. O expiračních lhůtách, správném uchovávání i dávkování léků není třeba mluvit. Při nesprávném přístupu se přítel snadno změní v nepřítele.

18.7.2016 1:43| autor: Helena Chvojková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist