Líný rodič – šťastné dítě

Také patříte mezi většinu matek, které trpí neustálými výčitkami svědomí, že pro své děti nedělají dost? Moc mě potěšila knížka Líný rodič, která radí rodičům, aby nic nedělali. Že to jejich dětem prospěje. Ale musíte to nic dělat správně. Jak se lze propracovat lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství?

Kniha Toma Hodgkinsona „Líný rodič“ slibuje hned na přebalu zaručený návod na to, jak být pohodovým rodičem. Tu jsem si prostě musela koupit. Jsem stále s jazykem na vestě a stejně nestíhám to, co bych chtěla. Trpím stejnými výčitkami svědomí jako valná část mých kamarádek kolem.

Na hřišti dětem s ničím nepomáhejte, budou samostatnější

Jde ale být líný rodič a přitom své děti nezanedbávat? I podle odborníků dítě potřebuje prostor k vlastním hrám, poznávání světa, volnost, aby mohlo růst a měnit se v soběstačného a sebevědomého jedince. Když budeme svým dětem stále za zády a říkat jim, co mají dělat, samostatnosti je tím nenaučíme. Vzpomněla jsem si na skvělou radu kamarádky, když se mi narodilo první dítě: „Až budeš chodit na hřiště, s ničím mu nepomáhej, bude si hrát jenom tam a tak, jak to samo dokáže, no a ty budeš mít čas si na lavičce číst knížku.“

Dělám to tak dodnes. Dětem na hřišti nepomáhám, nehoupám, neběhám za nimi a nepodpírám je na žebříčcích, musejí to zvládnout samy nebo jít na jinou atrakci. Ze začátku jsem vždy měla cukání pomáhat a dítě to zkoušelo, za chvíli už jsem měla klid já i dítě. Obě naše děti jsou samostatné a šikovné a dodnes jim s ničím moc nepomáhám. Na dětském hřišti myslím. Takže podle pravidel líného rodiče jsem vlastně už tak trochu žila. Ale třeba jak si v neděli přečíst noviny, to jsem nevěděla.

Jak si v neděli číst v posteli noviny

foto_liny_rodic-1101x619.jpgJe to prosté, prostě si je každou neděli čtěte. A dočtěte. Nevylézejte z postele, i kdyby vás děti tahaly ven sebehruběji. I kdybyste první neděli vůbec nevnímali obsah článků, které čtete. To nevadí. Jde o to zvyknout děti na to, že si čtete a že to myslíte vážně. Za čas vás číst nechají. Klasika je, že tatínkové si mohou odpoledne schrupnout a mámy ne, proč? Protože se necháme z postele dětmi vylákat a zlobíme se na manžely, že si klidně spí. Nezlobme se, učme se to od nich. Pračka i luxování počká a děti to bez vás také chvíli vydrží.

Překroužkované děti

Vstávají mi hrůzou chlupy na rukách, když slyším od známých, že jejich dítě chodí na judo, piano, fotbal, florbal, angličtinu a výtvarku. Dříve jsem z toho měla výčitky, dnes vím, že jejich děti lituji. Mají toho moc a rodiče vlastně také. Jsou otroky všech těch úkolů. Přitom děti potřebují hlavně hru a radostné poznávání.

Líný rodič je paradoxně zodpovědným rodičem, neboť podstatou líného rodičovství je úcta k dítěti, důvěra v něj jako lidskou bytost.

Líný rodič ušetří hodně peněz

Líný rodič nevyráží každý víkend do aquaparků a zábavních center, zoologických zahrad a na hrady a zámky. Je doma a kouká z okna třeba na nedávno vyrobené krmítko pro ptáky, skáče s dětmi za domem gumu nebo z papírů vyrábí lodě. Zadarmo je i hra na babu, na schovávanou, lochtání, kotrmelce a tisíc a jedna další aktivita.

Pokud chcete společnost, pozvěte přátele nebo s nimi vyrazte někam ven, kde je hřiště a vedle hospůdka s vaším oblíbeným pivem. Vy neotravujte děti, ony nebudou otravovat vás.

Čtěte také:

Zapojte děti do domácích prací

Další rada líného rodiče je, ať děti se vším pomáhají. Neuklízejte samy, naučte to i vaše děti. To vím z vlastní zkušenosti, že se to vyplatí. Na začátku je to dřina, ale když nepolevíte, děti si pak umí samy uklidit pokoj, pomohou s nádobím, s prádlem, nákupem. Nezakazujte jim pomáhat vám s čímkoli, nekritizujte je, že to neumí tak dobře jako vy, učte je to dělat líp. Motivujte je.

S malými předškolními dětmi je ale potřeba dělat vše společně. Vzít je za ruku a říct třeba: „Teď je potřeba uklidit kostičky do krabice, teď je doneseme do tvého pokoje a uložíme do šuplíku.“ Vysvětlete dětem, že věci se dělají tak a tak a pak to s nimi udělejte. Je zajímavé, že čím primitivnější národy a podmínky při výchově dětí, tím víc děti pomáhají a pracují.

Práce dřív patřila k životu a byla pro děti i hrou

Josef Lada ve svém životopisu „Kronika mého života“ vzpomíná na dětství, které skončilo ve chvíli, kdy odložily děti plenku. Šup s nimi ke kravám a dojit, šup s husami na pastvu, nakrmit dobytek, pak do potoka pro vodu a pěšky denně celé kilometry do a ze školy. Nadávaly děti a volaly na linku bezpečí? Ne, bylo to pro ně normální. Našli si v tom svou poetiku, práce patřila k životu a byla i hrou.

Neproste o pomoc, nerozkazujte, ať pomohou, když domácí práce budou normální věc, kterou všichni dělají bez díků a proseb, budou to tak brát i vaše děti a vy si budete moci o víkendu přispat, přečíst si pak noviny a dát si snídani, kterou vám připravilo vaše spokojené a samostatné dítě. Protože správně líný rodič má vždycky šikovnější dítě než ten, který doma udělá vše dřív, než se dítě vrátí ze školy.

19.4.2016 12:46| autor: Alice Kavková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist