I náročný porod se dá dobře zvládnout

Asi měsíc před termínem porodu se mi ozval manželský pár, který čekal narození svého druhého dítěte a chtěl, abych je během porodu jako dula doprovodila. Na naší schůzce jsme si povídali o tom, jak jinak by chtěli porod tentokrát prožít a co pro to můžou udělat. Paní se chystala porodit bez epidurálu, který měla u předchozího porodu, chtěla mít vše více ve svých rukou bez zbytečných lékařských zásahů a miminko si přála mít po narození stále u sebe v náručí. Chtěla také udělat vše pro to, aby poporodní období proběhlo jednodušeji a bez špatných pocitů, jež ji zaskočily minule. Představy sice normální, ale v našich porodnicích stále ještě ne úplně běžné. Naštěstí si vybrali porodnici, která toto vše může poskytnout.

Přišel den porodu, ráno jsme spolu telefonovali, že se vše od noci rozbíhá, stahy jsou pravidelné a docela silné a nyní praskla voda. Vyráží tedy do Podolí a já vzápětí za nimi. Na chodbě jsem se potkala s manželem, který říkal, že cesta byla hodně náročná, na kontrakce zastavovali, protože je tak M. lépe snášela. Vypadalo to na krásně rozběhlý a rychle postupující porod. Po vyšetření ale následovalo zklamání, když nález byl teprve 2 cm. Jak to u porodů bývá, člověk byl opět zaskočen tím, že vše nejde podle našich očekávání. Miminka se rodí jinak, než jsme si představovali, a dávají nám tím první lekci rodičovské trpělivosti.

Přesunuli jsme se na porodní pokoj, konečně všichni tři sami, skoro jako doma. Najednou se porod zrychlil, za tři hodiny už byla M. téměř otevřená a mohla začít přitlačovat. Hodně času byla ve sprše, kde jsme jí na střídačku manžel nebo já pomáhali. Byla krásně ponořená do sebe a vnímala nás jen minimálně. Tu a tam za námi přišla moc milá porodní asistentka Iva Růžičková, povzbudila, zkontrolovala a vytratila se.

Od jedenácti hodin, kdy už byla M. téměř otevřená, se ale situace nijak neměnila. M. už musela být hodně vyčerpaná. Zkoušeli jsme různé věci, aby vše lépe snášela. Jemná masáž zad jejím oblíbeným olejíčkem, různé polohy, abychom miminku pomohli, teplé obklady na břicho a tlak na bolavá záda, povzbuzování, objímání, ujišťování, že si vede dobře. Proběhlo mi hlavou, že je dobrá, vážně dobrá. Nevzdávala to, nenechávala se vyvést z míry, i když to trvalo tak dlouho. Vše probíhalo sice klidně, ale čas až příliš pomalu plynul. Bylo jasné, že miminko z nějakého důvodu nesestupuje, kam má.

Za další hodinu a půl zkoušela M. tlačení v kleku, potom v sedu. Ale miminko stále nechtělo jít ven. Po nějaké chvíli se lékařce nezdály ozvy miminka a najednou přišlo více doktorů, kteří se radili, co dál. Na císařský řez prý pozdě, na kleště moc brzo, miminko je stále moc nahoře. Hodně nepříjemná situace, ale M. s manželem trpělivě čekají, nepanikaří. M. stále během stahů pomáhá tělu a tlačí. Po chvíli se ukázalo, že se miminku daří dobře a není třeba situaci narychlo řešit. Někdo také řekl, že teď už by ten císař zase šel. Obdivovala jsem M., že v tento okamžik vydržela a nechtěla vše ukončit sekcí. Musela už být na konci svých sil. Nedostala zatím žádné tišící léky a vše zvládala s naší pomocí sama.

Čtěte také:

• „Mám za sebou dva těžké porody. Přesto bych šla do třetího…“
• Komplikace při porodu nemusí nutně vést k císařskému řezu
• Hypnoporod na vlastní kůži. Opravdu může kurz pomoci?

Všichni se opět vytratili a nechali nás o samotě. M. dále tlačí v různých pozicích a až za další hodinu je miminko konečně na světě. Nejprve na nás vykoukne obličej, což je známka uložení miminka v pozici pro porod náročnější, poté vidíme pupečník dvakrát (možná třikrát) omotaný kolem krčku. Další důvod, proč miminko nešlo tak dlouho dolů, zkrácený pupečník mu fyzicky bránil. A kluk jak buk je na světě a jako největší odměna mamince i jemu za tenhle výkon jde rovnou do její náruče, kde zůstává další skoro dvě hodiny. Po 40 minutách se krásně přisává k prsu, vše, jak má být. Je stále nahý u maminky na těle, svrchu přikrytý, aby neprochladl.

Pokud čekáte, že M. po takovém úsilí unavením odpadá, pak vás překvapím. Po porodu se jí do žil spolu s hormony vlévá čerstvá energie, která nás všechny překvapí. Vítá se s miminkem a raduje se s manželem, který ji během porodu krásně doprovázel. Po uplynutí hodiny a půl na porodním pokoji se zvedá, jde se osprchovat a nakonec chce i sama odejít na oddělení šestinedělí. Zde ji pak sestra přesvědčuje, že si miminko nechají na novorozeneckém, aby si mohla po náročném porodu odpočinout. „Já nechci odpočívat, chci ho mít u sebe.“ A tak zůstávají už pořád spolu. Je skvělá, opravdu skvělá… Odcházím a při dalších porodech si na ni mockrát vzpomenu.

Díky moc za tenhle zážitek!

Věřte mi, že sílu porodit svoje dítě máte v sobě ukrytou i vy. Pro péči v těhotenství a během porodu si vyberte takové místo a lidi, kteří vám ji pomohou najít bez ohledu na to, jakou cestu pro vás má miminko přichystanou.

Silvie Rosenová, certifikovaná dula České asociace dul (ČAD)
www.dulasilvie.cz

Duly ČAD nesouhlasí s marketingem náhrad mateřského mléka.