Dítě, nebo partner?

Dítě nebo partner? Jaký máte na tuto těžkou „volbu“ názor vy, milé čtenářky? Pište do naší diskuse, ty nejzajímavější názory zveřejníme na hlavní stránce.

Život nejde naplánovat

O těžkém rozhodování si povídáme s MUDr. Radanou Kupfovou z psychoterapeutické poradny Emiterra.

Takže i když je dítě, partnera hledáme dál.
Určitě. Potřebujeme mít s kým „řešit život“. Být sám nikdo moc nechce, je to spíš výsledek vývoje, situace, rozhodnutí. Ale i když se to nezdá, rozhodnutí to je vždy, i když třeba jen podvědomé. Někdy naopak zůstáváme tam, kde nám to už neprospívá, nebo jdeme někam, kde nám to moc neprospěje.

Jak to dělají ženy, které nemohou narazit ani na toho „vhodného dárce“?
Je mnoho žen, které jsou ochotny se nechat samy oplodnit. Ne v každém státě je nutné mít partnera. Rozvíjí se „reprodukční turismus“. V životě ženy přijde moment, kdy je důležitější dítě. Partner přijde pak. Některé ženy se seznámí s kýmkoliv, když se jim zdá, že by mohl být zdravý, neřeší to, jde do toho. Partner pak přijde časem. Pak je skupina žen, které prostě nepřemýšlejí a stane se to. Romantický úlet, ženatý kamarád, cokoliv. Nechtějí potrat, dítě si raději nechají. Časem pak hledají tatínky. Další to více naplánují. Domluví se známým, s kamarádem a že po něm nebudou nic chtít. Právně to nejde, ale dohoda takhle být určitě může. Možnosti jsou různé.

Je nějaký recept na správnou volbu?
Často se najdou lidé, kteří oba už dítě mají z předchozího vztahu, pak mají další spolu a jsou maximálně spokojeni. Variabilita vztahů je ohromná. Mohou být neuvěřitelně spletité, ale ty mohou fungovat i lépe, než rodinka, která se naoko tváří jako klasická nebo vzorná, ale ve skutečnosti nefunguje.

Takže raději nic moc neplánovat?
To je život. Nejde naplánovat. Čím víc plánujeme, tím je to horší, život přestává být živý. Zafixovat si nějakou představu znamená nutně nastoupit cestu ke zklamání.

A co když je to naopak? Pár drží dobře pohromadě, ale děti nikde.
Samozřejmě jsou páry, které se rozhodly děti nemít. Pak máte páry neplodné, ale případy, že by se sešli dva zcela neplodní jedinci, jsou asi spíše ojedinělé. Většinou má problém s plodností buď jeden nebo druhý a často je to také neplodnost dočasná, snadno léčitelná, případně způsobená psychickým blokem, který nemusí být těžké odstranit.

I u párů, které se vzdají vidiny vlastních dětí a rozhodnou se pro adopci, může později dojít k rozchodu. Dítě zkrátka trhlinu ve vztahu nezalepí. Ale jsou naopak i šťastnější případy, kdy adoptované dítě pomůže rodinné rovnováze natolik, že dvojice nakonec porodí i svoje vlastní.

Mají nějaký vliv na otázku početí „společenské zvyklosti?“
Od doby, co je hormonální antikoncepce, to lidé řeší více rozumem už od začátku sexuálního života. Dřív se do toho vlítlo a člověk se musel zorientovat ve své situaci – řešit život, vztahy. Dnes se více přemýšlí a objevuje se více komplikací. Máme všechno pod kontrolou. Ale rostou problémy s plodností, nezájem o sex, impotence. Navíc přibývá lidí, kteří říkají, že děti mít nechtějí. Na prvním místě je podnikání, cestování – takhle mluví třicátníci. Pro dvacátníky je otázka „dítě“ ještě daleko. S věkem se začíná přemýšlet, to je normální, už není snadné do něčeho úplně slepě „vlítnout“. Ale spontánnost a hravost se nemá vytratit nikdy, tvořivost k životu potřebujeme. Je překvapivě hodně lidí, kteří jen přijímají hotové věci, nic opravdově nežijí. Něco sice dělají, ale chybí tomu šťáva.

Situací, kdy je na přednějším místě dítě než partner, může být mnoho.

Znáte to. Jsou bláznivě zamilovaní a stane se… Jsou spolu krátce, moc se neznají. Když se žena rozhodne si dítě nechat i bez partnera a je-li to poprvé, patrně vůbec netuší, do čeho jde.

Dítě znamená život „naruby“, nanovo. I žena se jakoby znovu narodí. Navíc s ní nezvládnutelně cloumají hormony, nálady. To je těžké i normálně, natož když je sama. Když v jejím životě „ten někdo“ není, moc záleží na dalším okruhu rodiny a přátel.

Příště na toto téma: názor psychologa Martina Prokeše.