Neselhala jsem u porodu – důležitý krok pro maminku

Porod může být pro ženu úžasnou a obohacující zkušeností, která zvýší její sebevědomí i sebeúctu. Porod však může být také zážitkem, který v ženě vyvolá pocity viny a selhání a v některých případech může vést až k rozvoji závažných psychických obtíží.

Poporodní blues, nebo posttrauma?

Diagnózu posttraumatická stresová porucha poprvé použili psychologové u vojáků, kteří se vrátili z války ve Vietnamu. Pacienti vykazovali příznaky deprese, přestože neutrpěli žádná fyzická zranění. Měli záchvaty strachu a vracely se jim vzpomínky na prožité traumatické události. Posléze se tato diagnóza začala používat u lidí, kteří prošli traumatickým zážitkem, jenž přesahoval jejich dosavadní zkušenost (např. automobilová nehoda, smrt blízké osoby apod.)

„Podle výzkumů rysy posttraumatu trpí až třicet procent žen po porodu,“ uvádí klinická psycholožka Michaela Mrowetz, která se na léčbu posttraumatické stresové poruchy vzniklé v důsledku porodu specializuje.

Od poporodního blues nebo poporodní deprese se posttraumatická stresová porucha liší především tím, že nevzniká v důsledku výkyvů hormonálních hladin, ale má přímou souvislost s průběhem porodu a jeho vnímáním. Může se objevit i po zdánlivě nekomplikovaném porodu, a to především v situacích, kdy je žena zdravotníky vmanipulována do pozice pasivního příjemce péče, bez možnosti ovlivnit průběh porodu.

„Porucha se rozvine, pokud žena u porodu cítí, že nemá kontrolu nad tím, co se s ní děje, stejně jako vojáci, kteří měli pocit, že nezmůžou nic se situacemi, do kterých se ve válce dostávali,“ popisuje rozdíl mezi posttraumatem a depresí Michaela Mrowetz. „Žena u svého porodu pocítí, že ona není u zrození svého dítěte důležitá.“

Pocit kontroly nad vlastním porodem

„Pocit, že žena porod zvládla, že mohla ovlivnit jeho průběh a že udělala vše, co se dalo, je velmi důležitý. Žena ví, že neselhala. To se pak odrazí i v lepší péči o miminko,“ potvrzuje slova klinické psycholožky dula Klára Borůvková, která doprovází ženy k porodu už několik let.

„Pamatuji si na jednu maminku, chtěla rodit přirozeně, dlouho a nesmírně odpovědně se na porod připravovala. Chtěla rodit v porodnici ve Vrchlabí,“ vzpomíná dula na jednu ze svých klientek. „První zádrhel nastal, když přenášela, nedařilo se vyvolat začátek porodu a ve Vrchlabí porodnici zavřeli kvůli malování. V tu chvíli konečně začala rodit a musely jsme jet do klasické porodnice v Trutnově.

Další svízel nastala při samotném průběhu porodu, který se zadrhl, a miminko porodními cestami nepostupovalo. Komplikace pokračovaly a maminka musela nakonec porodit císařským řezem. Prodělala tedy přesný opak toho, nač se připravovala, co si přála. Přesto vnímala porod pozitivně. Věděla, že sama udělala maximum, všechno, co udělat mohla. Dodnes na porod vzpomíná bez stínu pochybností, smutku nebo zklamání jako na zkušenost, která ji velmi obohatila.“

Podstatnou roli hraje přístup personálu i samotné rodičky,což dula potvrzuje: „Žena, která má pocit, že bylo rozhodnuto za ni, že vůbec nic neovlivnila, může být zklamaná. Může mít pocit, že její dítě ‚bylo porozeno̔, že to sama nedokázala. Často si nevěří ani později při péči o miminko. Od těchto rodiček často slýchám: ještě že mi lékaři pomohli, bez nich by to nezvládla, zachránili mi život.“

Podpora u porodu jako prevence pocitů selhání

Mnoho zdravotníků, ale i samotné ženy často přisuzují emoční rozkolísanost a pocity smutku po porodu hormonálním výkyvům v šestinedělí. Tyto pocity však často bývají přímým důsledkem nešetrného přístupu k rodičce, nerespektování přirozeného tempa porodu a také separace dítěte od matky.

„Výzkumy prokázaly, že zažívají-li žena a dítě při porodu psychickou podporu a jsou-li ponechány po porodu nerušeně, rodička má tendenci zpětně lépe hodnotit průběh porodu,“ vysvětluje Michaela Mrowetz.

„Žena, která prožívala kontrolu nad svým porodním procesem, ať už porodila vaginálně, nebo operativně, bude patrně pociťovat větší míru uspokojení ve své nové mateřské roli. Šetrné postupy u porodu, vyčkávání, zajištění raného kontaktu matky a dítěte po porodu, a to i po operativním porodu, jsou faktory, které vedou k předcházení traumatu.“

Štěstí přeje připraveným

Pokud chce žena předejít pocitům selhání u porodu, je velmi vhodné, aby si vypracovala porodní plán a pečlivě si vybrala porodnici nakloněnou jejím požadavkům.

Nesmírně důležitá je podpora u porodu, a je tedy velmi dobré, aby s sebou žena měla někoho, komu může důvěřovat, například dulu nebo soukromou porodní asistentku. Ať už porod proběhne jakýmkoliv způsobem, pro zachování pocitu ženského sebevědomí je nezbytné, aby se rodička cítila být režisérkou a hlavní aktérkou vlastního porodu.

Riziko vzniku posttraumatu prudce narůstá v případě separace a regulace kontaktu mezi matkou a dítětem. Podpora raného kontaktu je tedy jako prevence vzniku posttraumatu stěžejní.

Čtěte také:

Léčba posttraumatu

„Nejdůležitější je uvědomit si a pojmenovat, že se něco při porodu stalo špatně. Následuje nutnost uvědomit si, že rodička není ten, kdo za špatnou situaci může. Poté je potřeba, aby žena o svých zážitcích mluvila. Někdy stačí kruh zkušených žen, které čerstvou matku podrží, vysvětlí jí, že neztratila schopnost rodit, a podpoří její porodní sebevědomí,“ dodává Michaela Mrowetz.

Přirozeným lékem na poporodní trauma je kontakt s narozeným miminkem. Společné koupání, mazlení, nošení v šátku či spaní v jedné posteli pomáhají hojit traumata vzniklá v důsledku porodu. Pokud však ani díky kontaktu s miminkem nepřichází úleva, doporučuje psycholožka Michaela Mrowetz vyhledat zkušeného psychoterapeuta nebo psychologa, který pomůže ženě zpracovat traumatické zážitky z porodu.

Spokojená matka, spokojené dítě

Žena, která má dobrý pocit ze svého porodu, je obvykle spokojenější ve své roli matky, je vnímavější k potřebám dítěte. Dobře prožitý porod pomáhá maminkám zvládnout jejich novou životní roli, pozitivně ovlivňuje jejich vzájemný vztah s miminkem i celou atmosféru nově vzniklé rodiny. Neznamená to, že ženy, které porod takto neprožily, svou novou roli nezvládnou. Situace ale pro ně bývá často mnohem náročnější.

29.3.2017 12:07| autor: Gaurí Chrastilová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist