JOSÍFEK: Noha v sádře!!!

Určitě si pamatujete na Josífka, který byl naším prvním Mimi LIVE. Jak se mu vede? Dnes už je mu rok a půl a právě se zotavuje z klouzačkového karambolu, při kterém si zlomil nožičku. Naštěstí to všechno zvládá s nadhledem a sádra už půjde brzo dolů. Milé čtenářky, po nějaké době se opět ozývám s novinkami z naší rodinky. Co všechno je u nás nového? Je toho dost. Josífkovi narostl další zoubek, dělá velké pokroky v mluvení a k tomu, bohužel, přibyla zlomená noha.

Zubáky

Zub nás docela potrápil. Byla to spodní levá dvojka. Josífek v noci špatně spal, přes den si kousal prstíky, špatně jedl a byl mrzutý. Pak se přidal dokonce průjem a dvoudenní teplota, která se vyšplhala až na 38 stupňů. Potom se Pepínovi udělala obrovská boule a v dalších dnech se zoubek proříznul, což byla úleva pro celou rodinu. Jak dlouho bude klid je ovšem ve hvězdách. Josífek má v tuto chvíli jen 7 zoubků a než se vyklube ten zbytek, asi se ještě potrápíme.

Povídání, povídáníčko…

Josífek je velice zvídavý. Na všechno, co se kolem něj děje, ukazuje svým malým prstíkem a říká „TO – TO“, nebo „TO JE“. Když jdeme na procházku, tak mám pocit, že jsem jako chodící informační středisko. Malý se mě ptá tím svým „TO JE“ a Stázinka má teď zase období „PROČ“. Takže zatímco malému odpovídám, co je ta věc, na kterou ukazuje, hned vzápětí se mě malá ptá proč. A na VŠECHNO. Proč kopřiva pálí, proč je taková jaká je, proč je zelená, proč je zdravá nebo proč, když tě spálí, nebudeš mít revma. A tak je to teď u nás se vším. Musím říct, že se snažím trpělivě a poctivě na všechno odpovídat, ale přiznávám, že někdy je to tedy fuška.

Zlomená noha

Ano, je to tak, náš malý Josífek má na noze sádru! Když jsem vám psala, jaký je náš Pepíček drsný průzkumník a že je pořád samá boule, tak by mě tehdy ani nenapadlo, že to dotáhneme až na sádru. A jak k ní Pepa vlastně přišel? Bylo to dřív než bys řekl švec. Spadl z klouzačky. Nebylo to výškou, ale spíš špatným „doskočením“ na zem. Hned po doskoku začal plakat, ale jinak než obvykle. Už to byl první signál, který moje intuice zachytila a já si říkala, že pláče nějak divně. Po chvilce se uklidnil, ale nedokázal se mě pustit a držel se mě jako klíšťátko. V náručí mi takhle klidně seděl skoro půl hodiny. A to byla další věc, která mi byla divná. Normálně si u mě pobrečí, oklepe se a jde lumpačit dál. Když jsem se ho pak snažila posadit nebo postavit, tak začal hodně plakat.

Vyrazili jsme tedy na pohotovost s tím, že to bude asi jen podvrtnutý kotník. Když si doktor prohlédl rentgenový snímek, řekl, že Josífek má na levé nožičce zlomenou holení i lýtkovou kost a že se to bude muset srovnat v narkóze. To byl pro nás šok. Šlo o dost vážný úraz a málokdy se vidí, že by byly takto zlomené dvě kosti. Kost mu tedy srovnali a potom zasádrovali. Zvládl to ale na jedničku s hvězdičkou. Sádru ještě neměl ani pár minut na noze a už rozhazoval úsměvy na všechny strany, vykládal něco sestřičkám, mával jim a posílal vzdušné pusinky 🙂

Přes noc v nemocnici

Vzhledem k situaci jsme ,bohužel, museli v nemocnici zůstat přes noc, což bylo těžké pro nás pro oba. Josífek, zvyklý spát zásadně na břiše, odmítal spát na zádech a vztekal se. Navíc ho musela bolet ta nožka, takže jsme toho moc nenaspali. Taky ho asi muselo trápit hladové bříško, protože kvůli narkóze nemohl ještě několik hodin pít ani jíst. Druhý den dopoledne nás naštěstí po konzultaci s chirurgem pustili domů. A další den nato si náš Josífek tu sádru sundal! Bůh ví, jak se mu to podařilo. Seděl vedle mě na gauči, otočím se a koukám, malý má sádru v ruce a hraje si s ní. Takže jsem ho zase naložila do auta a odvezla ho do nemocnice, kde mu udělali sádru novou. Ta už drží a zvládne snad všechno. Josífek naštěstí nebere zasádrovanou nohu jako něco, co by mu překáželo v objevování světa. Vleze s ní všude, kam potřebuje. V pohodě se vydrápe na gauč, na postel, na houpačku i na tu klouzačku, ze které spadl. Vzal to v pohodě a s nadhledem 🙂 Naštěstí mu už za pár dní sádru sundají.

A co na to já, Josífek?

Už mi bude skoro rok a půl a musím říct, že mě to tady na tom světe baví čím dál tím víc. Začínám se pěkně rozpovídávat. Například už umím mluvit na letadlo. Když nějaké letí na obloze, ukazuju na něj a říkám „EEOO“. Mluvení mi jde zatím dobře, ale na svou sestřičku asi nemám. Ta v mém věku mluvila mnohem víc. Jenže kluci jsou zase šikovnější na takové ty pohybové věci a technické záležitosti. Mnohem důležitější než mluvení se mi zdá zdolávání překážek. Jinak mám stále “ mamánkovské“ období. Jakmile nevidím mámu, hned pláču a je mi smutno. Moc rád se s ní mazlím a pusinkami taky nešetřím. A můj vztah se ségrou? Zažíváme spolu spoustu legrace a dobrodružství. Jsem moc rád, že mám parťačku na ty svoje lumpárny:-)

Krásné léto všem!

Váš Josífek s maminkou Ivčou

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist