Tatínek Emanuel (16): Bydlení s dítětem

Než jsem se odhodlal vstoupit ve svazek manželský, a potažmo vytvořit společnou domácnost, měl jsem na krku čtyřicítku. Z toho asi dvanáct let jsem žil šťastným single životem ve svém vlastním bytě. Můj milovaný staromládenecký byteček! Ach, kdeže loňské sněhy jsou!

A přišla manželka a přišly změny… Upřímně, zas taková tragédie to nebyla. Manželka má jednak podobný vkus, jednak jsem vždycky počítal s tím, že nezůstanu sám a svůj byt zařizoval tak nějak provizorně, cvičně, s minimálními náklady, aby mi ničeho nebylo líto vyhodit. Plánoval jsem, že až nás bude víc, teprve se všechno udělá z gruntu, definitivně.

Máme zálibu ve fortelném nábytku. Líbí se nám a je to i dobrá investice. Když si pořídíte moderní prádelník v moderním nábytkářství, máte z něj do dvaceti let odpad. Když si prádlo naskládáte do malované truhly vyrobené mistrem truhlářem kolem roku 1820, tak vaše dítě zdědí pěkný kousek. A pokud se mu nebude líbit, snadno ho zpeněží. Máme takových kousků víc.

Jenomže pak jste tři. A co teď s těmi nádhernými, cennými, ale přece jen monstry? Měli jsme takovou ideu…Vytvořili jsme jeden výchovný pokoj pro dítě s rodičem a nábytek provizorně stáhli do zbývajících částí bytu, něco skončilo ve sklepě. Průchodnost bytem se rázem snížila.

Čtrnáct dnů před porodem jsme uvedli byt do stavu pohotovosti k narození dítěte. Provedli jsme sérii cvičení s půlmetrovým plyšovým medvědem na téma koupání, kojení, ukládání do postýlky, manipulace kolem kočárku…Přesto se místnost pro odchov potomka od prvního dne, co jsme byli tři, průběžně vyvíjela.

V prvním týdnu jsem přestavoval nábytek dvakrát. Prostě šedivá každá teorie, zelený je strom života. A velice brzy začal syn expandovat i do zbývajících částí bytu.

Předpokládali jsme, že jak bude dítě postupně získávat dovednosti, budeme postupně přizpůsobovat byt. Jenomže potomek překvapil. Vyvíjí se mírně řečeno překotně. V šestém měsíci se začal plížit, v půlce sedmého měsíce si sedl a začal lézt, do týdne se postavil. Teď končí devátý měsíc a pochoduje po bytě jistě se lehce jednou rukou o nábytek.

Odstranil jsem mu z dosahu všechno rozbitelné a shoditelné do výše jednoho metru (současná výška postavy s napjatou paží). Ale nepočítal jsem s tím, že začne veškeré myslitelné předměty používat pod nohy jako stupátka a úplně všechny do ruky jako shazovátka.

Včera si potomek stoupl na polštář a ve výskoku se zachytil desky amerického roletového psacího stolu po dědovi a začal se na ní houpat. Bude horolezec, nebo půjde k cirkusu?

Takže nakonec přestavuji a odstavuji nábytek několikrát denně. Zkouším na všem najít něco pozitivního. Někdo musí do posilovny, já si tužím svaly doma. Někdo potřebuje činky, já mám syna. A když k tomu připočtu procházky s kočárkem, nikdy jsem nebyl v tak dobré fyzické kondici jako teď.

A zjistili jsme, že ať dítě dělá s naším nábytkem cokoliv, nábytek to vydrží. Teď jde o to, aby vydrželo i dítě. Zatím to vypadá dobře. Je to přece jen homo sapiens sapiens a učí se vlastními chybami. Málokdy se praští více než dvakrát stejným způsobem.

Ale kdybych mohl vrátit čas, pokusil bych se přece jen před narozením syna koupit vedlejší byt a přebudovat ho na výchovnou stanici.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26.6.2013 2:45

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist