Také se vaše dítě neobejde bez plyšáka?

Také vaše dítě neudělá krok bez svého plyšáka? Bere si ho do postele, k prostřenému stolu i na cestu do mateřského centra? A běda, když ho zapomenete vzít s sebou na výlet! Plyšák se stal nepostradatelným členem vaší rodiny. Proč?

Známý anglický vědec Desmond Morris ve své knize Lidské mládě – Co (ne)víte o nemluvňatech uvádí, že si dítě vytváří vazbu k plyšovému zvířátku převážně v batolecím období, tedy mezi druhým a třetím rokem. V této době se zpravidla stěhuje do vlastního pokoje a velké postele. 

Plyšová náhrada

Doposud spalo v útulné postýlce v ložnici rodičů a mělo mámu nadosah. Ta je teď od něj daleko. Ještěže má v posteli hebkého a měkkého kamaráda, ke kterému se může přitulit. Plyšák se podle autora v tu chvíli stává náhražkou maminky, která dává dítěti útěchu a pocit bezpečí. Ačkoli někteří odborníci mazlíčky odsuzují jako nepřirozené, bývají plyšáci spíše k užitku. Naopak nepřirozené je ponechávat batole v noci o samotě. 

Náruč je víc než hlad

Pro mláďata, a nejen lidská, znamená mámina náruč opravdu moc. Vědci provedli pokus s medvídětem. Odebrali je od matky a dali do klece, kde mělo na výběr dvě umělé medvědice. Z té první sice teklo mléko, ale byla studená, umělohmotná, bez chlupů. Druhá medvědice byla měkoučká, chlupatá, ale mléko z ní neteklo. Medvídě dalo přednost hladu, ale teplu. Schoulilo se druhé medvědici do náruče.

Bez plyšáka ani ránu

Ztráta milovaného plyšáka však může dítěti zasadit velkou ránu. Desmond Morris ve své knize radí, jak jí předejít: rodiče – pokud je to možné – pořídí duplikát hračky a někde ho schovají pro případ, že by se originál ztratil nebo rozpadl. Dítě to sice pozná, ale vytvoří si rychle k němu obdobný vztah jako k originálu.

Praní plyšáka

I když tak hygiena velí, příliš důkladným vypráním ztrácí plyšové zvířátko část svého kouzla, totiž svou nezaměnitelnou vůni. Možná i vy si ještě dnes vybavíte, jak přesně voněl váš plyšový miláček. 

Plyšák prozradí i trápení

Je vcelku normální, že dítě s plyšákem usíná a bere si ho všude s sebou. Rodiče by však měli zpozornět v okamžiku, kdy se dítě s plyšovým zvířátkem příliš „mucká“. Neschází mu jejich pohlazení? Nemá za sebou nějaký ošklivý zážitek? Nezaslechlo náhodou jejich nedávnou hádku?…

Když rodiče vidí, že jejich dítě něco trápí a nechce jim prozradit, co to je, může být chlupáč účinným „prostředníkem“. Rodiče si ho vezmou k sobě a změněným hlasem mluví za zvířátko, jež se snaží dopátrat, co malého človíčka trápí.

Plyšák je samozřejmě nezbytným společníkem například v nemocnici, nebo v jiném neznámém prostředí, kde má dítě zůstat nějaký čas samo bez rodičů – přináší mu velkou útěchu.


10.4.2009 5:21| autor: Monika Langrová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist