První krůčky a další úspěchy

Přibližně na přelomu prvního a druhého roku života začínáme pozorovat mnoho změn, které z nemluvícího a nechodícího tvorečka dělají již opravdového, ač velmi malého člověka.Co jsou ty nejtypičtější znaky člověčiny?

Prozaické věci – chůze po dvou, jemné pohyby rukou a mluvení. Dítě, které to všechno zkouší poprvé v životě, se právem stává středem pozornosti a zdrojem pobavení svého okolí. Rodičům začíná období velkých radostí, ale i starostí, protože děti si zároveň začínají uvědomovat své já a vymezují se, někdy velmi razantně, vůči zbytku světa.

Než začnete hledat nějaké tabulky, kdy má dítě začít mluvit nebo chodit, v klidu se zase posaďte. Mějte na paměti, že je každé dítě jiné a škatulkovat by byla chyba. Některé děti začnou později, pak zase všechno rychle dohoní. Nesrovnávejte své dítě s jinými, stejně starými dětmi. Jen máte-li skutečně podezření na nějakou vážnější poruchu, vždy osobně konzultujte lékaře. Jinak se ale opravdu nestresujte – vše má svůj čas.

Z vnějšího pohledu tedy pozorujeme dvě hlavní změny – vývoj řeči a pokrok v hrubé a jemné motorice (pohyblivosti).

První kroky (hrubá motorika)

Asi kolem jednoho roku dítě sice začíná s prvními, nedokonalými, samostatnými krůčky, ale teprve kolem třináctého měsíce se samostatně rozejde z volného postoje, ujde bez držení několik kroků a zase se zastaví. Tento objev dítě rychle vymění za méně účinnou a zastaralou techniku lezení.

Chůze je ze začátku nejistá a často skončí tím, že si dítě „čapne“ nebo klesne na všechny čtyři. Od patnáctého měsíce už předvádí „běh“, je to ale pohyb roztomile strnulý se široko rozkročenýma nohama. Dvouleté dítě pak už opravdu běhá a zvládá i malé nerovnosti terénu.

Co můžete pozorovat u zdravého dítěte:

Některé děti, které při prvních samostatných pokusech o chůzi spadly a uhodily se, se začnou chůze trochu bát. Projeví se to tím, že se na čas vrátí k bezpečnějšímu pohybu – lezení. Nemějte však obavy, o chůzi se dříve nebo později opět pokusí.

Nejde všechno naráz: jeden krok od táty k mámě, pár kroků mezi nábytkem – po rovné podlaze to jde snáz. Chůze po trávě a do kopce – to jsou již velké výkony.

Chůze do schodů – to je samostatná kapitola. Představte si ty jiné dimenze, ve kterých se dítě pohybuje – jak by se vám chodilo do schodů, které by vám byly skoro po pás? Dítě si ze začátku se schody poradí i pomocí rukou, ale kolem jednoho a půl roku už pár schodů vyjde po svých, držíme-li je za ruku. Dvouleté dítě dokáže vyjít schody i bez držení – je to však stále krok-sun-krok. Ve věku asi dvou a půl let to již dokáže po způsobu dospělých – střídá nohy.

Chůze ze schodů – je náročnější a vyžaduje dovednosti, které dítě získává až kolem tří let.

Co už také umím, když jsou mi dva roky: poskočit snožmo na místě, skákat z malé výšky – z posledního schodu, z obrubníku.

Kolem třetích narozenin: umím opravdu skočit do dálky (nejen poskakovat na místě). A také už zvládnu jízdu na tříkolce.

Pohyb rukou a prstů (jemná motorika)

Uchopování, pouštění a manipulování předměty se nyní rychle zdokonaluje, v každém případě to jsou složité a úctyhodné úkony. Koncem kojeneckého období ovládalo dítě již docela dobře uchopování i poměrně malých předmětů – ale zatím se nedalo mluvit o tom, že by je cíleně pouštělo – spíše je vyhazovalo nebo vrhalo.

Kolem jednoho roku se i tento úkon zjemňuje: dítě už dokáže například postavit dvě kostky na sebe. Něco takového nevyžaduje jen schopnost něco pustit (nechat), ale udělat to i ve správnou chvíli – děti jsou už schopny si své úkony načasovat.

Asi osmnáctiměsíční dítě: zvládá postavit věž z kostek celkem bez problému a počíná si při tom i docela obratně. Ve dvou letech už seřadí kostky podle vašeho příkladu jak vodorovně, tak svisle. Tříleté dítě postaví ze tří kostek most, když mu to ukážete. Některé děti v tomto věku rády navlékají na šňůrku větší korálky – při této hře ale dávejte pozor, aby dítě korálek nevdechlo nebo nespolklo.

Co už umím kolem druhých narozenin: zvládnu například zastrčit geometrické tvary do příslušných otvorů.

Čtěte také:

Malování – čmárání

Kolem jednoho roku je pro dítě tužka předmět jako každý jiný – bude s ní tedy nejspíš jen mávat a tlouct o stůl. Teprve časem možná spontánně vyzkouší první tahy po papíře – zatím nemůžete čekat více než pár hrubých tahů přesahujících plochu papíru.

Kolem roka a půl už se dítě bude snažit napodobit čáru, kterou mu předvedete – povede ji však s klidným srdcem úplně jiným směrem. V tomto věku také nevyužije celé plochy papíru – většinou počmárá pravý dolní roh. Kolem dvou let ale už dokáže udržet i směr – bude to většinou nahoru-dolů nebo dokola. Mezi druhým a třetím rokem dokáže dítě napodobit podle předlohy kruh (šišatý) nebo „křížek“, když mu ho pořádně předvedete. Je to příprava na pozdější malování lidí a různých věcí.

Ale nezapomínejte: neškatulkujte ani nesrovnávejte, vaše dítě je vždy jedinečné.


Použitá literatura: Langmeier, J., Krejčířová D.: Vývojová psychologie. Praha, Grada 1998

8.9.2017 3:10| autor: Magdalena Holancová
Více o tématu: časdětipohybpohybyvývoj

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.
TOPlist