Mimi LIVE! (41): Nebezpečné kousky a útok slimáků

Jonášek začal konečně lézt a svým prvním zoubkem se vrhá do objevování nových chutí a konzistencí. Šimonek už se sám posadí a dokáže si prosadit svou. Co na tom, že zrovna diplomatický způsob nepoužívá?!

Milé maminky a tatínkové, snažilky i všichni ostatní, kdo nás čtete,

konečně jsme se dočkali – Jonášek leze. Už před pár dny udělal několik „lezokroků“, ale pak se zase vrhl na zem a pokračoval jako Meresjev přitahující se po klouzající podlaze. Krásně se ale rozlezl na hudebce, kde je koberec.

Jeho styl plazení asi opravdu zavinila (a zároveň umožnila) plovoucí podlaha. Zjistil, že to jde a je to jednoduché. Zato když leze, tak mu nohy i ruce kloužou. I nyní, když už na kobercích nebo pěnových podložkách leze, na klouzavé podlaze se tu a tam zase vrátí ke starému stylu. Podívejte se na naše video, jak mu to jde.

Samá boule

Pokračuje také ve stoupání si a dosáhne zase o kus výš a dál, takže odsouváme další a další věci z jeho dosahu. Už nemůžeme mít nic ani na docela vysokém odkládacím stolku u gauče. Kam ty věci budeme dávat? 🙂 Několikrát za den Jonda spadne a praští se – většinou do hlavy – a pak brečí. Pokud se nepraští moc, nevšímám si ho a on přestane. Občas ale trnu, kde a kam zase spadne. Nemůžu ho pořád hlídat, protože by se nenaučil dávat si pozor a nezjistil by, že některé akce mu můžou přinést bolest. Bráním mu jen v opravdu nebezpečných kouscích a jinak nechávám poměrně hodně volnosti. Ale samozřejmě se bojím, abych nějaké vážnější nebezpečí nepřehlídla.

Trénink kousání

Ne, že by to souviselo s jeho prvním zubem, ale pomalu se učí kousat stravu. Donedávna mu vadily větší kousky, teď už je snese. Zdatně ukusuje kukuřičné křupky, banán nebo menší kousky rohlíku. Když ho nehlídám, narve si do pusy příliš velký kus a pak kucká a plive, protože to vše neumí zpracovat. Některé potraviny odmítá (třeba syrové jablko), i když mu je nakrájím na malé kousky. Pomalu budeme přidávat další, aby si na kousání zvykal, protože mu přestává chutnat mlíko. Jogurt už sice baští každý den, ale budeme muset přidat další mléčné výrobky – chtěla bych zkusit rohlík se sýrem nebo Lučinou.

Konec ranního válení?

Bohužel, nemléčná snídaně bude asi znamenat konec našeho každoranního „váleníčka“. Když se Jonda probudí, vezmu si ho do postele, dám mu mlíčko a pak ještě zůstáváme v posteli. Jonda si hraje nebo mu na chvíli pustím pohádku a já mám možnost pomalu se probírat do nového dne. Jakákoliv jiná snídaně znamená, že bude muset do krmící židličky. Ach jó.-) Ale já něco vymyslím…

Všem vám přeju krásný týden a těším se zase příští pátek,

Vaše Bára

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie


Milí rodiče,

týden uplynul opět jako voda. Z našeho dítka se stává křikloun. Roste mu další zub, s čímž je spojeno kňourání a noční křik a také věčně poslintaná podlaha. Vypadá to u nás jako po útoku slimáků. Navíc si Šíma začíná vyloženě vyřvávat to, co chce.

Příklad – připlazí se ke mně a začne křičet, protože chce do náruče a musí vidět, co to u té linky vařím. Stále zavíráme dveře, protože Šimonek je schopný si jimi přiskřípnout prstíky. Když vidí otevřené dveře, vrhne se k nim, a my mu je zavřeme před nosem. A máme jistotu, že začne řvát.

Šimon si nově oblíbil magnetky s obrázky na ledničce. Sápe se po nich a různě je posouvá. Běda ale, když projdeme kolem a on si na ně nesáhne (opět křik!). Musím se vrátit aspoň na minutku, aby si pohrál. Jestli to tak půjde dál, bude z něj malý vyděrač, který si všechno vyřve. Někdy nepolevím, ale potom si říkám, že z toho ještě nemá rozum, tak proč mu to nedopřát? Asi nebudu mít velkou autoritu, ale na to je u nás tatínek.

Pohybově udělal Šíma za poslední týden docela pokrok. Sám se posadí, ale myslím, že spíše náhodou. U stolečku si stoupá čím dál častěji, o což se snaží i u skříněk. Ty jsou však vyšší a na to nemá dost síly. Zato si pořád kleká a je přitom vzpřímený. Vždycky se v této poloze začne rozhlížet kolem sebe a má v obličeji výraz: „To jsem ale frajer, dívej!“

Nejlépe mu zatím jde „prdění“ pusinkou a brumlání. Prstíky si brnká o rty, což se mu moc líbí. Zkoušíme také „paci paci“ a „vařila myšička kašičku“. Má to rád a čeká, až ho polechtám. Rozesměje se na plné kolo. Usměvavé dítě je to nejkrásnější na světě.

Přeji hodně smíchu s dětmi.

Vaše Julie

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist