Tatínek Emanuel (70): Nešťastný osud odpovědnýho rodiče

Máme doma jedináčka. A z mnoha důvodů při tom zůstane. Že by to bylo nějak pohodlnější? To tedy ne. Když je dětí víc, zabaví se spolu. Se to aspoň říká… Když ne, musí je zabavit rodič. Si aspoň myslím. Ale zatímco děti spolu jen tak „blbnou“ a ukrutně se při tom baví, odpovědný rodič má představu, že musí na potomka působit jaksi výchovně, rozvíjet ho, formovat. A to je vážná práce. Při té přeci končí každá zábava.

Takže si přes den v zaměstnání vypracovávám přípravy, co budu se synem dělat, až se vrátím domů. Samozřejmě mám suchou variantu, být venku, a mokrou variantu, zůstat doma. Ovšem mám i záložní plán, když se objeví příznaky nemoci. A syn bývá v různé náladě a na můj plánovaný program působí i jiné externí vlivy. Většinou mě aktivita se synem tak uondá, že jakmile se odebere na lože on, padnu též a spím a spím.

A už se těším na druhý den. Do práce, jak si tam odpočinu. Jenomže z práce chodím zase domů. Do toho soboty, neděle, každou chvilku nějaký ten svátek… Nešlo by zase zavést pracovní soboty? Nebo aspoň trochu zredukovat svátky? No, u většiny populace by můj návrh asi narazil.

Tak jsme se ženou usoudili, že syn je zralý na celodenní docházku do školky. Zatím chodil jen dvě dopoledne v týdnu. Do soukromé školky, samozřejmě. Ve státních není místo. Dělali jsme to pro něj.

A teď jsme ho dali na osm hodin denně. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Abychom nabrali trochu sil. Dostavují se i pozitivní průvodní efekty. Zatímco syn doma jí asi deset jídel pořád dokola a všechno ostatní odmítá, ve školce je ochoten jíst prakticky všechno. Denně nosí ze školky nová slova. Pravda, vulgarismy také. Ale jak jsem byl dojat, když mě poprvé oslovil: „Vole, vole, tatínku…“

Žena má čas se naplno věnovat shánění zaměstnání. Já se mohu po návratu z práce věnovat hodinku, dvě drobným opravám v domácnosti. Zavládla téměř dokonalá rodinná pohoda. To za těch asi 40% mého platu, které dáváme za školku, rozhodně stojí.

A syn je ve školce maximálně spokojený a každý den se tam těší. Přitom cesta do a ze školky trvá patnáct minut, ale dá se jít i hodinu a víc. Se zastávkami v obchodech, na hřištích. Syn dorazí domů spokojený a unavený. Kolem osmé usíná, v noci se vzbudí sotva jednou dvakrát, nechá si uvařit kaši. Proti tomu, jaké to bylo dříve, prostě pohoda. Ráno před pátou vstane už jen málokdy.

Zbývají víkendy. Přikládám fotografii ze zdravotně-osvětové soboty. To jsme si hráli na pana doktora. Nejprve jsme obvazovali medvídky, potom syna, nakonec mě. Manželka před obinadly utekla. I když, nevíte o nějaké nejlépe internátní školce, která by fungovala i o víkendu? Už se těšíme na prázdniny. Zůstaneme doma a syn bude chodit do školky.

Nevíte, proč nám naši kamarádi tvrdí, že jsme šílení? Že si máme rodičovství užívat, a ne se jím ničit? Copak to jde? Odpovědný rodič prostě nemůže jinak. I když mě už napadlo, jak by to bylo krásné, nebýt vždy a všude odpovědným rodičem…

23. 5. 2014Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 1
Obrázek uživatele lotka
lotka

Hezký příběh, zajímavé řešení. Zní to pohodově - proč ne?:-)

Stránky

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Tatínek Emanuel (45): Příšerné dítě

Uznávám, že konec roku svým způsobem je důležitým mezníkem. K nějakému datu se účetnictví uzavírat musí a daně se taky musí zvyšovat k nějakému termínu. Ale proč bych měl oslavovat zrovna zdražení plenek, to mi uniká. Někteří lidé si pak vyloženě... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené