Poslední dobou mám pocit, že nevím, kam dříve skočit a co dříve udělat…
Dort na oslavu Filípkových narozenin jsem objednávala déle jak měsíc dopředu, doporučení na skvělou cukrářku jsem dostala od maminky! Týden před oslavou jsem se jen měla připomenout a potvrdit paní cukrářce, že vše platí tak, jak jsme se domluvily. Dortík jsme vyzvedli v sobotu, jen pár hodin před oslavou. Zároveň jsme vyzvednutí spojili s návštěvou babičky a dědečka v Kolíně – babička slavila narozeniny a svátek a společně s dědečkem slavili výročí svatby. Ti z nás měli obrovskou radost a zároveň byli překvapeni, jak děti rychle vyrostli za tu dobu, co je neviděli, a to jsme tam nebyli „jen“ měsíc…
Vyzvednutý dortík byl opravdu nádherný a tímto bych chtěla paní cukrářce moc poděkovat, všem se moc líbil! Po příjezdu domů jsme připravili menší pohoštění a společně oslavili Lukáškovy a Filípkovy narozeniny. Filípek dostal nové koleje, nádraží s parkovištěm, tablet a krásné oblečení 🙂 Největší radost měl samozřejmě z kolejí a také z dortíku – marcipánové autíčko nadšeně sledoval po celou dobu jízdy autem z Kolína do Pardubic a pak s ním chtěl doma jezdit.
V úterý měl Filípek oslavu narozenin ve školce 🙂 Od dětí dostal spoustu kytiček a od paní učitelek kouzelnou hůlku, papírovou korunku a my jsme jim na oslavu koupili pravý český medovník.
A co nového u Barborky? Každý pátek s ní chodíme plavat 🙂 plavecký bazén máme kousek od našeho nového bytu – cca 8 minut pěšky. Barborce se plavání a celkově pobyt ve vodě moc líbí. Dětem při plavání hodně zpíváme a občas mám pocit, že díky tomu zapomenou, že jsou ve vodě. Po každém plavání je Barborka nejen pořádně hladová (a ani se jí nedivím), ale také unavená a pak prospí třeba i 3,5 hodiny v kuse. Já tento čas využiji většinou buď na práci nebo uklízím v bytě, protože je tu stále co dělat…
Obě děti měly chvilku po sobě počínající laryngitidu, ale naštěstí jsme s oběma šli na pohotovost včas a nerozjelo se jim to v něco horšího či závažnějšího…ale mám pocit, že nedělám nic jiného než je hlídám, aby nebyli nemocní. A to si myslím, že nejsem nějaká úzkostlivá matka, ale sama jsem se na vlastní kůži v březnu přesvědčila, že opatrnosti není nikdy nazbyt.
Na začátku října se s Barborkou chystáme na služební cestu do Německa, tak uvidíme, jak nám to společně půjde?
Mějte se moc hezky,
Lucka, Petr, Filípek a Barborka
