Přejímání jmen z cizích jazyků aneb jaká jména jsou přípustná

Jména jako Kordula, Atila nebo Lejla už nejsou pro české matriky tak docela cizí, jak tomu bylo ještě před pár lety. Může za to jen výstřednost rodičů, móda předhánět se v tom, kdo svého potomka nazve exotičtěji, nebo jen klima doby, ve které žijeme?

Zdroj: archiv redakce

„Ještě tak před deseti lety jsem se ve svém oboru nesetkávala příliš často s neobvyklými jmény. Tehdy bylo asi nejvíc Kateřinek a Tomášků. Doba se ale změnila a dneska už mě takřka nemůže nic překvapit. Rodiče pro své děti vybírají jména nejen podle toho, jak jim zní, ale často také podle toho, co znamenají,“ říká pracovnice matriky v Českých Budějovicích.
Zatímco ještě před deseti lety se na seznamu nejfrekventovanějších jmen neobjevovaly žádné módní výstřelky, dnes se stále výše v pomyslné hitparádě jmen posouvají třeba Nela, Sára, Viktorie, Adriana nebo Sofie, u chlapců pak Antonio, Denny, Nathan, Bivoj, Kilián nebo Benjamín.

„Když jsem otěhotněla, přemýšlela jsem skoro každý den nad jmény mých budoucích dětí. Nechtěla jsem dávat jména, která byla v naší rodině skoro už nepsaným zvykem, a tak jsem se nechala inspirovat jmény cizími. Pro děvčátko jsem vybrala jméno Melanie, protože zbožňuju herečku Melanii Grifittovou, její bráška je Austyn po špionovi z té americké komedie,“ líčí své inspirační zdroje matka dnes už šestiletých dvojčat Naděžda. Pokud tedy obdivujete například Napoleona Bonaparta, nic vám nebrání v tom, abyste měli také jednoho malého Napoleona doma, stejně tak můžete mít Marylin nebo Elvise. Jistá omezení ale přece jen platí.

Podle stávajícího zákona o matrikách nesmíte svému dítěti dát třeba jméno Pátek, byť byste si přáli jeho sebevětší věrnost, chlapeček se nesmí jmenovat Jana, nýbrž Jan (a naopak). Přestože drtivou většinu rodičů podobná taškařice ani ve snu nenapadne, jsou známy případy, kdy nejednoho mladíka zachránilo dívčí jméno od vojny. Dále například dvojčata nesmí být oba Petrové, i kdybyste jim tak chtěli vyřešit věčné dohady o tom, který z nich je starší a má tudíž nárok užívat přídomek „první“. Stejně tak litera zákona zamezuje užívání zdrobnělin, zkomolenin nebo domáckých podob jmen.

Zkrátka meze se sice kladou, ale vzhledem k tomu, že oficiálních jmen dnes existují stovky, nejsou nijak závratné. Pokud by vás česká právní úprava křestních jmen přece jen příliš omezovala, zařiďte se tak, abyste svého potomka přivedly na svět ve Spojených státech, na Novém Zélandu nebo v Austrálii. V americkém státě Texas se například narodila dvojčata, kterým rodiče dali jména Astma a Pneumonia, patrně chlapec s italskými kořeny dostal jméno Makaroni.

V případě, že budete trvat na jméně, které se nevyskytuje v žádné z českých příruček (např. Jak se bude vaše dítě jmenovat), musíte požádat o znalecké ověření vhodnosti daného jména. Poté, co příslušné úřady (nejčastěji soudy) rozhodnou, se ke konečnému slovu dostává právě matrika. Ale vzhledem ke značným průtahům a vleklosti českého soudnictví by bylo nejspíš lépe, kdyby rodiče příliš neexperimentovali.

Vyberte si křestní jméno pro vaše dítko a zjistěte jaký je jeho význam!

Zdroj: Knappová, M.: Jak se bude vaše dítě jmenovat. Praha, Academia, 2006