Magická dvanáctka

Můj svatební den byl od počátku zmatený. Tedy abych to uvedla v pravou míru. Já i budoucí manžel jsme měli oba odlišné bydliště a oba mimo kraj, kde jsme se chtěli vzít. Což znamenalo jít na obecní úřad a požádat o jakousi delegaci.

Nakonec jsme delegaci rušili, protože přítel dostal nabídku k bydlení v místě konání svatby. Takže honem nové občanky, aby alespoň jeden z nás měl trvalé bydliště v místě našeho spojení v rodinu. A jelikož já bych si ji měnila 2 x- bydliště a pak příjmení, nechal si udělat novou občanku přítel.

Nakonec jsme se dohodli, že náš svatební den bude 12 tého., na 11:30 hodinu. Den před Oním dnem jsem byla u rodičů, poslední sladký svobodný spánek ve svém pelíšku. Bylo mi celkem úzko a nemohla jsem usnout, dokonce to bylo horší než noc před maturitní zkouškou.

Ráno jsem měla budíček už na sedmou, abych ze sebe stihla udělat člověka. V 10 hodin jsem pobíhala jen v bílých punčoškách a stále obhlížela sněhově bílé šaty.

Mám nebo nemám ? Toť otázka….

Přemýšlela jsem do té doby, než přišel můj svědek, tedy svědkyně a rozhodla za mě, že určitě mám. Pak mi pomohla do šatů, zhodnotila make-up, upravila, co se ještě upravit dalo a pomocí štamprlky čehosi příšerného mě celkem úspěšně zbavila trémy a nervozity.

Bylo10:30 a ženich nikde. Já chodila od okna k oknu v bílých svatebních šatech, a opět se o mě pokoušela nervozita. Co když si to přítel rozmyslel? Co když si mě nevezme ? Ta ostuda, když nepřijede. … Ženich nakonec dorazil asi s půlhodinovým zpožděním. Prý jsou na cestě šílený kolony.

Samozřejmě mu nebylo hned odpuštěno, ale on si klekl si přede mne s mou svatební kytičkou a zeptal se mě, jestli s ním opravdu chci žít. Tak to byl pro mě šok, tohle jsem nečekala a červená jsem byla až za ušima. Naštěstí to nikdo přes závoj nepoznal.

Kývla jsem a zamumlala něco na způsob jako že ano a zvedala přítele z kolenou. Pak se ještě ujistil u mých rodičů, jestli jim nevadí, že už nebudu jejich.

Maminka plakala, ale po ujištění, že na mě bude hodný, mu svolení dala. Co jiného měla dělat? Na úřad jsme dojeli s 15 minutovým zpožděním, s panenkou nakřivo, protože nebyl čas ji spravovat a rychlá jízda ve větru na kapotě auta ji ani moc na stabilitě nepřidala.

Na úřadě na nás již čekali a hned, že jdeme pozdě, ale byli milí a oddali nás. Nic jiného jim stejně nezbylo.

Když jsme odcházeli, minula jsem se s jinou nevěstou a v očích jsem viděla možná to, co jsem cítila já. Usmály jsme se na sebe a imaginárně popřáli hodně štěstí.

Pak už byla jenom zábava.

A až hodně později mě zarazilo naše datum. Já se totiž narodila 12tého . Mé děti se obě narodili také 12tého a svatební den jsme měli také 12tého.

Tak doufám, že nám ty 12tky přinesou štěstí v podobě dlouhého společného života.

Jo a propó, 12tého jsme s manželem oslavili páté výročí…

M.Krampotová

Více o tématu: časdětinikdo

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist