Přísně tajná svatba

Od začátku tvrdil, že on se v žádném případě ženit nebude, že papír nepotřebuje a podobné silácké řeči. Jen taková poznámka, zásnubní prstýnek jsem měla. Pár let jsme tedy žili tzv. na psí knížku. Partner byl Slovák, a tudíž si tu musel žádat o dlouhodobý pobyt, který musel každý rok obnovovat a znovu obíhat všechny doklady a žádosti, a to nejen zde, ale i po slovenských úřadech. Pomalu, ale jistě se mu to začalo zajídat. Přes jeho maminku jsem vyřídila doklad ke svatbě „Osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství“ s tím, co kdyby. V jedné takové slabé chvíli, kdy dostal dárek, který v žádném případě nečekal, se mne zeptal, co bych chtěla já. Na to jsem odpověděla, že bychom se třeba mohli vzít, že ten papír mám, ale samozřejmě je také s omezenou platností.

Pamatuji si to jako dnes. Bylo to ve čtvrtek odpoledne. V pátek měl volno a vydal se na úřad, aby zajistil všechno potřebné ke svatbě. Brali jsme se následující sobotu, a letos spolu oslavíme osm let.

Nebylo to ale tak jednoduché, jak se zdá. Vzhledem k tomu, že jsme se o svatbě přeci jen občas bavili a sondovali i reakce rodiny, tak jsme se rozhodli, že na obřadu budeme jen my dva a svědci, a vše bude tajné. Aspoň nám nikdo nebude vnucovat, koho pozvat a koho ne – manželova maminka spočítala jejich hosty na dva autobusy a moji rodiče zrovna přestavovali dům, tak mne upozornili, že na vyhazování peněz není vhodná doba.

Prostě to bude tajné a hotovo. Paní matrikářka celý týden nespala, aby někde něco neprasklo, dokonce ani v knize svateb jsme nebyli zapsaní, vše se doplnilo až po obřadu. A proč takové tajnosti? Naše svatba měla být v 9 hodin na radnici, kde nás měla oddat jedna z členek zastupitelstva. A na té radnici se také měla v 11 hodin konat další svatba, kterou oddával můj otec. Proto to tajemství. Otec vždy přijížděl těsně před obřadem, ale tu sobotu „jako na potvoru“ přijel již po 8 hodině. No, vypadalo to, že nám ta naše svatba nedopadne. Nakonec jsme byli v 8,55 na radnici, manžel v obleku, já v kostýmu s kyticí od svědků, bez prstýnků a v 9,15 jsme již vycházeli coby manželé. Všem jsme ještě ten den rozeslali oznámení, že byli oddáni a zhluboka si oddechli, že je to již za námi a v klidu.

Ještě doplním, že synovi letos budou v srpnu tři roky a na červen jsme si objednali vránu s holčičkou. Takže ke společnému štěstí žádné velké oslavy opravdu zapotřebí nejsou.

Julie75