Ohlédnutí za prvním rokem života

PAVLÍNINO MATEŘSTVÍ Je neuvěřitelné, jak to letí. Člověk si neuvědomuje/nepřipouští, že stárne. Soudě dle sebe, připadala jsem si stále stejná od vysokoškolských let – veselá, akční, spontánní. Chodila jsem s přáteli na různé společenské i kulturní akce, nic se nezměnilo.

Kromě toho, že ubylo společenských i kulturních aktivit, stala jsem se trochu zodpovědnější, by si člověk myslel, že se mu ten život zas tak moc nepřetočil. Ale když vidíte, jak se z toho malého tvorečka stal chodící, žvatlající a uvažující človíček, uvědomíte si, že opravdu stárnete. Připadáte si možná stále mladí, ale na tom dítěti vždy uvidíte, kolik let už uplynulo, co vše se za tu dobu stalo a víte, že jste zase starší a starší. Nechci, aby to vyznělo jako nějaký postesk, to určitě ne. Jen je to takové přemítání, že určité věci lze vidět jinak, více v realitě s příchodem miminka.

Když mně známí povídali, ať si Klárku neustále fotíme, že vyroste, ani se nenadějeme, tak jsem si říkala, že to trochu přehánějí. Rok je snad stále stejná časová etapa. Měli pravdu, je to jiné. Opravdu ten rok utekl neskutečně rychle a z malého miminka je už holčička. Když si to shrnu tak v jednom roce umí slovíčka jako baba, mama, ká (táta), káká (Klárka), ham, haf, mam (kočička), kok (slepička), pip (ptáčkové), ihaha, bum bum (medvěd), búú, béé, pokrčený nosík a funění je prasátko (to je neskutečně roztomilé), sáhnutí na krk je žirafa, dále slova jako bac, kuk, pup (pupík), ha (hají/spinkat) nebo když má v ruce telefon je ha haló. Ví, když něco nemá dělat – sama zvedne prstík a pokyvuje s ním, že nene, nene. Umí chodit na nočník, na malou i na velkou. Smotanou plenu hází do koše a říká hop. Umí se vysmrkat do kapesníku. Občas jí sama lžičkou, sama pije z hrnečku se savičkou. Když má dopito, kroutí ručičkou jako, že už není.

Chodí zatím jen za ruku nebo s oporou, např. s odstrkovadlem. Rozumí určitým věcem – hřeben je na česání, vezme si jej do ruky a začne se jako česat; telefon je na volání tak jej přiloží k uchu. Řekne-li se, jdeme si umít ruce, začne dávat ručičky v pěst a zase prsty roztáhne; řekne-li se, jdeme umít pusu, dává si dlaň na pusu. Když někdo odchází, tak mu zamává a řekne papa. Ví, že např. hrnek, topení, sporák jsou hajs. Dokáže ukázat, kde má oko, ucho, nos, pusu, jazyk, ruku, nohu, pupík. Orientuje se v prostoru – např., kde je krmítko pro ptáčky, kde jsou slepičky, kde je koupelna. Je velice všímavá a nic jí neunikne.

Když jsme si prohlížely knížku, já si přitom naslinila prst, abych otočila stránku, tak koukám a ona si líže prst, říká ham a začne také otáčet list. Umí ukázat jakou má sílu a jak je veliká. Pohladí a dá pusinku. No je toho opravdu hodně, co už zvládá. Klárka je velice poslušná. Je skoro jako pejsek. Když ji posadím na schod nebo postavím u botníku a řeknu, aby počkala a pro něco odběhnu (pár vteřin), tak opravdu sedí a čeká. Pokud řeknu, že něco nesmí, většinou poslechne.

Abych ji jen nepřechvalovala, tak jako mínus vnímám, že potřebuje neustálou pozornost. Nevydrží být v ohrádce s hračkami, nevydrží si hrát s hračkami. Člověk musí dělat všechno s ní – vařit, uklízet, věšet prádlo… Velice spokojená je, když po plavání řádí s dětmi v herničce. No, a maminky mají svůj prostor na kafíčko a pokec. Klárka je mezi dětmi šťastná, maminka mezi ostatními maminkami také :o)

12.1.2016 11:17

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.
TOPlist