Šišlání na děti? Odpusťme si je

Vývoj dítěte je z části určen jeho genetickými dispozicemi a výbavou, kterou si přineslo na svět. Co však dopředu určeno není, jsou podmínky, ve kterých dítě žije a vyrůstá, tedy jeho rodinné zázemí, prostředí, kde se bude učit. Tyto okolnosti ovlivňují dítě zásadním způsobem, takže mohou jeho předpoklady rozvinout, zbrzdit či definitivně pokazit.
foto: Profimedia

Základem osvojování všech dovedností dítěte včetně řeči, je napodobování a vzor. Opakováním situací s naším komentářem umožňujeme dítěti porozumět řeči a pochopit význam slov. Pouze tak docílíme toho, že dítě slovům rozumí, ačkoli ještě samo nemluví nebo slova nedokáže správně vyslovit.

Tím, že jeho pokusy o první slova chválíme, podporujeme mluvní apetit dítěte, tedy jeho chuť k řeči. Čím více bude těchto mluvních kontaktů, tím více bude mít dítě příležitostí k osvojování řeči. 

Nešišláme

Každé zdravé dítě přirozeně mluvit chce. Když nebudeme s dítětem dostatečně komunikovat, odpovídat mu, ovlivníme negativně přirozený vývoj jeho řeči. Zároveň s tím omezíme jeho vyvíjející se psychické funkce včetně vývoje intelektu.

S dítětem si povídáme, kdykoli to jde. Je potřeba mluvit artikulačně správně, řeč nepitvořit a nešišlat. Dítě doslova vše „nasává“ a napodobuje! Tempo řeči musí být pro dítě srozumitelné, klidné, spíše volnější. Modulace našeho projevu by měla být přirozená, ale zároveň výrazná. Pokud budeme přehánět, může se stát, že dítěti přivodíme spíše šok než příjemný zážitek. Celkový projev by měl být pozitivně laděný a klidný. 

Spory dospělých odložíme na později, až u toho dítě nebude. Přestože obsahu nerozumí, intenzivně vnímá melodii hlasů a jejich intenzitu a reaguje instinktivně nejistotou, neklidem, nezřídka pláčem.

Ozvěna

Při mluvení dítěti dopřejeme zrakový kontakt, aby mělo šanci sledovat mimiku našeho obličeje a artikulaci mluvidel. Slovo, které se dítěti nedaří, po něm správně zopakujeme. Zvykněme si dělat dítěti ve vhodných chvílích „ozvěnu“. Zároveň nikdy nekomentujeme jeho nedostatky a nenutíme dítě slova opakovat.

Přirozeným způsobem zařazujeme do společného času zpívání, říkankování, rytmizování jednoduchých průpovědí, což se dobře daří při hrách.  

K docílení správné artikulace musí dítě mnohokrát hlásku či slovo zopakovat a má dovoleno chybovat. Předpokladem jsou však dostatečně svalově a koordinačně procvičená mluvidla, tedy ty části těla, které se účastní artikulace.

Ideálně nám k tomu slouží různé hry s jazykem, rty a mimickým svalstvem. Například špulení rtů, olizování, mlaskání, foukání, frkání, atd. Cvičení neprovádíme systematicky, spíše podle situace a vždy by to měla být pro dítě zábava. Také při různých hrách zkoušíme přírodní zvuky a onomatopoa, na kterých si dítě artikulaci hlásek přirozeně trénuje. (Např. had syčí sss.., vítr dělá ffíí.., mašina jede ššš…).

Hranice shovívavosti

Často se stává, že i přes výraznou snahu rodičů dítě používá vlastní slovník nebo mu není téměř rozumět. Musíme mu dát dostatek času, aby si mohlo správnou artikulaci osvojit.

Zrání řečových center v kůře mozkové je dlouhodobá záležitost a každé dítě má své tempo. K jeho řečovým výkonům budeme shovívaví zhruba do pomyslné hranice tří let. Kdyby se však obtíže s řečí nelepšily, doporučuji vyhledat pomoc klinického logopeda, který stav řeči dítěte odborně posoudí a navrhne další postup.

Čtěte také:

Dvojjazyčná výchova

V naší společnosti se nyní častěji objevuje bilingvní, čili dvojjazyčná výchova dítěte. Řeč dítěte z prostředí, kde každý z rodičů hovoří jiným jazykem, je typická prolínáním obou jazyků, a to jak ve zvukové podobě hlásek, slovní zásobě, tak i v gramatice. Dítě si často vytvoří vlastní jazyk, ve kterém používá slova podle potřeby a podle toho, který z rodičů s ním právě hovoří. Vytváří i novotvary zkombinované z obou jazyků. V ideálním případě, tedy pokud je intelekt dítěte na dobré úrovni a pokud je zázemí dítěte kvalitní, se dítě naučí komunikovat s oběma rodiči rovnocenně a nemá s „přepínáním“ jazyků problém.

Horší situace však nastává, když se u dítěte objeví vývojová porucha řeči či jiné vývojové problémy. Na rodičích pak je rozhodnout, ke kterému jazyku se přikloní a budou v něm s dítětem mluvit. Plasticita dětského mozku je poměrně veliká, ale bez určení pravidel komunikace a nastavení podmínek vhodných právě pro dítě se neobejdeme. V opačném případě má dítě v řeči výrazné nedostatky. 

Přichází do školy s nedostatečnou slovní zásobou, zásadními nedostatky v chápání a již od začátku školní docházky oproti svým vrstevníkům má výrazný handicap. Ačkoli jsou jeho předpoklady pro zvládnutí učiva dobré, pro jazykovou nekompetenci zaostává. Ve škole je pak neúspěšné a ztrácí motivaci pro vzdělávání, nezřídka ani nezapadne do dětského kolektivu. Když se nedaří rodině a dítěti situaci zvládnout, je bezpodmínečně nutné vyhledat specializovanou pomoc a dítěti věnovat nadstandardní péči. 

Nikdy není pozdě

Nakonec bych chtěla vybídnout rodiče, kteří trpí nějakým řečovým nedostatkem, aby se pokusili svoji řeč zlepšit. Není pravda, že poruchy artikulace jsou v dospělosti neovlivnitelné a vadnou řeč již nelze napravit. Mými klienty v logopedické ambulanci jsou často i právníci, manažeři či hlasoví profesionálové, kteří pociťují potřebu na svém řečovém projevu pracovat. A pro dítě není lepší rodič, než ten, který na sobě pracuje.

Aby se řeč dítěte správně rozvíjela, je potřeba vytvořit dítěti láskyplné prostředí s kvalitními mluvními vzory, často zpívat a rytmizovat, hrát si s ním, učit ho poznávat lidi a předměty v jeho okolí, pojmenovávat je, prohlížet si spolu knížky, ukazovat mu obrázky…

...a při tom všem mluvit, mluvit, mluvit...

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené