Přísně tajná svatba

S partnerem jsme se znali již od našich sedmnácti. Měli jsme velice netradiční vztah. Seznámili jsme se na inzerát a nejprve byli jen přátelé. Potom se z nás stali milenci a takové to tradiční chození přišlo až naposled. Nejprve nás dělila vzdálenost 300 km, ale po pěti letech takového chození/nechození se ke mně partner nastěhoval.

Od začátku tvrdil, že on se v žádném případě ženit nebude, že papír nepotřebuje a podobné silácké řeči. Jen taková poznámka, zásnubní prstýnek jsem měla. Pár let jsme tedy žili tzv. na psí knížku. Partner byl Slovák, a tudíž si tu musel žádat o dlouhodobý pobyt, který musel každý rok obnovovat a znovu obíhat všechny doklady a žádosti, a to nejen zde, ale i po slovenských úřadech. Pomalu, ale jistě se mu to začalo zajídat. Přes jeho maminku jsem vyřídila doklad ke svatbě „Osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství“ s tím, co kdyby. V jedné takové slabé chvíli, kdy dostal dárek, který v žádném případě nečekal, se mne zeptal, co bych chtěla já. Na to jsem odpověděla, že bychom se třeba mohli vzít, že ten papír mám, ale samozřejmě je také s omezenou platností.

Pamatuji si to jako dnes. Bylo to ve čtvrtek odpoledne. V pátek měl volno a vydal se na úřad, aby zajistil všechno potřebné ke svatbě. Brali jsme se následující sobotu, a letos spolu oslavíme osm let.

Nebylo to ale tak jednoduché, jak se zdá. Vzhledem k tomu, že jsme se o svatbě přeci jen občas bavili a sondovali i reakce rodiny, tak jsme se rozhodli, že na obřadu budeme jen my dva a svědci, a vše bude tajné. Aspoň nám nikdo nebude vnucovat, koho pozvat a koho ne – manželova maminka spočítala jejich hosty na dva autobusy a moji rodiče zrovna přestavovali dům, tak mne upozornili, že na vyhazování peněz není vhodná doba.

Prostě to bude tajné a hotovo. Paní matrikářka celý týden nespala, aby někde něco neprasklo, dokonce ani v knize svateb jsme nebyli zapsaní, vše se doplnilo až po obřadu. A proč takové tajnosti? Naše svatba měla být v 9 hodin na radnici, kde nás měla oddat jedna z členek zastupitelstva. A na té radnici se také měla v 11 hodin konat další svatba, kterou oddával můj otec. Proto to tajemství. Otec vždy přijížděl těsně před obřadem, ale tu sobotu „jako na potvoru“ přijel již po 8 hodině. No, vypadalo to, že nám ta naše svatba nedopadne. Nakonec jsme byli v 8,55 na radnici, manžel v obleku, já v kostýmu s kyticí od svědků, bez prstýnků a v 9,15 jsme již vycházeli coby manželé. Všem jsme ještě ten den rozeslali oznámení, že byli oddáni a zhluboka si oddechli, že je to již za námi a v klidu.

Ještě doplním, že synovi letos budou v srpnu tři roky a na červen jsme si objednali vránu s holčičkou. Takže ke společnému štěstí žádné velké oslavy opravdu zapotřebí nejsou.

Julie75

Více o tématu: maminkanikdopartner

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist