První den v mateřské škole – 3. příběh

Můj skutečný první den ve školce byl pravděpodobně na podzim roku 1948, kdy se po emigraci továrníka Vichra v Lysé nad Labem uvolnila jeho opuštěná vila.

Byla nás skupinka dětí bez rozdělení do tříd. Co mě jako dítě první zcela uchvátilo byla koupelna, ještě v původním provedení s různobarevnými dlaždičkami . Vždyť – kdo měl v té době koupelnu? Vyhledávala jsem každou příležitost, courala se často na záchod a jako naschvál chodila přes koupelnu, abych se mohla shlížet v jejích kachlíčkách. Pak jsem snad byla i u lékaře, jestli nejsem nemocná…Další velký dojem na mě udělala velká okna zalitá sluncem, taková jsme doma neměli a také možnost rozběhnout se po zahradě.

Velmi brzy jsme jeli na pobyt v přírodě do Starých Splavů, kde jsme spali ve velkých postelích po dvou, v manželské tedy čtyři děti vedle sebe. V noci jsme se asi různě přemisťovali, takže ráno spal každý jinde. Jeden chlapeček se několikrát v noci počůral a my ostatní jsme pak byli potupně očicháváni paní učitelkou, kdo že to byl ?

Z těch nočních přesunů nás bylo přimokřených více, takže to několk dní trvalo, než byl viník odhalen a spal pak na mrňavé postýlce….. Další vzpomínka na školku mě taky poučila : spát nás odpoledne nechali, jak kdo zrovna chtěl, takže jednou jsem se probudila sama na lehátku v opuštěné třídě, lehátka se skládala jinam. Uslyšela jsem děti ve vedlejší místnosti a šla za nimi. Požádala jsem paní učitelku o pastelky, že si budu kreslit a ta mě pro ně poslala vedle do třídy, že je má u stolku V ZÁSUVCE .Opakovaně jsem se vracela, že tam nejsou, až mě tam sama odvedla a vyndala je . Tak jsem ji hned poučila, že my doma tomu říkáme ŠUPLÍK ! Já, bláhová, koukala pořád do zásuvky na elektřinu ,kdeže by se tam vešly pastelky , už jsem věděla z domova, že tam se nesmí sahat….

Uteklo od té doby spoustu let….Moje malá dcerka chodila v sezóně do zemědělského útulku, obědvat chodily děti domů nebo jim jídlo ohřívala paní učitelka v kastrůlkách KAŽDÉMU zvlášť a pak i myla nádobí, když děti usnuly a po práci i uklízela.

Rodiče ale byli rádi, že mají děti ohlídané.Naše malá chodila v poledne domů, babička se vracela s pole.

Nutnou výbavou dcerušky při zpáteční cestě byl dlouhý klacek, celou dobu u školky opřený u vrátek , aby mohla zahnat cestou hejno hus, které jedna sousedka měla pořád puštěné, aby se napásly. Mockrát se dcerka musela vracet, houser zkrátka bránil své. Troufal si i na dospělého. Někdy jí šla naproti prababička, tak to na vsi muselo fungovat, když rodiče musili do práce. Dnes to zní jako pohádka…

Marcela

18.3.2009 6:36| autor: Lucie Součková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist