Mimi LIVE! Josífek: Mámin prďolka

Tak a je to tady. Moje obavy se naplnily. Zřejmě nám dnešní nocí začala tolik obávaná tříměsíční kolika. Naše téma je teď pořád dokola: boj s prdíky!

Jsme „taková normální rodinka“ Stuchlíků: já Iva (26), můj muž Josef (29), dcerka Stázinka (1,5) a teď i malý Josífek (* 21. 1. 2010). Budeme se s vámi v projektu Mimi LIVE! dělit o naše radosti i starosti z prvního roku života našeho syna.

Milí čtenáři,

Josífka trápí, ale opravdu trápí, bolavé bříško. Dávám mu kapičky před každým kojením jako prevenci, ale těžko říct, zda to zabírá. Zkouším další trik a na bříško mu přikládám pytlík s nahřátými třešňovými peckami. Nic. Na chvilku sice usnul na břiše, ale do hodiny jej opět probudily bolesti. Další noc byla naštěstí klidná, malý přes den skoro vůbec neplakal. Mám z toho radost. Kapičky zřejmě přece jenom zabraly.

Každá máma ví, jak je to těžké, když jejich miminko něco trápí a my se mu snažíme všemi možnými i nemožnými způsoby pomoci.

Je večer a já se chystám našeho malého prďolku vykoupat. Koupu ho třikrát týdně a už ani tolik nepiští.

Boj s větrnými mlýny

Bojujeme s prdíky! Pořád dokola a pořád a pořád. Je to snad nekonečné a asi ještě dlouho bude…

I když malému dávám kapičky před kojením, nechávám ho odříhnout, nejím nadýmavé potraviny ani kořeněná jídla, nepiji sycené nápoje, omezila jsem na minimum kávu, zařadila do jídelníčku více probiotických mléčných výrobků, baštím staré pečivo, i jsem vysadila na něčí radu čaj, který má podpořit tvorbu mateřského mléka (protože prý někdy může u dětí vyvolávat nadýmání), přes to přese všechno malý stejně trpí…

Většinou ho bolavé bříško trápí večer, ale není výjimkou ani ráno, odpoledne či noc. Pořád se tak nějak uklidňuji, že by mohlo být i hůř (tedy doufám, že nebude!), protože sice si popláče, ale nejsou to třeba tři hodiny v kuse jako s naší malou…

Kojíme častěji

V kojení nastala změna. Původně jsem kojila po třech až čtyřech hodinách, teď už ale po dvou hodinách, hlavně v noci. Tři hodiny nepít vydrží spíš přes den, kdy také delší dobu spí. Mléka mám, myslím, dost. Sice nevím, kolik malý přesně přibral, ale připadá mi, že už se pěkně zakulacuje!

Blinkáme častěji

Při každém kojení dávám malému pít jen z jednoho prsu, po napití počkám, až si říhne a pak jej dám do postýlky, kde většinou začne tlačit… Někdy to jde spíš horem než spodem. Holt si občas ublinkne…

Usínáme hůř

Trvá pak docela dlouho, než po kojení usne. To je taky změna oproti naší starší dcerce Stázince. Ta často usnula u prsu a pak jsem ji jen přenesla do postýlky a ona krásně spinkala. Josífka musím kolikrát přebalit i po kojení, takže ho to zase probudí. A navíc mu boj s prdíky jen tak usnout nedovolí.

I mne bolí břicho, ale z jiného důvodu

Po porodu prvního dítěte si na žádné bolesti kvůli zavinování dělohy nepamatuji. Bylo to pro mne nepříjemné překvapení, když jsem porodila malého Josífka. Břicho bolelo jako čert. Až jsem si kolikrát říkala, že bych spíš brala porodní kontrakce. Nejvíce to bolelo první jeden dva dny, obzvláště při kojení. Říká se, že čím víc porodů, tím víc zavinovaní dělohy bolí…

I teď, skoro pět týdnů po porodu, mě občas zabolí podbřišek, i když třeba zrovna nekojím. K zavinování dělohy po porodu patří i její čištění, které je v tomto případě jako by horší nebo spíš delší…

Uplakané hormony

Ach to šestinedělí! Hormony lítají. V televizi dávají film, ve kterém hlavní představitelka zjistí, že má rakovinu, a umírá. Zůstanou po ní dvě malé děti, které vychovává tatínek a přítelkyně, kterou si našel. Dívám se na ten film a slzy se mi derou do očí. Mám taky dvě děti, které bych rozhodně nechtěla opustit. Malá Stázinka mě pozoruje a nechápe… Sotva dvouletému dítěti vysvětluji, že je všechno v pořádku, že to jsou jen ty zpropadené, rozházené hormony. A vzpomínky na mámu.

Moje maminka umřela na rakovinu, když jsem čekala právě Stázinku. Byla jsem v pátém měsíci těhotenství… Manžel naštěstí vždycky chápal a chápe moje výkyvy nálad. S prvním dítětem to ale bylo snad ještě horší. V jednu chvíli jsem byla nepopsatelně šťastná a stačilo, aby se malá zakuckala u prsa a já si připadala jako nejhorší máma…

Co si o životě asi tak myslí náš Josífek? Zasním se…

Je mi pět týdnů!

Tak už je mi pět týdnů. To to ale letí! Když spinkám, tak už ne tak tvrdě, jako když jsem byl ještě úplně malinký. Občas se už i leknu. Maminka se snaží ty rušivé momenty minimalizovat, ale moje starší ségra má jiný názor… tu jí upadne láhev s pitím, pak zase vysype hračky z krabice na zem…

Ví, že nemá dělat velký randál, ale je to taky ještě malý dítě, ne? A tak mi zatím ke spokojenosti stačí, když mám napapané bříško, netrápí mě prdíky, jsem přebalený… a samozřejmě nejšťastnější jsem, když jsem v náručí u maminky nebo u tatínka!

Každým dnem sílím, rostu a snažím se, když jsem právě vzhůru, rozhlížet kolem sebe. Když na mě někdo mluví, poslouchám a pozoruji obličej. To je pro mě to nejzajímavější!

Vaše maminka Mimi LIVE!

Iva

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist