Jak se rodí v Praze – Podolí

Ve vestibulu Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí nás vítá fontána s rybičkami. Pokračujeme ke kartotéce. Provázejí nás sluneční paprsky, prosvítající skleněnou kupolí. Jsme na začátku stejné cesty, jako každým rokem zhruba čtyři a půl tisíce žen, které právě zde chtějí přivést na svět své dítě. Co je vlastně čeká?

Signály života

„Zaregistrovat se k porodu u nás by žena měla v pátém, šestém týdnu těhotenství. Tedy pokud si naše zařízení vybrala,“ říká naše průvodkyně porodnicí MUDr. Helena Slavíková.

I po registraci v podolské porodnici může normálně navštěvovat poradnu v místě bydliště. „U nás by do předporodní poradny měla docházet asi od 36. týdne těhotenství. Budeme ji sledovat a točit jí pravidelně monitory. Máme samozřejmě předporodní kurzy, ale nejsou povinné, stejně jako účast otce. Ten může přijít k porodu i bez absolvování školení, poplatek je 700 korun,“ dodává lékařka na cestě k naší druhé zastávce. 

Na chodbě před monitorovací místností sedí asi deset maminek. Každé otevření dveří vysílá na chodbu trochu tajemný zvuk srdíček z maminčina bříška. Slyšet zblízka signály ještě nenarozeného života je vzrušující.

Vstupujeme na sál

 Rodička nastupuje s doprovodem (maximálně dvou osob) přímo do čtvrtého patra na porodní sál. Dokumentaci dodají z kartotéky automaticky.

V předsálí právě míjíme dva „čekatele“ s taškami po boku, nervózní budoucí tatínky s nepřítomnými výrazy. Jejich partnerky právě procházejí vstupním vyšetřením – točí jim monitory, provádějí klystýr a další přípravné kroky pro porod.

„Maminky mají samozřejmě možnost oholit se doma a aplikovat si Yal gel. Je k dostání běžně v lékárnách, ovšem pozor, pouze na recept, včas o něj požádejte gynekologa,“ dodává naše průvodkyně.

Dula? Musí respektovat náš názor

Dnešní trend dul vidí v Podolí jasně: „Když je to skutečný doprovod rodičky, žena, která pomůže, neplete se nám do práce, rodičku utěší, pomůže jí, nejsme proti,“ hodnotí MUDr. Slavíková.

Podle ní dnes není výjimkou, když doprovází rodící maminku dcera. A pak se to stalo. „Paní doktorko, jdu moc poděkovat jménem maminky,“ zvedá se z lavice drobná blondýnka. „Měla jsem cestu do Prahy, tak jsem se stavila.“ „A jak je mámě, co malá?“ vyptává se dr. Slavíková. Vzájemné dojetí je jasně patrné. „Všechno v pořádku, napíšeme si,“ končí kratičké setkání.

„Před třemi měsíci doprovázela svou neslyšící maminku u porodu třetího dítěte. Sama slyší, tak pomáhala se vzájemným dorozuměním,“ raduje se lékařka.

Hudba, míč, bylinky, vše povoleno

Ve čtvrtém patře je osm samostatných boxů se sprchou, toaletou a místností, kde kromě porodního polohovatelného křesla nacházíme i míč nebo porodní židle. Různé masážní hlavice ve sprše uvolní při kontrakcích, pustit si oblíbenou hudbu, pít při první době porodní bylinkový čaj, namasírovat partnerku aromatickým olejem. Vše povoleno. Navíc příjemné, pastelové stěny, světlá vzdušná místnost, žádná chladná nemocniční sterilita.

S tatínkem, případně dalším doprovodem zde ženy stráví první i druhou dobu porodní. „Pochopitelně se nyní v období babyboomu může stát, že jsou všechny boxy obsazené, pak musí rodička na oddělní rizikového těhotenství, kde přečká dobu, než se uvolní sál,“ vysvětluje MUDr. Slavíková. 

První dotyky a seznámení

„Těsně po narození miminko osušíme, změříme a zvážíme přímo zde v místnosti pod dohledem tatínka nebo jiného doprovodu. Krátce po porodu mamince položíme osušené miminko na bříško. Pak zůstane miminko u rodičů v košíku vybaveném monitorem dechu a dekou. Novorozenci ještě neudrží tělesnou teplotu, musí být v teple. Po pár hodinách se to obvykle srovná. Následuje první přiložení k prsu a mazlení.“

Tatínek může potomka nafilmovat, vyfotografovat, všechno zdokumentuje pro stávající i další generace. Společně stráví rodina první dvě hodiny života a miminko putuje na oddělení novorozenců. Maminka na pokoj šestinedělí.

Děťátko omyjí, převáží, dají do inkubátoru pro srovnání termoregulace.

„Je věc domluvy, jestli se chce maminka nejdřív třeba vyspat a pak si vezme miminko na pokoj. Záleží i na průběhu porodu. Když byl náročný, je dobré dát si pauzu,“ komentuje doktorka Slavíková.

Tenká hranice

Přímo proti „rodícím“ boxům je operační sál a místnost, kde pomáhají dětem v nouzi. Je to jen pár metrů, naštěstí, vždyť čas hraje zásadní roli. „Jsme jedním ze dvanácti perinatologických center v republice, kde se dokážeme postarat o výrazně nedonošené děti. Naším cílem je porodit nedonošené nebo nemocné dítě tady, dovézt ho v bříšku do Podolí. Někdy se to samozřejmě nepodaří.“

Na sále končí maminky s plánovaným či neplánovaným „císařem“. U plánovaného, kdy dostává rodička epidurál, může být tatínek u porodu a držením za ruku ji podpořit, asistovat při prvním ošetření potomka.

Podolí má kromě jiného výhodu i v tom, že je k dispozici anesteziolog po celých 24 hodin, který v případě jakýchkoli „zádrhelů“ maminku uspí, stejně tak u porodu asistuje vždy pediatr.

Negativní revers nedoporučuji

„Je pravidlem a Česká pediatrická společnost to doporučuje, že maminka zůstává v porodnici s miminkem 72 hodin. V té době se provádějí základní vyšetření, mohou se projevit srdeční vady, novorozenecká žloutenka. Miminko je ještě tak křehké, zranitelné, proč ho ohrožovat předčasným opuštěním zdravotnického zařízení?“ Ptá se MUDr. Slavíková.

„Samozřejmě jsou maminky a bohužel jich přibývá, které chtějí domů co nejdřív. Pak to řešíme negativním reversem. Seznámíme je se všemi možnými riziky a ony se rozhodnou. Naštěstí řada z nich změní názor,“ dodává dr. Slavíková.

Místnosti plné miminek

Oddělení šestinedělí jsou v Podolí celkem tři. Vybírat můžete ze dvou až třílůžkových pokojů nebo luxusních nadstandardních. Tam s maminkou může pobývat i tatínek. Miminka jsou tady skutečně všude! Buď na pokoji s mámou nebo v péči sestřiček.

„To jsou děti, jejichž mámy rodily císařským řezem,“ vysvětluje sestřička chovající malý zívající váleček. Některé děti podstupují fototerapii kvůli žloutence, takže spí v boxech nasvícených namodro.

Na chodbách je živo. Maminky si navzájem vyměňují první dojmy, v televizi běží dokument o porodech.

„Každé ráno je vizita, kde kontrolujeme jak maminku, tak miminko. Sledujeme, jak se daří kojení, jak se dítě vyrovnává s poporodním úbytkem váhy, provádíme kontrolní vážení. Maminka se se sestřičkami učí, jak o dítě pečovat,“ informuje lékařka.

Sestřičky pletařky

O patro níž leží v inkubátorech děti, které na svět příliš spěchaly. V zakrytých „domečcích“, klidu, teple a tichu, aby nic nerušilo. „Jsou v nakloněné poloze a kolem tělíčka mají měkký kryt, kterému říkáme děloha,“ ukazuje titěrné tělíčko MUDr. Slavíková. „Mají pocit jako u mámy v bříšku, jsou klidnější.“

Každé miminko má na sobě čepičku a ponožky z dílny místních sestřiček. „Jsou to umělkyně, podívejte, jaké kousky tady máme. Tvoří neuvěřitelné barevné kombinace a vzory,“ vyndává paní doktorka krabici s dalšími a dalšími pletenými titěrnostmi. „Jsou to takové náhradní maminky, i proto je tady dětem tak dobře.“

To je smysl!

„Pojďte se podívat, to jsou naše děti,“ vede nás paní doktorka k zaplněné nástěnce na chodbě Jipky. „Tady nám důkaz, že ta práce má smysl. Když se narodí ani ne kilové miminko a po roce nám rodiče pošlou fotku zdravého, prospívajícího dítěte, je to radost.“ A že těch fotek a „vypiplánků“ se na nás směje! .

23.2.2009 6:35| autor: Regina Rothová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.
TOPlist