Trestuhodné trestání
Psychomotorický vývoj dítěte
Nečekaný pohlavek, ponižující výprask na holou. Byl to odpovídající trest za váš prohřešek? Chtěli jste se bránit, utekli s pláčem do pokoje nebo jste se bojovně dívali „protivníkovi“ do tváře?
Psychomotorický vývoj dítěte
Nečekaný pohlavek, ponižující výprask na holou. Byl to odpovídající trest za váš prohřešek? Chtěli jste se bránit, utekli s pláčem do pokoje nebo jste se bojovně dívali „protivníkovi“ do tváře?
Autorka nemá pravdu, když píše, že prof. matějček považoval jakékoli tělesné trestání za nepřípustné.
Sám Zdeněk Matějček připouští situace, kdy tělesný trest (samozřejmě ve své nejmírnější formě) má určité výchovné opodstatnění. Děti v batolecím a zčásti i v předškolním věku jsou vývojově nastaveny na jakési fyziologické vnímání a přijímání trestů a odměn. Pohlazení, pomazlení nebo pamlsek je pro dvouleté dítě jednoduchou a jasně srozumitelnou odměnou. Stejně jednoznačně na ně pak zapůsobí plácnutí přes zadeček. Ještě jednou je však třeba připomenout otázku vývoje. Čím je dítě starší, tím méně je ruka na jeho zadečku účinná a výchovně smysluplná.(Z. Matějček – Po dobrém nebo po zlém)
Myslím, že se těchto zjednodušení dopouští v poslední době více lidí, nejen novinářů. Výchova se nemůže redukovat pouze na to, zda tělesný trest ano či ne. Jde zejména o důslednost v naprosto jednoduchých příkazech, jako například „pojď sem“.
Kateřina Hollá