Chcete mít hodné a slušné dítě?

Také si myslíte, že rodiče mohou dávat dítěti příklad až v době, kdy „bere rozum“? Přesněji řečeno, když už nějakým způsobem chápe, co máma a táta dělají. Omyl. Dítě hned po narození vnímá, jak se rodiče chovají, a ve všem je napodobuje. V emocích, chování, ve vztazích k lidem, zvířatům i věcem.

V běhu každodenní péče a starostí neuvědomují si rodiče mnohdy, jak velkým vzorem vlastně pro svého malého potomka jsou. Batolátka do dvou let sice ještě nechápou význam slov, ale vnímají citovost, intonaci slov, způsob jak dospělí mezi sebou komunikují. Jsou na sebe hodní a slušní? Pak je dítě kopíruje a chová se stejně. Jsou na sebe oškliví a hrubí? Dá se předpokládat, že se i dítě bude projevovat stejně.

Jak dávat dítěti příklad …

…aby bylo sebejisté a pohodové

Dítěti bychom měli od narození dávat pocit jistoty. Je to základ pro jeho chování až do dospělosti. Když je maminka v nepohodě, pozná to dítě z jejího chování, dotyků, ale i z mléka nebo její kůže – to si zřejmě málokdo uvědomuje. Samozřejmě velkou roli má i hlas. Jinak mluvíme, když jsme v pohodě, jinak když nás něco trápí. Na tohle všechno dítě odmalička reaguje.

  •  Hlavně maminky by si mohly uvědomit jednu zásadní věc: když se cítí špatně, bolí je hlava, jsou nevyspalé, jsou nervózní. Čím jsou nervóznější, tím neklidnější jsou i děti. Špatně spí, nechtějí jíst, vyžadují neustálou pozornost.
  •  U ženy v nepohodě dochází k hormonálním změnám. A protože většinou kojí, předává dítěti nepohodu i mlékem. Mateřské mléko může mít den ze dne jinou chuť. Nejen podle toho, co matka jí, ale také podle toho, jak se cítí.

Mnoho maminek mi v poradně říká: „My se před miminkem nehádáme.“ Ale to neznamená, že napětí v ženě není… Jakmile je maminka v pohodě, jinak sahá na dítě, dotýká se ho. Rovněž tak se na ně jinak dívá, mluví na ně, než když je ve stresu. I její kůže pak vylučuje úplně jinou vůni, než když je dobře naladěná. Obecně platí, že dítě od miminka do batolete reaguje na vůni matky.

…aby mělo hezký vztah k věcem

Když batole začne zkoumat svět kolem sebe, mnoho rodičů je zahrne zákazy. Pokud chci, aby dítě přistupovalo k věcem laskavě a mile, udělám následující. Jdu s dítětem, vezmu hrníček a neseme ho spolu a postavíme ho na stůl. Nebudu říkat: „Nerozbij to!“ale: „ Na hrníček budeme opatrní, je křehký a kdyby upadl, rozbil by se.“  Stejně tak na procházce v lese dítě nekopne do houbičky na cestě, když to neuvidí u svého táty. Jakožto rodiče bychom si měli uvědomit, že nás děti ve všem kopírují. Ony nám vlastně ukazují, jak se my chováme.

…aby rádo pomáhalo a pracovalo

I když se to bude mnohým rodičům zdát brzy, už dvouleté dítě zapojujeme do práce – při každé vhodné příležitosti ho poprosíme, aby nám pomohlo. Když maminka nebo tatínek začnou nad výchovou přemýšlet, vždycky najdou nějakou aktivitu, kterou s nimi dítě může dělat. Když maminka chystá oběd, může jí dítě v drobnostech pomáhat. Ne, že maminka nachystá oběd a klučík si někde jinde hraje. Když se nám podaří dítě přitáhnout k úplně obyčejným úkonům odmalička a nenásilně, stylem „Pojď, půjdeme společně uklidit hračky,“ nebo: „Vezmi si svoji malou konývku, půjdeme zalít kytky na zahradu,“ máme vyhráno.

„Příklady táhnou“ nebo „rodiče vzorem pro děti“ od rodičů vyžaduje, aby neustále přemýšleli, jak zapojit dítě do činnosti. Tady lze použít Komenského „škola hrou“ na „výchova hrou“. Nejlépe se vychovává tím, že ukazujeme dětem co a jak. A čím dřív s dítětem začneme, tím lépe. Dítě odmalička rádo mamince nebo tátovi pomáhá. V pubertě se pak nepotýkáme s tím, že děti nechtějí pracovat. Rodiče jen musí zapřemýšlet, jakou práci svému potomkovi v poměru k jeho věku svěří.

…aby bylo slušné a hodné

Emocionální vzor je neskutečně důležitý. Dítě vidí a slyší, jak rodiče mezi sebou komunikují a jak se chovají ke svým rodičům. Jakmile dítě začíná opakovat slova a slyší, že maminka říká: „Tatínku, prosím tě, podej mi tu skleničku,“ slova „prosím tě“ sice nechápe, ale jelikož se učí opakováním, tak to slyší. Stejně tak slůvko „děkuji“. Dítě nejlépe reaguje na naši intonaci. Nemohu chtít po pětileté holčičce, která nikdy neslyšela, že by si rodiče řekli prosím a děkuji, aby užívala „kouzelné slůvko“. Nemusíme děti tato slůvka zvlášť učit, když je mezi námi neustále slyší.

Pokud rodiče na sebe křičí a nehezky se k sobě chovají, v dítěti to zůstane. Už nevidí, že se třeba později udobřili. Pokud už se tedy stane, že se rodiče před batoletem dohadují, měli by na konec dohadů vzít svého malého do náruče a všichni si dát pusinku, aby dítě vidělo – že i když nebylo něco v pořádku – vrátilo se všechno do správných kolejí.


17.3.2009 11:14| autor: Tamara Cenková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist