Jako klokánci: novorozenci u mámy na kůži

Maximální kontakt mezi matkou a dítětem se ukazuje jako klíčový i u předčasně narozených dětí. Na tomto poznatku je založena i metoda klokánkování aneb „skin-to-skin“ terapie. Přiložení miminka na holou kůži matky vykazuje přímo zázračné účinky včetně podpory imunity, fyzického či psychického vývoje.

Na tom, že matka, teplo její kůže, vůně a mateřské mléko je pro děťátko po narození to nejlepší a nejvhodnější, se shodneme asi téměř všichni. Proto je již i u nás ve většině porodnic podporován kontakt matky s dítětem ihned po porodu, položení na hrudník, podpora sacího reflexu apod.

Zůstat na blízku matce je důležité i pro nedonošence

Jiné je to však v případě nedonošených nebo velmi předčasně narozených dětí. Tam jako by se lékaři báli děti svěřit do náručí rodičů a dávají přednost technice a teplu inkubátorů.

Přitom je prokázáno, že především z hlediska psychosociálních potřeb je i pro nedonošené miminko důležité zůstat nablízku matce. Pokud jsou tato předčasně narozené děti v psychické pohodě, snadněji pak zvládají i různé fyzické problémy a rychleji dozrávají. Jsou klidnější a lépe se adaptují.

V kapse jako klokánci

Metoda klokánkování pochází z Kolumbie, kde se ke konci sedmdesátých let minulého století potýkalo mnoho porodnic s nedostatkem inkubátorů a zároveň velkým výskytem infekcí u předčasně narozených dětí. Dětský lékař Rey Sanabria tehdy přišel s nápadem, že by matky mohly své děti zahřívat přímo na svém těle, a to dokonce 24 hodin denně.

Miminka byla na matčin hrudník připevněna kusem látky, nahá nebo jen s čepičkou nebo ponožkami. V podstatě jak malí klokánci. Tím bylo docíleno maximálního kontaktu kůže na kůži a také volného přístupu k prsu na kojení. Takto se děti nosily až do termínu, kdy měly být správně narozeny.

Výzkumy hovoří jasně pro klokánkování

Přestože o smyslu (a mnohdy i bezpečnosti) této metody mnoho odborníků pochybovalo, ukázalo se, že je opravdu smysluplná a v mnoha ohledech téměř zázračná.

V roce 1989 se uskutečnila první srovnávací studie, ze které vyplynulo, že děti, které matky takto „klokánkovaly“, rostou stejně rychle jako děti „odchované“ v inkubátorech.

Jiné výzkumy jsou ještě optimističtější. Podlé jihoamerické studie klesla úmrtnost nedonošených dětí až o 50%, pokud je jejich matky klokánkovaly oproti dětem, které dozrávaly v inkubátorech.

V Jižní Africe se zase prováděl výzkum, kde sledovaly děti s váhou pod 2 kg – výrazně lépe se dařilo těm, které po porodu od matek vůbec neodloučily. Lépe dýchaly, přibíraly na váze a měly méně poporodních komplikací.

„S klokánkováním jsem se jako studentka medicíny setkala poprvé v Holandsku, kde jsem působila na oddělené neonatologie. Velmi mne to překvapilo, protože jsem do té doby o ničem podobném neslyšela, ale zároveň také během pár dní přesvědčilo, že jde o něco, co má smysl. Miminka, které byla téměř celý den nošena a chována maminkami, byly spokojená a krásně přibývala na váze,“ říká dnes již pediatrička Karolína.

„Nejvíce mne však zaujal rozhovor s babičkou jednoho z dětí, která pocházela z Peru. Ta mi vyprávěla, že u nich je úplně běžné, že se první měsíce miminka nosí pouze v šátku u matky a odkládají se jen na koupání a přebalení. I své vnouče, přestože vážilo sotva 1,5 kg chovala velmi přirozeně a automaticky. Na rozdíl od své dcery, ze které jsem z počátku klokánkování cítila přece jen trochu strach a nejistotu.“

Čtěte také:

 Rodiče klokánkují až několik hodin denně

V českých porodnicích je situace co se týče klokánkování různá. Zpravidla však platí to, že ve většině nemocnic kontakt rodičů s nedonošenými miminky podporují.

„U nás se samozřejmě o klokánkování v rámci možností snažíme,“ říká vedoucí lékařka intermediální péče o novorozence v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí. „V rámci oddělení intenzivní a resuscitační péče je doba klokánkování výrazně ovlivněna aktuálním stavem miminka, většinou však rodiče klokánkují několik hodin denně.“

Jak tvrdí lékařka, význam má i pouze několikaminutový kontakt kůže na kůži. Ovšem platí, že čím déle, tím lépe.

Klokánkování má pozitivní efekt na psychiku i fyzický stav dítěte. A mnohdy i rodičů, kteří, pokud se jim dítě narodí výrazně předčasně, mohou trpět pocity viny a depresí.

„Metoda je důležitá z důvodů psychologických – psychická podpora rodičů, možnost navázání a prohlubování vazby rodič-dítě. U klokánkujících matek se lépe rozvíjí laktace, dítě je u rodičů obvykle klidné, spokojené, cítí se bezpečně, je méně stresované, což vede ke stabilizaci jeho srdeční akce a klidnému dýchání,“ vysvětluje MUDr. Petra Šaňáková.

Rozvíjí se i imunita

„Klokánkovaný novorozenec je také odolnější vůči bolestivým podnětům, lépe prospívá na váze, lépe spí. Při klokánkování také dochází k přirozenému osidlování kůže a sliznic novorozence ,správnými‘ bakteriemi, které na něj přechází z těla matky a tak dochází k zlepšení imunity novorozence a nižšímu výskytu infekcí v průběhu hospitalizace. To vše má dále pozitivní vliv na aktuální celkový stav novorozence i jeho následný dlouhodobý neurologický vývoj.“

Mnoho rodičů má zprvu strach, na své, mnohdy ani ne kilové děťátko sáhnout. I proto je velmi důležitá podpora a zkušenost personálu v nemocnici.

Klokánkování probíhá zpravidla v sedě hned vedle inkubátoru, takže miminko může být i nadále napojeno na všechny nezbytné přístroje. Pokud je maminka hospitalizovaná i společně se svým děťátkem, může je takto chovat, jak často to jen lze. Což je jedině dobře.

Klokánkují i tatínci

Jak již bylo zmíněno, klokánkování má velký význam i pro děti narozené v termínu. Některé české porodnice umožňují klokánkování tatínky např. po císařském řezu nebo po porodu vícerčat, kdy ho maminka sama provádět nemůže.

I zde odpočívají miminka na holé hrudi otce, z vnější strany často ještě přikryté dekou nebo peřinkou.

„Měl jsem možnost několikrát klokánkovat své dvě dcerky a musím říct, že to pro mne byl snad ještě silnější emociální zážitek než samotný porod,“ říká osmatřicetiletý Petr. „Cítil jsem jejich teplo, tlukot srdíčka i drobné prstíky. Choval jsem je, skoro nedýchal a jen se na ně díval – a ony na mne. Na ten pohled nikdy nezapomenu.“

30.12.2016 1:12| autor: Pavla Maříková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist