Mimi LIVE! Josífek: Doma zas vybouchl granát

V poslední době si připadám jak blázen. Léto v plném proudu, to je fajn, ale v plném proudu je i všechno ostatní, včetně dětí, psů, zahrady i mých snů…

Poslední dobou si připadám jako štvaná zvěř a mám pocit, že prostě NIC nestíhám. Léto je konečně v plném proudu a tak se naše pole působení rozšířilo i o zahradu. To je sice fajn, ale ta hromada práce navíc, která s tím je spojená, zase tak fajn není. Jsme střídavě venku a doma, takže ani jeden prostor nemám pod kontrolou. Doma to přes den kolikrát vypadá, že tam vybouchl granát. Jsem z toho vyřízená. Nestíhám to nikde průběžně „pofackovat“, takže když uložím děti, začíná mi druhá pořádná šichta – úklid.

Někdy už zkrátka nemůžu

Nejprve se vrhnu na zahradu, zaliji, uklidím pískoviště, terasu, plastový bazének (do kterého jsem odpoledne pracně po hrncích nanosila vodu), posbírám hračky a přesouvám se domů, kde zametám, vytírám, myju nádobí, posbírám další hračky a tak kolem deváté sedám, tedy spíš padám, na gauč a jsem doslova a do písmene KO.

Někdy toho mám opravdu plné kecky a říkám si, jak to dělají ostatní maminky? Zdá se mi, že nestíhám jen já. Večer sice usínám s klidným svědomím, že mám uklizeno, čisto. Ale protože moc dobře vím, že to vydrží jen pár hodin přes noc, kdy si to ani nikdo nemůže užít, tak mě to zas tak neuklidňuje. Ráno začne celý maraton nanovo.

Jak to s úklidem děláte vy?

Jedu na plné obrátky i v noci

Poslední týdny si neodpočinu ani v noci. Ne kvůli nočnímu kojení, to už mám dostatečně zažité. Ale mezi každým kojením se mi zdá živý sen a ráno jsem jak po bitvě. Určitě to znáte, když se vám zdá nějaký živý sen, nesete si ty pocity s sebou i dlouho po probuzení. A tak to mám i já. Místo toho, abych se ráno vzbudila jako nepopsaný list papíru, mísí se ve mně různé dojmy a hlavou se honí myšlenky z noci protkané sny.

Taky se vám zdá hodně snů? Pomáhají vám nebo vás spíš vyčerpávají?

Jak to vidím já, Josífek… (*21.1.2010)

Moje nejoblíbenější místo, když pominu máminu náruč, je v posledních dnech deka. Můžu se rozhlížet kolem sebe a mám spoustu místa na moje „převalování“. Trénuji si obracení na bok a někdy se mi podaří přetočit se až na bříško. Jinak jsem mistr v otáčení jako ručička na hodinách, to mě taky moc baví. Nedávno jsem si vyzkoušel na chvilku jízdu v golfkách, měl jsem nádherný výhled kolem dokola a už se moc těším, až budu pozorovat svět kolem sebe z kočárku jinak, než jen vleže.

Od kolikátého měsíce je možné dítko v kočárku vozit v pololehu? A jak dlouho, abych mu nepoškodila páteř?

Odpovídá MUDr. Martin Gregora:

Do doby než si dítě samo sedne jsou všechny polohy, kdy sedí s oporou, do určité míry zatěžující pro zádové svaly. Týká se to i autosedaček. Proto by dítě mělo být v této poloze jen po dobu nezbytně nutnou, ale neměli bychom tím nahrazovat postýlku. Stejně tak se nehodí, když si matka uloží do polosedu (např. právě v autosedačce) dítě do kuchyně a vaří. Stejně je to s kočárkem a s polohou v polosedu nebo pololehu. Přesný čas stanovený není, dítěti se v takové poloze líbí, ale do 8 až 9 měsíců je to vhodné jen na kratší dobu. Samozřejmě že např. hodinová cesta v kočárku v takové poloze nevadí.

Iva


 

Jsme „taková normální rodinka“ Stuchlíků: já Iva (26), můj muž Josef (29), dcerka Stázinka (2) a teď i malý Josífek (* 21. 1. 2010). Budeme se s vámi v projektu Mimi LIVE! dělit o naše radosti i starosti z prvního roku života našeho syna.

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené