Lži vinné i nevinné

MIMI LIVE! ANITA Být rodič znamená stát se tím nejmorálnějším člověkem na světě. Chovat se slušně a zdvořile. Nevztekat se. Nenadávat. Nepoužívat sprostá slova. Nehádat se. Nelhat. Protože dítě vidí, slyší, vnímá. A rodiče jsou mu vzorem.

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz


S blížícími se svátky jsem se stále víc zamýšlela nad tím, jak z nás Anita udělala nejen šťastnější, ale taky lepší lidi. No, aspoň se snažíme. Uvažovala jsem nad tím, jak Anitce už příští rok donese dárky Ježíšek – to je podle mě taková dětství prospěšná nevinná lež. Svět její fantazie budeme budovat, živit a zvětšovat. Protože právě velká představivost podporuje dětské nadšení, vzrušení, zvídavost.

Podle mě také prospěšná, ovšem už méně nevinná, byla moje výmluva na šestiměsíční kontrole. Místo abych lékařce normálně vysvětlila, proč chci ještě posunout termín povinného očkování (dialog mezi mnou a pediatričkou jsem si několikrát v noci přehrála v hlavě – a byla jsem v něm asertivní, pevná a pravdivá), vykoktala jsem chatrnou historku o tom, že jsem nestihla objednat vakcínu, na kterou mi minule napsala předpis (jak jsem to taky mohla stihnout, když jsem se ani nesnažila, že?). Svého jsem sice dosáhla a očkování oddálila, dokonce jsem se vyhnula konfliktní diskuzi o prospěšnosti očkování a nezodpovědných rodičích, ale radost mi trochu kalil můj zbabělý úhybný manévr. Takže snad předsevzetí na rok 2014? Být pravdivá. Navíc ty „vinné" lži člověka stejně většinou jednou doženou.

Anitčiny první Vánoce

Poslední týden před Vánocemi vidím jako z rychlíku. S Anitkou jsme dokoupily pár posledních dárků (spoustu jich obstaral Tom a pro jeho rodinu hlavně švagrová – díky, Miki!) a už tu byla neděle – čas odjezdu na Moravu. Štědrý den připadl na úterý. Aklimatizace ale musela (jako vždy) proběhnout fofrem. Čekali nás natěšení rodiče na obou stranách. Takže návštěvy, povídání, procházky a „tanečky" kolem Anit nebraly konce.

A pak přišel 24. prosinec. A byly to nejhezčí Vánoce minimálně za posledních pět let. Celý den jsem se nehnula od dcery. Připravit večeři tentokrát mámě pomohla moje mladší sestřička Týna. Když jsem je viděla kmitat v kuchyni, zmocnila se mě radost a konečně taky vánoční nálada. Večeřeli jsme u našich a Anitka kroužila kolem stolu na rukou jednoho z mnoha ochotných nosičů (během jídla jsme se prostřídali, aby všichni mohli spolknout svou porci kapra a salátu).

Jak jste prožili vánoční svátky vy? Napište Veronice do diskuze.

Svět děťátek a staroušků

Už potřetí (od smrti babičky) s námi trávil Štědrý den taky dědeček. Je mu pětaosmdesát a má lepší i horší dny. Svých démonů stáří už se nezbaví. A já si uvědomila, že v něčem si jsou hodně staří a hodně mladí lidé podobní. Někdy jim nerozumíme. Nohy jim ještě nebo už neslouží, jak by si přáli. Můžou ztrácet rovnováhu. A těch podobností by se jistě našlo mnohem víc.

Ale i když se zdá, že jejich svět je občas trochu jinde než ten náš, já si to nemyslím. Naslouchání a porozumění. S důstojností. A hlavně s respektem. To je podle mě správný klíč ke dveřím do světa našich staroušků i našich mláďátek. Někomu to jde samo. Jako třeba mojí mámě. Starala se o babičku (svou tchýni), když na tom byla špatně. A k dědečkovi (svému tchánovi) si našla cestu respektující péče tak přirozeně, že jen doufám, že se tato empatie dědí. Rozhodně Ti patří můj obdiv, mami.

Sváteční maraton

Ale zpátky k Vánocům. Anitka na hrací dece zkoumala jeden zabalený dárek, zatímco jsme my ostatní rozbalovali, zkoušeli nové věci a bavili se. Pak jsme přejeli zhruba dva kilometry, které dělí mou a Tomovu rodinu. Rodiče, starka Vlasta i Tomova sestra už měli po večeři, takže jsme se mohli vrhnout rovnou na druhou várku dárků. A pak honem zpět k našim a uložit naše přepodnětované miminko. Tušili jsme, že takto náročných dní nás ještě čeká víc.

Jak tak sleduji vliv našeho děťátka na naše blízké, čím dál víc chápu, je ji nemůžeme pořád chránit před světem v našem pražském hnízdě. Anita totiž přináší radost a štěstí. No fakt! A navíc – zdá se – zdědila extrovertní povahu po nás. I proto jsme s Tomem nakonec svolili k cestě na Slovensko za jeho příbuznými. Vyrazili jsme na Štěpána ráno. Bála jsem se dlouhé cesty autem do Liptovského Mikuláše. Děsila jsem se všech návštěv, nového prostředí i pro malou zatím cizích lidí. Jak to jen ta naše holčička zvládne? A zvládla to nad očekávání skvěle. A to i díky Tomovým rodičům, kteří přizpůsobili své tempo Anitině dennímu režimu. Kdykoliv začala vykazovat známky přetažení, šup s ní do kočáru. A vozit. Vozit na čerstvém horském vzduchu.

Když naše holčička zrovna nespala, všem příbuzným ukázala, jak je neuvěřitelně vnímavá. Šla z náruče do náruče, o vše se zajímala – o psa Tomové tety, o odličovací tampóny visící na dveřích koupelny, o své hračky, o baňky na vánočních stromečcích. Každému, kdo se na ni zapitvořil, věnovala svůj nejkrásnější úsměv. Do rozhovorů se zapojovala svým (momentálně oblíbeným) „Tata tata tata." A všichni jí přitakávali: „Ano, Anitko. Táta. Kde je táta?" Tom se jen usmíval, a když už se mu zdálo, že je toho na malou moc, tak si ji vzal do náruče a odnesl ji do klidnější části bytu, kde s ní potichu rozmlouval. Podobnou úlohu pak často převzal i Tomův táta – nosil ji rád a hodně, takže jsme u z legrace říkali „Anitčin osobní šerpa".

S mezipřistáním (a jednou strávenou nocí) na Moravě u našich jsme den před Silvestrem přijeli domů do Prahy sice v dobré náladě, ale utahaní jako koťata. O šest praček, rychlé utření prachu a zběžné zavrčení vysavačem později jsme si řekli: konečně dovolená. Po čtyřech slabších nocích Anitka ukázala, že doma se jí spí prostě nejlíp. A my začali relaxovat.

Báječný rok 2013

Silvestr jsme strávili v úzkém rodinném kruhu. Jen my tři. Zářící stromek. A pusa o půlnoci nad naším spícím dítětem. To byl ale rok! Tak parádní. Tak zlomový. Rok plný lásky! Porodila jsem dítě. Zamilovala se do něj. Zamilovala se do Toma ještě víc (a to jsem byla přesvědčená, že víc už to ani nejde). A našla jsem něco, co jsem nehledala. Mateřský pud.

Tak zatial. Vaše V.

8. 1. 2014Veronika
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Anitka bude sestra

(Těhulka LIVE! Veronika) Vždycky jsme si přáli mít víc než jedno dítě. Já čtyři, Tom dvě. Kompromis je tři. Ale uvidíme. To ještě předbíhám. Když se narodila Anit, byla jsem v totální mateřské euforii. Ta ostatně stále trvá. Přála jsem si, aby... Celý článek »

Jak mluvit s dětmi

BATOLE LIVE! ANITA Dneska jsem po dlouhé době brečela. Brečela jsem jako želva spolu s Anit. Ta mě střídavě vinula k sobě a odstrkávala. A (na)říkala: „Máma ne!“ Mé slzy ji překvapily stejně jako mě samotnou. Celý článek »

Vzdorný týden

BATOLE LIVE! ANITA Minulý týden vzdorovaly události, věci i dítě. Jedna z velkých změn, kterou jsem slibovala v minulém článku, nakonec nepřišla. Měli jsme koupit byt. Den před podpisem smlouvy se ale majitelé domluvili s jiným zájemcem, který měl... Celý článek »

