Bití dětí neberte na lehkou váhu. Co ale dělat, když vám občas ruka ujede?

Trestáte své děti fyzicky? Nebo jste zásadně proti bití dětí? Tak či tak, ruka ujede občas asi každému rodiči. Jak situaci co nejlépe vyřešit a proč?

chlapec_facka-1-1100x618.jpg Zdroj: Shutterstock

Není bití dětí jako bití dětí

Pod pojmem fyzické tresty si každý představí něco jiného. Někdo pod ně řadí jakýkoliv fyzický kontakt s negativním zabarvením. Někdo do bití dětí vůbec nepočítá plácnutí přes zadek nebo přes prsty.

Někdo odmítá i ty nefyzické tresty (třeba domácí vězení), někdo má naopak pocit, že trest je hlavní nástroj výchovy dětí.

Kolik je rodičů, tolik je způsobů výchovy. Pojďme si tresty (nejen ty fyzické) a násilí na dětech trochu přiblížit a podívat se, jak na děti působí:

Týrání dětí

Určit, kde začíná týrání dětí a kde jsme na poli současné autoritativní výchovy, je úkol pro odborníky. V médiích se pomalu začíná mluvit o tom, že by se ta hranice posunula a ani fyzické tresty by ve výchově nebyly legální.

Týrání dětem způsobuje šrámy na těle i na duši, o tom není debat.

Trestání dětí pomocí bití

V minulosti naprosto běžná součást výchovy. Postupem času se jen změnily důvody pro výprask. Zatímco naši dědečkové v dětství často dostali i při sebemenším poklesku, naši tátové dostali na zadek za každou nepravost, my jsme dostávali jen za ty nejvážnější prohřešky typu rozbité okno.

Změnily se i nástroje bití – dědové znali rákoskuřemen, my spíš vařečkudlaň.

Tyhle tresty způsobují nejen fyzickou bolest, ale hlavně pocit nepochopení a křivdy. Málokdy si dítě za týden pamatuje, za co to vlastně dostalo nařezáno. Ten pocit ponížení, si ale pamatuje hodně dlouho.

Přesně tyhle tresty jsou teď ve hře – tyhle by mohly z výchovy našich dětí vymizet.

Trestání dětí pomocí symbolického plácnutí

Je tím myšleno letmé plácnutí na zadek, plácnutí přes prsty, pohlavek

K těmto trestům se uchylují rodiče v případě, že chtějí dát dítěti najevo, že překročilo určitou mez nebo ho chtějí potrestat za menší prohřešek.

Bolest způsobují jen krátkodobou (ale u malých dětí může trvat překvapivě dlouho).

Psychické následky na dítě mají podle toho, jestli se jedná o běžnou součást výchovy, nebo o výjimečné použití. Děti, které jsou takto plácány pravidelně, postupně otupí. Získají pocit, že je to normální.

Děti, které toto zažijí jen málokdy, mohou reagovat velmi silně – křikem, pláčem. Nechápou tu zradu od rodiče, brečí spíše ze šoku, že se to stalo, než že je to tolik bolí. Víc je bolí srdce než tělo.

Nefyzické tresty

Jde o všechny druhy zákazů, nucených prací, omezování svobody nebo zábavy.

Na tělo tyto tresty nepůsobí, tudíž by se mohlo zdát, že jsou naprosto v pořádku.

Na psychiku dítě působí ale velmi silně. Často vyvolají v dítěti tak silnou reakci, že dítě vymazává z paměti důvod trestu a pamatuje si pouze tu křivdu, která mu byla (z jeho pohledu) způsobena.

Čím nespravedlivější potrestání bylo, tím víc detailů si je dítě schopné zapamatovat, a tím déle si celou situaci pamatuje. Pozor! Neznamená to ale, že by tyto tresty fungovaly. Znamená to jen, že si křivdu v sobě dítě nese často až do dospělosti.

Bití dětí jako důsledek nezvládnutí situace

Vsadím se, že většina čtenářů patří do této kategorie.

Bít své děti nechcete, ale prostě si už někdy nevíte rady nebo vám ujedou nervy.

Nebudeme si nic nalhávat, je to fyzické trestání, děti to bolí. Na těle i na duši.

Komplikovanější je to o to, že často ani nejde o tresty, ale spíš o vybíjení si vzteku na dětech.

Takže možná, že jste přesvědčeni o tom, že tresty nemají ve výchově co dělat (a třeba i ty nefyzické), ale v realitě své děti bijete.

Ach jo, zase jsem mu naplácala…

Chtěla bych vás uklidnit, že tenhle stav je dost běžný, v našich končinách nic neobvyklého.

Je normální, že vám občas ujedou nervy a prostě situaci nezvládnete. Pokud jste totiž byli vychováváni pomocí fyzických trestů, automaticky vám to naskočí jako naučený vzorec chování.

Naučili jsme se děti vychovávat od svých rodičů. I pokud jste se zařekli, že vy své děti vychováte jinak, stejně vám v krizových situacích plácnutí přes zadek ujede a ruka vystřelí úplně sama.

Nemusíte se za to nenávidět. Nic lepšího jsme nezažili, nejde to snadno změnit. Ale má smysl se o to snažit!

Vnímám to jako úkol pro tuhle generaci rodičů – postupně z výchovy tresty vymýtit. Nejprve ty fyzické – ty nefyzické třeba zvládnou další generace. 😉

Jak zmírnit následky bití na dětskou psychiku

Nevěšte hlavu, psychické důsledky se zvrátit dají, musíte ale chtít s tím něco udělat a nemávnout nad nimi rukou.

Nejzásadnější je omluva.

Pokud se vám celá situace rozleží v hlavě a uznáte, že nebylo nutné dítěti ztřískat zadek, že byste to dokázali jindy vyřešit lépe, pokud by byly příznivější podmínky, je na čase se mu za to omluvit.

Pokud se totiž neomluvíte, bude to mít na dítě stejné důsledky, jako byste zarytě trvali na tom, že si to dítě zasloužilo a jinak to nešlo. Takže směle do toho!

Není to snadné, ale má to smysl! Dítěti tím celý negativní zážitek vymažete z paměti – ta křivda byla napravena, máma a táta ho mají přece jen rádi, když jim stálo za to se omluvit a celou situaci vysvětlit.

Co mu mám ale říct?

Rozhodně to musí být upřímné. Zkuste prosté: „Omlouvám se, že jsem ti naplácala.“ Můžete to doplnit vysvětlením, proč se tak stalo – proč vám ujely nervy a co dítě udělalo nevhodně: „Byla jsem strašně hladová a unavená. Ten talíř, co jsi rozbil, už byla poslední kapka a praskly mi nervy.“ A případně dodat, že ta vaše reakce nebyla správná: „Nezvládla jsem to, neměla jsem tě mlátit, promiň.“

„Omlouvám se“ a „promiň“ by mělo zaznít rozhodně – i díky tomu se vaše dítě naučí, že když něco pokazí nebo někomu ublíží,  je normální se za to omluvit.

Pokud to takhle doma praktikujete, jste skvělí rodiče už teď! Nehledě na to, kolik neplánovaných výprasků vaše dítě dostalo. Pokud to chcete změnit a pracujete na tom, jdete správným směrem!

Lucie Machutová 💡❤️

2.1.2020 7:21 | autor: Lucie Machutová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist