„Zdravý rozum porodníka je v péči o těhotnou zásadní...“

Primář Gynekologicko-porodnické kliniky 2. LF UK a FN Motol MUDr. Roman Chmel odpovídal na otázky týkající se péče o těhotné a rodící ženy, a hlavně o počtu těchto medicínských sledování. Také přišla na přetřes otázka císařských řezů a zvyšování jejich počtu samotnými porodníky. Ke každému z témat se následně vyjádřila některá z našich čtenářek a podělila se o svoji osobní zkušenost.
foto: istock.com

Podle některých studií je přinejmenším třetina císařských řezů indikována pouze kvůli přílišné horlivosti samotných porodníků. Co si o tom myslíte vy?
„Toto na první pohled extrémní tvrzení je zejména v některých částech světa (v těch s vysokým počtem císařských řezů) nepochybně reálné, předpokládám ale, že si autoři tohoto sdělení uvedené procento odvodili z reality života v jejich zemích. Česká republika je na tom s cca 24 % císařských řezů z celkového počtu porodů celkově i evropsky poměrně dobře. Nedomnívám se, že ona „horlivost porodníků“ je aktuálním problémem naší země. Mělo by to pro nás být spíše varovným signálem, abychom se k tomuto stavu pozvolna nepropracovali."

Vaše zkušenost:
„Rodila jsem v menší nemocnici. U porodu jsem měla svou osobní porodní asistentku a vše probíhalo v zásadě dobře. Až k samotnému konci porodu se zjistilo, že se miminku zpomaluje srdeční rytmus. Během pár minut mne vezli na operační sál a syn se narodil císařským řezem. Později jsem se ptala, co přesně bylo za problém, a nikdo mi nedokázal říct pravou příčinu. Až porodní asistentka mi řekla, že nešlo o nic dramatického a pravděpodobně bych porodila i normálně a miminko by bylo v pořádku. Celkem mne to mrzelo, protože až na ten závěr jsem měla vcelku pěkný porod a chtěla jsem rodit přirozeně.“ Tereza, 37 let

Některé maminky si stěžují, že jsou během porodu sledovány až přehnaně. Vadí jim například časté napojování na monitor. Nebyl by přirozený průběh porodu hladší, kdyby nebyla matka nucena zůstávat dlouhou dobu ve statické poloze a mohla se volně pohybovat?
„Na tuto otázku mohu odpovědět pouze na základě vlastní letité zkušenosti. Od roku 1989 se ve sledování stavů plodů v děloze během porodu víceméně nic nezměnilo. Kardiotokografie se používala i před lety, její role je nezastupitelná i dnes. Za těch více než dvacet let jsme prožili i období nadšení pro jiné metody sledování plodů v průběhu porodu, ale tato období jakéhosi „supersledování“ jsou již za námi, vrátili jsme se ke „klasice“ a od ní již nemůžeme ustoupit zpět do padesátých let dvacátého století. Ono dnes často nadužívané zdůrazňování „přivazování“ rodiček ke kardiotokografům v ležící poloze je podle mých zkušeností opravdu více než nadnesené. Pravidelně absolvuji „velkou vizitu“ na oddělení šestinedělí a průběžně se cíleně dotazuji novopečených maminek, zda neměly pocit, že jsme je imobilizovali na porodnickém lůžku příliš. Téměř unisono odpovídají, že byly naopak rády, že jsme je nenutili k ničemu a nechali jim vybrat, zda budou v průběhu první porodní doby a i na začátku druhé postávat, chodit či polehávat na lůžku, a to se sondou kardiotikografu na bříšku či bez ní.“

Vaše zkušenost:
„Já sama mohu potvrdit, že jsem se během první doby porodní mohla pohybovat, jak jsem chtěla. Na monitoru jsem byla jen dvakrát, porod byl vcelku rychlý. Vím ale, že některé kamarádky mají jinou zkušenost a byly nucené při monitoru ležet, přestože měly velmi silné kontrakce a bylo jim to nepříjemné. Doporučuji uvést přání volného pohybu do porodního plánu a případně se na tuto otázku i zeptat přímo porodních asistentek například při prohlídce porodnice před porodem.“ Aneta, 29 let

Právo odmítnout lékařské vyšetření je zakotveno v Listině základních práv a svobod, přesto jsou těhotné ženy nucené podstupovat vyšetření, která se ve světle čísel jeví jako zbytečná. Například se uvádí, že tripple test je spolehlivý pouze na 60–70 %. Naopak kombinovaný test, který pojišťovny nehradí, je spolehlivý na 90 %. Opravdu jsou tedy všechna vyšetření nezbytná?
Přesun od tzv. tripple testu ke kombinovanému screeningu měl a má svůj pozvolný vývoj. Jinak jsme se na testy k detekci rizika vzniku zejména genetických vrozených vad plodů dívali před lety jinak než dnes. Trend se jeví jasný. Kombinovaný screening ve spolehlivosti vítězí a jeho výsledek je k dispozici navíc o měsíc dříve, než je tomu v případě tzv. tripple testu, který se provádí až okolo 16. týdne gravidity. To jsou jasné důvody pro preferenci modernější metody. Na našem pracovišti tuto metodu s úspěchem plně využíváme.“

Vaše zkušenost:
„Při prvním dítěti mi vyšel pozitivní výsledek tzv. tripple testu a musela jsem na amniocentézu. Nikomu nepřeji těch 14 dní po odběru plodové vody, kdy jsem musela jen ležet a čekat na výsledek, který byl nakonec v pořádku. Takový stres jsem snad nikdy nezažila. Později jsem se dozvěděla, že tento test bývá skutečně v mnoha případech falešně pozitivní. Při dalším těhotenství jsem si tedy raději připlatila a absolvovala kombinovaný test, který je více průkazný.“ Ivana, 34 let

Jaký je váš názor na poměr rizika ve vztahu odmítnutí některého z vyšetření v průběhu těhotenství. Vždyť pro některé matky ani není důležité, zda se jim narodí postižené či zdravé dítě, jsou ochotné se o ně starat v každém případě.
„Odmítnout můžete nepochybně cokoli. Ano, existují tu a tam výjimečné případy nastávajících maminek či rodičů obecně, kteří odmítnou nejen jakékoli na první pohled nadbytečné, ale i základní vyšetření spočívající v ultrazvukovém vyšetření a odběru krve k laboratornímu vyšetření za účelem odhalení rizika genetického či orgánového postižení plodu. Mají na to nepochybně právo. Měly by však být důkladně poučené o rizicích s tím spojených.“

Vaše zkušenost:
„Jsme s manželem silně věřící, a proto bychom si nechali i dítě, které by bylo nemocné nebo jakkoliv postižené. Jsme o tom skálopevně přesvědčeni. Vybírali jsme si proto porodnici, která bude tento náš přístup respektovat a nebude nás nutit do některých vyšetření. Ani jednou jsem v těhotenství neabsolvovala ultrazvuk, nepovažovala jsem to za nutné – monitor však ano. Děťátko se nám narodilo úplně zdravé. Mám však kamarádky, které se naopak na každý ultrazvuk těší, protože kromě pocitu (byť možná trochu alibistického), že je vše v pořádku, jim to dává i bližší kontakt s miminkem. Proto tvrdím – každý podle svého gusta.“ Jana, 32 let

Čtěte také:

Ozývají se hlasy, klasifikovat těhotné podle různých rizikových skupin – nízko, středně a vysoce rizikové – a podle toho je během těhotenství sledovat či vyšetřovat. Co si o tom myslíte vy?
„Těhotenství je dynamický proces, v průběhu jehož se může každá žena změnit jako mávnutím proutku z dnes nerizikové v zítra vysoce rizikovou těhotnou. Taková je každodenní realita. Jaký by měl být klíč dělení do zmíněných skupin podle jakési pomyslné rizikovosti? Již v současnosti si občas dělíme těhotné ženy na ‚rizikové‘ a ‚fyziologické‘, naštěstí však bez jakéhokoli institucionálního dělení do skupinek. Zdravý rozum porodníka by měl být hlavním rozhodujícím momentem péče o těhotnou ženu. Ten by měl určit individuální potřebu a frekvenci vyšetření v prenatální poradně v průběhu těhotenství.“

Vaše zkušenost:
„Když vidím, kolik maminek má tzv.‚ rizikové‘ těhotenství a přitom jsou ony i miminko naprosto zdravé, zůstává mi nad tím rozum stát. Spíše mám pocit, že se jim v mnoha případech zkrátka nechce chodit do práce... Na druhou stranu souhlasím s tím, že v těhotenství se vše může změnit z hodiny na hodinu, takže nějaké dělení do různých rizikových skupin by bylo asi nesmyslné. Spíše je důležité, aby lékař k ženě přistupoval opravdu individuálně a na různá vyšetření ji neposílat ‚automaticky‘“. Petra, 38 let

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené