Batole LIVE! (39): Realita blaha nejen v Praze

Evička se dokonale zhlédla ve své velké sestře. Dělá s ní všechno možné, tančí, zpívá i slaví narozeniny. Bacily a virózy pokosily celou Helenčinu rodinu. Ještě že mají zachránce Rudu. Páťa si užil prázdnou zoo a stal se z něj včelí medvídek.

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

v tomto týdnu Ostravu sevřel nejen příšerný mráz, ale opět nás dusil smog. Pro Evičku to byl rozsudek domácího vězení a šílené „nudy“ s mamkou doma. Každý den jsem jako na smilování boží čekala, až v zámku zarachotí klíče a přijde Mája ze školy. Mája je pro Evíka nejlepším zdrojem zábavy a jejím velkým vzorem. Na svou starší sestru kouká jako na svatý obrázek a všude Máju pronásleduje, dokonce i na WC. Mája ji proto říká, že je její záchoďák (a nejenom její).

Ve středu Evička oslavila 27měsíčniny, za ty tři měsíce od narozenin nám vyrostla o tři centimetry. I když byla celý den veselá a v pohodě, tak jsem jí večer naměřila vysokou teplotu. Ráno už byla zase v pořádku a doslova jsem se s ní poprala, abych se jí podívala na zoubky. Ale stálo to za to, zjistila jsem, že se jí dole vlevo prořezala pětka.

V sobotu jsme oslavovali Májiny 10. narozeniny. Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí. Moje miminko je už slečna. 🙂 Na videu uvidíte, jak Evík slavil s Májou.

Silvie

P. S. Mája mi nadiktovala svůj komentář:

Mamka má pravdu, že Evička mi je neustále v patách a často dělá co já. Například dnes jsme se spolu dívaly na tenis a Evička po mně opakovala veškeré výkřiky a grimasy. Už je s ní mnohem větší zábava než před půl rokem. Více mluví a velice často na mě volá „Maooo, Maooo, tany, huba“. To musím pustit hudbu a tancovat, to děláme strašně rády a často. Někdy třeba dělá, že mi nechce dát pusinku na dobrou noc nebo když odcházím do školy, ale nakonec vždy přiběhne a pusinku mi dá.

Ahoj Mája


Ahoj batolata!

Tento týden byl opravdu náročný. Jak už víte z posledního příspěvku, máma dostala hnisavou angínu a musely jsme ji uvrhnout do izolace. Já jsem jezdila s babičkou do práce, aby máma mohla ležet a léčit se, a hlavně abych to od ní nechytila.

O mámu se přes den staral statný ošetřovatel Ruda, vozil jí obědy a kontroloval ji. Aby toho nebylo málo, ve středu odpoledne skolila babičku střevní viróza. Opět nás zachránil ošetřovatel Ruda. Dovezl léky, nákup, večeři, vykoupal mě a byl s námi, dokud jsme nešly spát. Ve čtvrtek už bylo babičce líp, ale viróza skočila na mě. Měla jsem průjem, zvracela jsem a měla jsem teplotu.

Postupně docházelo povlečení, pyžamka a Ruda nestíhal dokupovat černý čaj a colu. V pátek už nám bylo všem lépe, ale v zájmu zdraví ostatních jsme zůstaly doma v karanténě. Celý týden jsme se bohužel nedostaly ani za dědou Ájou. Bály jsme se, abychom mu tam nedonesly nechtěný dárek. Angína i střevní chřipka by pro něj mohly znamenat velice nebezpečné komplikace. Tak jsme mu alespoň volaly a bavily ho našimi příhodami.

Doufám, že pondělí už bude „normální“ a vše bude fungovat tak, jak má. Jinak skončíme v péči dr. Chocholouška. A hlavně: v úterý se musím bezpodmínečně dostavit ke své kadeřnici Wendy, protože to, co mám na hlavě, už nemá žádný styl.

Vaše Helenka

Helenčino video.


Ahoj všichni,

zima už dorazila i k nám do Prahy. Ven vyrážíme všichni i přes mrazy skoro každý den – aspoň na hodinku před obědem. Teploty tu v poledne jsou kolem –9 °C, nefouká a svítí sluníčko, takže venku je snesitelně.

Páťa venku drandí s červenými tvářičkami na motorce, malá hezky spí a já si užívám sluníčka. Jenom to vypravování ven, to je hrůza! Než doma v bytě dohoním a za protestů obléknu Páťu do všech zimních vrstev, malá už řve jak tur a já jsem zpocená až na… Ještě než přišly ty opravdové mrazy, zvládli jsme návštěvu zoo. A opět to stálo za to. Krásné slunečné počasí, minimum lidí, takže třeba věčně přecpaný pavilon goril byl jen náš. Páťa na ně volal: „Opičáci, uáááááá!“

V zoo jsme byli s mou kamarádkou a jejími dvěma dcerami. Za celý den jsme si snad nepopovídaly ani 5 minut. Hned po příchodu do zoo její holky zahlásily, že mají hlad a chtějí na oběd. Páťa zase, že jíst rozhodně nechce a chce na zvířátka. Tak jsme se rozešli s tím, že se sejdeme později. Jakmile ony doobědvaly, dostal hlad Páťa a na oběd jsme šli pro změnu my. Což u nás vzhledem ke kojení malé je na delší lokte. Společně jsme akorát chvíli pobyli v dětské zoo u koziček a pak už se střídavě od dětí ozývalo: „Mě bolej nožičky! Mně je zima! Já chci domůůů“, a tak se šlo. Holt výlet se čtyřmi dětmi dá zabrat. 🙂

Příští dny budou ve znamení obíhání školek, neboť se blíží zápisy. Jelikož Páťovi v září ještě nebudou tři, šance na přijetí na další školní rok, byť až od ledna 2013, jsou zde v Praze minimální. Ale naděje umírá poslední a budeme to zkoušet. Jelikož se chci od ledna vrátit zpět do práce, znamenalo by to pro mě placení soukromých jeslí pro Nellinku a soukromé školky pro Patrika, což by náš rozpočet vzhledem k hypotéce asi neustál. Takže kdo říkáte, že v Praze je blaze, tady vidíte realitu toho blaha.

Aktuálním Páťovým hitem je píseň ze Včelích medvídků Chvátám, chvátám. Musíme ji na počítači Páťovi pouštět pořád dokola. Ten se u ní vrtí, zpívá a nic mu nechybí. Podívejte se na video.

Přeji krásné mrazivé dny!

Eva


Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám svěřují na našem webu!

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist