Tátové, jak je vidí děti

Jaký je můj táta? Co rád dělá? Podívejme se očima pěti- a šestiletých dětí na to, jací jsme my, rodiče. V tomto případě tatínkové. A nechejme na sebe působit příběhy, které jsou v každé dětské kresbě skryté.

Táta na měsíci
Na obrázku Kačky vidíme „Tátu na Měsíci“. Pětiletá veselá holčička ke svému obrázku vysvětlila: „Táta je na Měsíci, i když tam nikdy nebyl. Má tam i ufouna a hvězdu a je mu tam dobře. Já ho moc nevidím, protože chodí z práce pozdě v noci…“

Příběh vztahu Kačky k jejímu tátovi je na jejím kouzelném obrázku podobný ilustraci ze známé pohádky pro dospělé – Malému princi. Táta je kamarád s nocí a tajemnými bytostmi. Je do Měsíce pevně vrostlý, a to ještě k umocnění našeho dojmu mysticky fialovými kalhotami.

Táta je hrdina – kabrňák, který podněcuje autorčinu fantazii, ale zároveň je hravý a veselý (teplé barvy na triku) a má pádné ruce. Možná právě proto, že je často tak daleko, si dcerka jeho nepřítomnost přetransformovala do roztomilé obrazové metafory.

Táta v modrém
Ve značně realistickém obrázku šestileté Anetky je táta dokonale maskován v záplavě modré oblohy. „Táta jezdí v náklaďáku, ale já to neumím,“ prohlásila při malování. Z kresby je patrná její úzkost z napůl nesplněného zadání, modrá dokonce překrývá modrý podpis v levém horním rohu a vytváří postavě táty rohatý klobouk. Malá kreslířka seděla u obrázku tak dlouho, až byl celý prostor vyplněný převažující modrou, která může znamenat větší sebekontrolu a touhu vyhovět dospělým.

 

V Anetčině obrázkovém příběhu vyplňuje táta velký prostor, má asymetrické končetiny, výraznou pusu a červený bod na levém uchu – možná je to jen náušnice, možná ale nám zašifrovaná zpráva z holčiččina nevědomí.

Táta je maskovaný „chameleón“, splývající s prostředím – může nás napadnout, že je často „v luftu“, ale když už je doma, je ho všude plno a je dobře slyšet a má pořádně silnou levou ruku.

Tatínek mezi srdíčky
Třetí holčičí obrázek je z pod ruky malé šestileté Nhung, která chodí do školky teprve pár měsíců a ještě neumí česky. Zatím kolem sebe všechno pozorně sleduje a ostatní děti napodobuje. Poznala, že má kreslit lidskou figuru, a tak začala nejspíš sama sebou nebo maminkou. Brzy si svůj omyl uvědomila a po vzoru ostatních na druhou stranu nakreslila nejvíce vizuálně realistického tatínka – je to jediná kresba s krkem. U své kresby seděla nejdéle ze všech dětí a pořádně ji vyšperkovala, takže působí téměř dekorativně.

 

Příběh, skrytý v obrázku malé Nhung, hovoří o velké houževnatosti a přizpůsobivosti, ale i o velké nejistotě v cizím prostředí. Také o naučeném úsměvu a vstřícném gestu rozpřažených rukou. To však může působit i bezmocně. Nevíme, zda autorka skutečně rozuměla, že má nakreslit svého tátu, ale pokud tomu tak je: láska demonstrovaná obklopenými srdíčky, opravování důležitých partií (vlasy, levá ruka) může naznačovat úzkost, nejistotu také ve vztahu k otci, či je to jen velká touha po dokonalosti až perfekcionismus obrazového sdělení, nemůže-li se holčička vyjádřit mluveným slovem. Ruce jako zdroj objetí a trestání jsou ušmudlané i u prvního obrázku.

Táta s lebkou
Nadmíru čilý pětiletý Kryštof na dané téma pokreslil několik papírů, než byl s výsledkem spokojen. Na 1. obrázku je jeden z takových nedodělků – táta má na všech pokusech dohromady 10 prstů, ale v poměru 6:4. „Táta nedělá nic, ale rád taky dělá palačinky a pizzu a má tričko s lebkou a dnes jde na operaci“, vysvětlil Kryštof. Obrovská figura táty je ozvláštněna červenou a fialovou barvou – a to na místech, která stojí za povšimnutí. Fialová lebka a fialové DVD, na které se táta bude dívat v nemocnici. Lebka s rudým vyplazeným jazykem, který má stejný barevný důraz jako tátova obrovská ústa.

 

Kreslený příběh vztahu Kryštofa k jeho tátovi je hlavně o velkém strachu, aby se dnešní operace kolena podařila. Chlapec vyprávěl o tátovi nejvíc ze všech. Na mou pobídku do obrázku dokreslil tátovo oblíbené DVD, které vypadá úplně nachlup přesně jako představa táty na nemocničním lůžku. Je sklopená do půdorysu, což je častý znak dětských kreseb v tomto vývojovém období.

Pivo a emoce
Z obrázku šestiletého Martínka a jeho slov se dozvídáme, že „táta zrovna vaří a má velký pupek“. Otec v jeho pojetí je obří figura s hlavou plnou směsky emocí a s levou rukou začáranou studenými (deprivačními) barvami. Je to snad nevědomé vyjádření negace dítěte, protože v nich podle chlapce „táta drží pivo“?

 

Z vývojového hlediska je tato kresba chudší, čára místy kostrbatá. Kresba tohoto nezralého chlapce může působit až hrozivě, postava možná není úplně v „pohodové“ náladě (nebo je prostě jen táta od přírody impulsivní?), pánvička mu padá z ruky.Příběh z tohoto obrázku může být možná i dost neveselý pro jeho autora, ale protože je kresba natolik mimo věkovou normu, mohou všechny deformace jen takto na nás působit. Není možné jen tak hádat a vyvozovat závěry, v tomto případě by musel odborník zjistit mnoho dalších skutečností.

Veselý houbař

Na závěr této série obrázků si prohlédněme obrázek šestiletého Adama. Obrázek působí zdravě, vyrovnaně – tvarově i barevně a autor se na něm dokonce již slušně vypořádává s prostorem. Transparentní košík s houbami je jen dalším z ukazatelů tzv. intelektuálního realismu, který v předškolním období v kresbě převažuje. Postava má správné proporce a působí dojmem poloprofilu (nohy, tělo). Adam k obrázku doplnil: „Táta chodí rád na houby a dělá rád palačinky“.

 

Adamova představa táty jako vesele si vykračujícího v lese a vybírajícího do košíku ty správné houby poukazuje ke zdravému vnímání autority otce. Chlapec přesně věděl, jak zadání obrázku nakreslit a pustil se s chutí do toho. První z dětí požadoval pastelky. Táta je sběrač a obhospodařovatel rodiny, je mu v tom dobře a svému synovi jde příkladem, protože taky rád chodí do lesa.

Závěrem nezbývá než shrnout, že…

Každá dětská kresba je osobitou výpovědí o tom, co už dítě zná o svém tělesném schématu a jaký vztah má ke kreslené skutečnosti. V předškolním období, kdy kresba člověka již přechází od komického „hlavonožce“ k poměrně realistickému znázornění většiny částí těla (dítě v tomto věku o kresleném objektu ví, než jak skutečně vypadá), je kresba jedním z důležitých ukazatelů mentálního a emočního rozvoje dítěte. 

V každé kresbě je však také spatřit mnohonásobně a z mnoha úhlů pohledu příběh, který je v ní malým kreslířem zašifrován. O to jsme se společně zde pokusili, a tak pokud jste začali tušit, že by ten příběh mohl mít zápletku třeba i jinde, jste na správné stopě.

18.2.2009 11:59| autor: Lenka Novotná

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist