Líný rodič – šťastné dítě

Kniha Toma Hodgkinsona „Líný rodič“ slibuje hned na přebalu zaručený návod na to, jak být pohodovým rodičem. Tu jsem si prostě musela koupit. Jsem stále s jazykem na vestě a stejně nestíhám to, co bych chtěla. Trpím stejnými výčitkami svědomí jako valná část mých kamarádek kolem.

Na hřišti dětem s ničím nepomáhejte, budou samostatnější

Jde ale být líný rodič a přitom své děti nezanedbávat? I podle odborníků dítě potřebuje prostor k vlastním hrám, poznávání světa, volnost, aby mohlo růst a měnit se v soběstačného a sebevědomého jedince. Když budeme svým dětem stále za zády a říkat jim, co mají dělat, samostatnosti je tím nenaučíme. Vzpomněla jsem si na skvělou radu kamarádky, když se mi narodilo první dítě: „Až budeš chodit na hřiště, s ničím mu nepomáhej, bude si hrát jenom tam a tak, jak to samo dokáže, no a ty budeš mít čas si na lavičce číst knížku.“

Dělám to tak dodnes. Dětem na hřišti nepomáhám, nehoupám, neběhám za nimi a nepodpírám je na žebříčcích, musejí to zvládnout samy nebo jít na jinou atrakci. Ze začátku jsem vždy měla cukání pomáhat a dítě to zkoušelo, za chvíli už jsem měla klid já i dítě. Obě naše děti jsou samostatné a šikovné a dodnes jim s ničím moc nepomáhám. Na dětském hřišti myslím. Takže podle pravidel líného rodiče jsem vlastně už tak trochu žila. Ale třeba jak si v neděli přečíst noviny, to jsem nevěděla.

Jak si v neděli číst v posteli noviny

Je to prosté, prostě si je každou neděli čtěte. A dočtěte. Nevylézejte z postele, i kdyby vás děti tahaly ven sebehruběji. I kdybyste první neděli vůbec nevnímali obsah článků, které čtete. To nevadí. Jde o to zvyknout děti na to, že si čtete a že to myslíte vážně. Za čas vás číst nechají. Klasika je, že tatínkové si mohou odpoledne schrupnout a mámy ne, proč? Protože se necháme z postele dětmi vylákat a zlobíme se na manžely, že si klidně spí. Nezlobme se, učme se to od nich. Pračka i luxování počká a děti to bez vás také chvíli vydrží.

Překroužkované děti

Vstávají mi hrůzou chlupy na rukách, když slyším od známých, že jejich dítě chodí na judo, piano, fotbal, florbal, angličtinu a výtvarku. Dříve jsem z toho měla výčitky, dnes vím, že jejich děti lituji. Mají toho moc a rodiče vlastně také. Jsou otroky všech těch úkolů. Přitom děti potřebují hlavně hru a radostné poznávání.

Líný rodič je paradoxně zodpovědným rodičem, neboť podstatou líného rodičovství je úcta k dítěti, důvěra v něj jako lidskou bytost.

Líný rodič ušetří hodně peněz

Líný rodič nevyráží každý víkend do aquaparků a zábavních center, zoologických zahrad a na hrady a zámky. Je doma a kouká z okna třeba na nedávno vyrobené krmítko pro ptáky, skáče s dětmi za domem gumu nebo z papírů vyrábí lodě. Zadarmo je i hra na babu, na schovávanou, lochtání, kotrmelce a tisíc a jedna další aktivita.

Pokud chcete společnost, pozvěte přátele nebo s nimi vyrazte někam ven, kde je hřiště a vedle hospůdka s vaším oblíbeným pivem. Vy neotravujte děti, ony nebudou otravovat vás.

Čtěte také:

• Odměny a tresty ve výchově aneb Jak nevychovat malého tyrana
• Jak být dobrým rodičem?
• Rytíři a princezny aneb Rozdíly ve výchově kluků a holek

Zapojte děti do domácích prací

Další rada líného rodiče je, ať děti se vším pomáhají. Neuklízejte samy, naučte to i vaše děti. To vím z vlastní zkušenosti, že se to vyplatí. Na začátku je to dřina, ale když nepolevíte, děti si pak umí samy uklidit pokoj, pomohou s nádobím, s prádlem, nákupem. Nezakazujte jim pomáhat vám s čímkoli, nekritizujte je, že to neumí tak dobře jako vy, učte je to dělat líp. Motivujte je.

S malými předškolními dětmi je ale potřeba dělat vše společně. Vzít je za ruku a říct třeba: „Teď je potřeba uklidit kostičky do krabice, teď je doneseme do tvého pokoje a uložíme do šuplíku.“ Vysvětlete dětem, že věci se dělají tak a tak a pak to s nimi udělejte. Je zajímavé, že čím primitivnější národy a podmínky při výchově dětí, tím víc děti pomáhají a pracují.

Práce dřív patřila k životu a byla pro děti i hrou

Josef Lada ve svém životopisu „Kronika mého života“ vzpomíná na dětství, které skončilo ve chvíli, kdy odložily děti plenku. Šup s nimi ke kravám a dojit, šup s husami na pastvu, nakrmit dobytek, pak do potoka pro vodu a pěšky denně celé kilometry do a ze školy. Nadávaly děti a volaly na linku bezpečí? Ne, bylo to pro ně normální. Našli si v tom svou poetiku, práce patřila k životu a byla i hrou.

Neproste o pomoc, nerozkazujte, ať pomohou, když domácí práce budou normální věc, kterou všichni dělají bez díků a proseb, budou to tak brát i vaše děti a vy si budete moci o víkendu přispat, přečíst si pak noviny a dát si snídani, kterou vám připravilo vaše spokojené a samostatné dítě. Protože správně líný rodič má vždycky šikovnější dítě než ten, který doma udělá vše dřív, než se dítě vrátí ze školy.