Jak být dobrým rodičem?

Výchova dětí není samozřejmá ani jednoduchá záležitost, a přece se o ní ve školách neučí. Musíme se jí tedy učit sami. Mnohokrát čerpáme z příkladu našich rodičů – ať už pozitivně, že uplatňujeme stejná pravidla, zásady a výchovné metody jako oni, či negativně. A to, když se snažíme výchovným způsobům našich rodičů zcela vyhnout nebo dokonce dělat pravý opak.

Poznej sám sebe

Většina z nás se také v mnoha situacích chová intuitivně a podle svého temperamentu, charakteru a hodnot, které vyznává. Proto se jeví jako úplně nejdůležitější při výchově dětí vlastní sebepoznání.
Poznání toho, co nás v životě ovlivnilo, ať už je to již zmiňovaný pozitivní či negativní vliv rodičů, pro ženy zejména matky, ale také vliv prarodičů, jakým způsobem žili a co se nám na jejich životě líbilo či nelíbilo.

Nicméně je také důležité poznat náš vlastní temperament, jací jsme, kolik máme trpělivosti a kam naše děti chceme směřovat. Je důležité si tyto věci uvědomit a pojmenovat. Nebojme se toho. Ve chvíli, kdy o nich víme, můžeme se rozhodovat, zda se podle nich chceme řídit.

Extrémy

Když si různé vlivy neuvědomujeme, jednáme podle nich, jsme v jejich vleku.

Příklad: jestliže výchova našich rodičů byla podle našeho mínění příliš přísná a my se na ně za to zlobíme, můžeme ve výchově našich dětí naopak přejít do druhého extrému příliš liberální výchovy. Nicméně naše osobnost může být řekněme spíše cholerická a potom se tyto dva extrémy mohou dostat proti sobě – stále dítěti povolujeme, povolujeme, nejsme důslední v dodržování pravidel a nakonec vybuchneme. Možná stejně jako naši rodiče.

Jestliže se nám nelíbí, jak nás naši rodiče vychovávali a my si řekneme, že takto rozhodně dělat nechceme, ještě není vyhráno. Je zapotřebí zapátrat v sobě a uvědomit si své slabé stránky, které mohou vést k jiným výchovným problémům. Nicméně také není vše ztraceno. 

Kde brát vzor?

Vzorem nám nemusí být pouze matka či rodiče, ale i jiná rodina, někdo z příbuzenstva. Můžeme také pátrat v knihách. Vzorů okolo nás je dost, a to pozitivních i negativních. Nejprve je však nutné si uvědomit, k čemu nás příroda – naše vrozené vlastnosti a naše rodina – předurčují, a to mít pod kontrolou.

Sebepoznání je jednou z nejtěžších věcí a je to nikdy nekončící proces. Dobrou pomůckou je kritika, ale také například pozorování starších dětí, jak nás napodobují. To je asi to nejvýstižnější zrcadlo.

5.10.2012 12:33| autor: Kateřina Hollá
Více o tématu: dětimatkapřírodarodina

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist