Jak vystopujeme povahu dítěte?

Je zbytečné se snažit o nemožné. Třeba po neposedném dítěti chtít, aby spořádaně vydrželo sedět nebo od introverta čekat, že bude hvězdou třídy. Povahových rysů si všímáme už odmala, dítě však prochází různými vývojovými etapami, a tak není dobré ho okamžitě zařadit do nějaké škatulky. Spíš jde o to, abychom my sami pochopili, proč se v určitých situacích chová určitým způsobem, a přiměřeně na to reagovali.

Následující situace můžou napovědět, k čemu naše dítě inklinuje. Nehledáme v tom žádné absolutno, každé dítě je unikát.

Situace 1: Jsme na návštěvě u přátel a nejednou se všichni hlasitě rozesmějí

A – miminko se rozpláče, je vyděšené

B – miminko to sice překvapí, ale nijak se tím nevzrušuje

A: Citlivka reaguje až přehnaně na podněty, jako je hluk, ostré světlo atd. Může to být dědičná, ale třeba i následek stresu při porodu.

Jak mu pomoct: Dopřát mu několikrát denně krátkou siestu v prostředí, kde se cítí bezpečně. Při přecitlivělé reakci ho odneseme na klidné místo, do přítmí, houpáme ho, navozujeme pocity jako v děloze. S těmi většími, když se chystáme do míst superstimulace, jako je třeba samoobsluha, probereme v klidu předem, co je čeká a jak se tam mají chovat.

B: Pohodář je pro rodiče dítě snů. Spokojeně spí, hezky sedí u stolu v restauraci, v parku si sám hraje.

Jak mu pomoct: Nenecháme se ukolébat tím, že si o nic neříká. I takové dítě potřebuje, abychom se mu věnovali. Nabízíme mu nové podněty a nezapomínáme na to, že takové dítě neupozorňuje křikem na své potřeby a trápení, ale řekne to v klidu, což můžeme „přeslechnout“.

Situace 2: Hrajeme na schovávanou

A – nevydrží být schovaný, vyleze co nejdřív ze svého úkrytu

B – zůstane zalezlý, protože ve skrýši objevil něco, co může prozkoumat

A: Neposeda se už jako miminko brzo obrací na bříško, staví se na čtyři, prostě musí se pořád hýbat. Moc toho nenaspí, nezná únavu, je jako na baterky a k neuhlídání.

Jak mu pomoct: Necháme ho pořádně vyběhat, třeba i cestou školy, tyhle typy obvykle nemůžou dospat. Doma ho učíme se soustředit při klidných hrách jako třeba na zrcadlo (zrcadlově opakuje naše pohyby). Energii ho tam necháme vybít na bezpečném místě (terén z polštářů), chodíme s ním od mala cvičit, plavat. K pohybu vymýšlíme třeba nějaký příběh (rytíř dobývá princeznu), působí to na rozvoj i jiných stránek osobnosti a taky ho tak můžeme usměrnit.

B: Kreativní samotář nemá rád, když ho někdo v jeho činnosti ruší. Zatímco si ostatní děti hrají spolu, najde si vlastní činnost, jíž se věnuje s plným zaujetím.

Jak mu pomoct: Dodáme mu dostatek materiálu k tvorbě (papír, pastelky, kostky, zvířátka) a nepleteme se mu do jeho her. Stačí, když vedle něj sedíme. Do pohybu se nehrne, a tak ho motivujeme. Doma pustíme hudbu a tančíme, venku mu pomůžeme na prolézačce.

Situace 3: Omalováváme si

A – pečlivě vymalovává, soustředěný na práci

B – začne jedno políčko, pak jiné, za chvilku ho to nebaví

A: Vytrvalec usiluje o to, aby dotáhl svůj úkol až do konce. Je soutěživý, jde si metodicky za svým.

Jak mu pomoct: Nechce, aby se mu dospělý do něčeho pletl. Pokud ho chceme na něco navést, tak děláme danou aktivitu před jeho očima a on ji pak zopakuje. Těší ho, když něco dokáže sám.

B: Roztěkané dítě chce, aby věci fungovaly podle jeho představ, jinak se vzteká. Nedokáže se soustředit jen na jednu činnost, potřebuje motivaci, neumí si hrát sám.

Jak mu pomoct: V kritických situacích potřebuje kontakt s klidným člověkem. Stačí třeba položit mu ruku na záda, menší dítě vezmeme do náručí, chviličku zhluboka dýcháme. Větší odvedeme od traumatizující situace třeba hrou. Když se mu nepovedl obrázek, budeme soutěžit v tom, kdo udělá ten nejnepovedenější obrázek atd.

Situace 4: Kolaudace u nových sousedů

A – celý večer je na nás přilepený a chce domů

B – zvědavě si prohlíží nové tváře a pak se vydá na průzkum neznámého bytu

A: Domácký typ má rád své prostředí a rutinu. Změny a improvizace ho vyvedou z míry.

Jak mu pomoct: Připravíme ho na změny předem a důkladně mu vše vysvětlíme. Čím méně z nich bude vyděšený, tím lépe je přijme.

B: Dobrodruh je zvlášť pro mladé rodiče dobrým parťákem. Nevadí mu společnost, návštěvy, kavárny, klidně usne na gauči u přátel.

Jak mu pomoct: Nenechávat ho v neznámém prostředí úplně samotného nejen kvůli bezpečnosti. Potřebuje i emočně naši přítomnost, mazlení. Ne všechny změny totiž dokáže strávit.

Situace 5: Oslava narozenin se spoustou neznámých dětí

A – zaleze si do kouta a čeká, až se objeví jeho kamarád Petr

B – okamžitě je středem zábavy, vymýšlí hry

A: Nesmělé dítě si napřed obhlédne terén, než se odváží mezi ostatní. Někdy ho musíme trochu popostrčit.

Jak mu pomoct: Vždycky mu ale bude lépe s nejlepším kamarádem než v kolektivu. Malé dítě můžeme „popostrčit“ tak, že mu přeneseme hračky poblíž ostatních, aby navázalo kontakt. My se opatrně vzdálíme. Za chvilku přiběhne rozzářené, že má kamaráda.

B: Družné dítě miluje společnost svých vrstevníků a chce se stát jejich vůdcem.

Jak mu pomoct: Někdy se vrhá na děti až tak, že je zastraší a třeba i láskou kouše. Upozorníme ho, že stačí pozdravit. Krotíme jeho vůdcovské ambice, když přerůstají v tyranii. Někdy stačí prostý dotaz: „Jak by se ti líbilo, kdybys pořád musel někoho poslouchat?“