O holčičích věcech

BATOLE LIVE! ANITA Poslední dobou se dějí velké věci. Velké, intenzivní a většinou pozitivní. Čas, kdy o nich napíšu víc, ale teprve zraje. Dnes budu psát o malých věcech. Malých, ale pro nás neméně intenzivních. O naší holčičí holčičce.  Celý článek »

Léto s Anit

BATOLE LIVE! ANITA S Anit miluji všechna roční období, ale nejvíc léto. V létě se všechny drobné všednodenní problémy tak nějak řeší samy. Na oblečení Anit vystačí jedny šaty na týden, vše mokré hned uschne, vůbec nevadí, když Anit nechce nosit... Celý článek »

Umluvená máma

BATOLE LIVE! ANITA Nemyslela jsem si, že se mi to někdy stane. Jsem extrovert. Mluvím hodně. Mluvím ráda. Dokážu mluvit pořád! Zeptejte se kolegů z práce, kteří mají „to potěšení“ s takovou praštěnou nezavřipusou sdílet kancelář. Ještě štěstí (pro... Celý článek »

Zoubky jako perličky

BATOLE LIVE! ANITA Začaly prázdniny a najednou se toho děje nějak moc. Návštěva na Moravě a řádění s Anit v aquaparku, moje máma v Praze, party s Ániným kamarádem Edou na chatě. A taky první prohlídka u zubaře. Celý článek »

Máma, táta, Áňa

BATOLE LIVE! ANITA V létě nepracuji. Nebo jen minimálně. A tak s překvapením zažívám období, kdy během odpoledního spánku nebo v noci nepotřebuji brejlit do počítače. Kdy se nemusím do telefonu respondentům omlouvat, že se neslyšíme, protože dcera... Celý článek »

Party time!

BATOLE LIVE! ANITA Anitka absolvovala dvě oslavy svých druhých narozenin. A je potvrzeno: Anit je "párty člověk". Miluje společnost. Tanec. Veselí. Focení. Náš malý extrovet si prostě užil dosyta. Pozornosti se jí dostalo ze všech stran. Celý článek »

Poprvé u moře

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek by mohl být krátký. Krátký jako jedna věta. Byla to fantastická dovolená! Víc než to. S Tomem jsme u moře nebyli tři roky. Předtím jsme si to ale dávali pěkně v našem stylu. Věděla jsem, že teď to bude jiné. To mě... Celý článek »

Kytičková koupel

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek píšu těsně po tom, co jsem Anit uspala. Anit občas usíná s hlavou na mém břiše nebo hrudníku. Stejně jako dnes. A tak ji můžu očichat. Sledovat, jak chvilku hýbe očima pod zavřenými víčky. Jak se usměje z... Celý článek »

Temná stránka rodičovství

BATOLE LIVE! ANITA Na Velikonoce jsme jeli navštívit Tomovy prarodiče na Slovensko. Liptovský Mikuláš je sice z Prahy pořádný kus, ovšem s mezipřistáním na Moravě u našich se to dá celkem v pohodě zvládnout. Veškeré cestování navíc plánujeme tak,... Celý článek »

Srabíci, nemehla a špindírové

BATOLE LIVE! ANITA A bylo jaro. A všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli, a ta Anitka se nemohla nabažit houpání... Celý článek »

Nemocná máma

BATOLE LIVE! ANITA Před časem mě dostihla letošní podivná zima-nezima a svými virovými drápy se mi zaryla do krku, průdušek, plic i nosohltanu. Zkrátka: totálně jsem odpadla! Za normálního stavu bych si prostě vzala volno v práci, virózu vyležela... Celý článek »

Batoletština

BATOLE LIVE! ANITA Právě jsem Anit uspala. Představte si tu situaci: ležím s ní v posteli, ona chvilku saje mléko. Pak se otočí, opře se zády o mou hruď. Poslouchám její pravidelný dech a přemýšlím, o čem budu psát. A zase mě nenapadá nic, na co... Celý článek »

Výchova nemá být dřina

BATOLE LIVE! ANITA O výchově se často bavím s Tomem a MILUJU jeho pohled. Ztotožňuji se s ním a děkuji Osudu za takového chlapa. Kterému nemusím nic tajit (třeba rozbitou skleničku nebo tři loužičky na koberci). Se kterým nemusím o nic bojovat ... Celý článek »

Co od dětí chceme...

BATOLE LIVE! ANITA Nejdřív prostě jen chceme, aby byly. Pak se ale naše požadavky začínají zvyšovat. Aby zvedaly hlavičku. Aby lezly. Aby seděly. Aby chodily. Vždy podle věku a (v "chytrých knihách" definované) probíhající fáze vývoje. Období, ve... Celý článek »

Herničky, dětičky a bacily

BATOLE LIVE! ANITA Nevlídné sychravé počasí nás v uplynulých týdnech několikrát vyhnalo do různých herniček. Bohužel mělo podobný nápad asi tisíc jiných rodičů z Prahy. Plán: zabavit Anit v suchu a teple - a tím ji udržet zdravou. Vzápětí na plánu... Celý článek »

Rok dřevěného koně

BATOLE LIVE! ANITA Rok 2014 byl podle čínského horoskopu rokem dřevěného koně. Vlastně pořád je, protože končí až v druhé půlce února. A jaký byl ten náš? Rychlý. Bujný. I plný rodinné intimity a budování vztahů.  Celý článek »

Prosím, nestrašit!

BATOLE LIVE! ANITA Tento článek bych chtěla věnovat Mikuláši. Tomu, jak se u nás slaví, a co vlastně znamená pro děti Anitčina věku. Předtím ale lehce zabrousím do uplynulých čtrnácti dnů. Ty jsme s Anit obě promarodily.  Celý článek »

Plínu, dudu a šup nahoru!

BATOLE LIVE! ANITA Naše slaďování práce a rodiny dosáhlo kritického stádia. Stádia, kdy se musí “něco” stát. Některé situace našeho života se totiž občas začínají podobat rodinné komedii. Takový scénář by si ale nikdo snad ani netroufl napsat.... Celý článek »

Sebezpytování

BATOLE LIVE! ANITA Svoje chyby znám a nějak jsem se s nimi naučila žít. Taky jsem s nimi naučila žít Toma (za těch nekonečně mnoho - 15 - let, co jsme spolu). A teď se s nimi učí žít Anit. Jenže má dcera mi nevinně a bez jakýchkoliv postranních... Celý článek »

Zvedáme kotvy

BATOLE LIVE! ANITA Konečně je to tady. Stěhování. Prodali jsme byt a přesunujeme se do nájmu. Zatím. Než se rozhodneme, kam dál. Stěhování je mimořádná situace, která otevírá celé rodině nové obzory. Obzory týkající se hlavně otázky, kolik je toho... Celý článek »

Jednomatka

BATOLE LIVE! ANITA Ještě než jsem měla Anitku, často jsem slýchala od svých “dětných” kamarádek: “Počkej, až budeš mít taky dítě. To ti teprve začne tóčo. Žádné vysedávání, vykecávání. Uvidíš!” Pak se narodila dcera. A teď zase poslouchám (obvykle... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí

BATOLE LIVE! ANITA Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak trochu... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí.

(BATOLE LIVE! ANITA) Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak... Celý článek »

Pan Nočník

BATOLE LIVE! ANITA Nevím proč, ale k „nočníku“ a „záchodu“ jsem v rozhovorech s Anit předsadila slovo „pan“. Asi jsem tak podvědomě chtěla Anitce podsunout, jak důležité tyto věci denní hygieny jsou. Pan Nočník předává čurání a hovínka panu... Celý článek »

Hurá hřiště! Klouzačky a pískoviště

BATOLE LIVE! ANTIA A Anitinou zlepšující se chůzí přichází změna. Zjišťuji, že procházky po parcích najednou nejsou ta pravá batolecí radost. Sotva jsme se po (bohužel toto léto už poslední) dovolené trochu aklimatizovali v Praze, pustila jsem se... Celý článek »

Anita v botách

BATOLE LIVE! ANITA Odkaz na Perraultovu pohádku v nadpisu je tentokrát čistě náhodný. Ne, že by Anitka nebyla chytrá jako onen kocour. A výřečná je taky dost. Já chci ale psát o botách. Protože boty - to je téma. Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené