Zrcadlo, řekni mi… Kdy se v něm pozná?

Upřený pohled do zrcadla, trochu nedůvěřivé prohlížení si vlastní fotografie. Pro malé dítě není samozřejmé vidět svůj obraz a poznat samo sebe. K vědomí své identity se blíží malými opatrnými krůčky.

Jen co přijde na svět, už ho fotografují a filmují jako skutečnou hvězdu. Dítě ale to, jak vypadá, v raném stadiu nezajímá. Fascinují ho však od prvních týdnů života lidské tváře, jejich výraz, úsměv, pohled. „Ve tváři se odrážejí emoce a pro dítě je tedy lidský obličej prvotním zdrojem informací,“ vysvětluje psycholožka Stéphanie Forgeotová. Miminko brzy pozná tvář své matky a svých nejbližších, a to i v zrcadle nebo na fotografii, mnohem dřív než sebe samo.

Co to na mě kouká za mimino?

Asi v půl roce se začne miminko zajímat o zrcadlo. Je fascinované lidmi, které tam vidí. Napřed si prohlíží rodiče a pak nedokáže odtrhnout pohled od miminka, které se na něj v zrcadle usmívá. Také se na něj zasměje, ale jakmile se ho chce dotknout, narazí jen na chladnou hladkou stěnu. Nemůže si na svého kamaráda sáhnout, což je frustrující. Dítě své pokusy opakuje a postupně si všímá, že jeho malý kamarád dělá to samé. A to je znepokojující. Po čase se však fascinace změní v nezájem a dítě se k zrcadlu obrátí zády.

Vidím se, tedy existuji

Přijít na to, že v zrcadle je ono samo, dítěti nějaký čas trvá. Dřív než dokáže poznat samo sebe, si musí uvědomit svou identitu. Obvykle se tak děje mezi šestým a osmým měsícem, kdy se dítě odpoutává od své matky a uvědomuje si, že existuje jako samostatná bytost, jakási miniatura dospělých. Pomalu se seznamuje se svým tělem. A tak když ho maminka vezme do náruče, postaví se s ním před zrcadlo a řekne: „Podívej, to jsi ty,“ je celé zaražené.

Ve vývoji to znamená pořádný skok. Ovšem teprve v 15 až 22 měsících se dítě v zrcadle bezpečně poznává.

Lze to zjistit malým testem. Přiblížíme se k dítěti, které stojí před zrcadlem, s jeho oblíbenou hračkou. Pokud se otočí, aby si ji vzalo, tak je jasné, že chápe, že v zrcadle vidí jen odraz předmětu. Obvykle k tomu dochází, když má za sebou první rok života. Kolem jeho druhého roku je možné si ho znovu otestovat. Když je dítě něčím zaujaté, třeba nějakou hrou, nenápadně mu uděláme na čele tečku rtěnkou tak, aby to nezpozorovalo. Pokud si pak před zrcadlem sáhne na čelo, aby si tečku otřelo, tak víme, že zrcadlo už má prokouknuté.

Čtěte také:

Malý Narcis se od zrcadla neodtrhne

Nemůže se na sebe vynadívat. Jakmile se dítě v zrcadle pozná, táhne ho to k němu, nemůže se pohledu na sebe nabažit. „Tato fáze narcisismu není nic neobvyklého, patří k sebepoznávání a formování sebeúcty,“ říká Stéphanie Forgeotová.

Když se dítě dostatečně seznámí se svou tváří, můžeme mu ukázat fotografii, snadno se na ní pozná, zvlášť když je na fotce i s rodiči. Zafixuje si tuto situaci, takže když na fotografii místo sebe uvidí se svými rodiči cizí dítě, chvíli mu trvá, než si uvědomí, že ten malý je někdo jiný. A zneklidní. Je porušený zaběhlý model. Přítomnost rodičů na fotografiích mu ztěžuje poznání ostatních lidí, s nimiž se nevídá tak často.

Podfuk rychle prokoukne

A zase si můžeme zkusit malý test. Chceme zjistit, zda se dítě skutečně na fotce poznává, anebo tomu tak je díky kontextu (zařízení pokoje, rodiče, jeho hračky, oblečení). Pokusíme se proměnit fotku buď nějakou koláží, anebo úpravou v počítači. Necháme na ní jen tvář dítěte a jeho siluetu, ale „převlékneme“ ho do jiných šatů, obklopíme neznámými lidmi atd. Dítě ve věku 18 měsíců až dva roky tenhle trik prokoukne. Nejenže se pozná, ale navíc upozorní na podfuk.

Ještě snazší je pro dítě se poznat na videu. Nejen proto, že jde o „pohyblivé“ obrázky, ale může zapojit vedle zraku i sluch a taky paměť, protože si dokáže vybavit situaci, kdy záběry vznikly. Dokonce dovede danou chvíli popsat lépe než my a vzpomene si i na detaily, které nám už dávno vypadly z hlavy. Ovšem pokud mu pustíme video, na kterém je jako malé miminko, nepozná se na něm. A když nám řekne: „Tady jsem já,“ tak je to jen proto, že jsme mu to pověděli, když jsme mu film promítali někdy předtím.

Mít se rád není špatné

Při dívání se na své obrázky v jakékoliv formě a jakkoliv staré si můžeme být jisti jednou neměnnou reakcí: dítě se na nich vidí rádo. Nemusíme se obávat toho, že z něj vyroste Narcis zamilovaný do svého obrazu. Mít rád sám sebe, to je jen další střípek ve vývoji dítěte.

Naučit se sebelásce a získat patřičnou sebedůvěru, to je neocenitelný vklad při dalším procesu začleňování se do společnosti.

17.8.2015 12:51| autor: Helena Chvojková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist