Změny v péči o nedonošence: Důraz na podporu rané vazby

Důsledkem trendu posledních let, který zahrnuje zvyšující se věk rodiček a rostoucí počty umělých oplodnění, je, že počet předčasně narozených dětí celosvětově stoupá. Zatímco ve světě se předčasně narodí každé desáté dítě, Česká republika je na tom o něco lépe – u nás je to zhruba každé 12 dítě. Díky péči českých perinatologických center se daří snižovat počty dětí, které nepřežijí, i těch, které mají závažné postižení.

„Je nám to moc líto, ale zřejmě půjde o potrat. Byla jsem úplně vysílená a stále jsem slyšela lékařova slova. Rodila jsem císařským řezem, ale ani to nebylo jednoduché. Protože k porodu došlo ve 26. týdnu těhotenství, miminko se drželo v horní části břicha. Pro porodníky ho ale bylo neskutečně obtížné vyprostit. Nicméně, 16. dubna 1998 se narodila naše Nicole. Vážila 800 g a měřila 32 cm,“ vzpomíná na porod paní Přindová.

Rizika jsou velká

Za předčasně narozené dítě WHO považuje takové, které přišlo na svět před ukončeným 37. týdnem těhotenství. Nedonošenci nejsou z biologického hlediska zralí na život mimo dělohu a hrozí jim proto řada zdravotních rizik. „Přirozeně, že ne všechny děti jsou ohroženy na životě a vyžadují intenzivní péči. Nicméně pro každé nezralé dítě výrazně stoupají rizika ohrožení na zdraví. I dítě narozené v 35. týdnu gravidity je ohroženo a zatíženo větší nemocností a musí zůstat v porodnici delší dobu,“ říká předseda České neonatologické společnosti MUDr. Lumír Kantor, Ph.D. Nejrizikovější skupinou jsou novorozenci s velmi nízkou porodní hmotností pod 1 500 g.

Kromě podchlazení se u nedonošenců často vyskytují dechové obtíže, tzv. syndrom dechové tísně (RDS syndrom), který souvisí s nezralostí plicní tkáně, nebo apnotické pauzy, kdy dítě přestává dýchat z důvodu ne zcela vyvinutého dechového centra v mozku.

Mezi další komplikace patří nízký krevní tlak, chudokrevnost, nezralost ledvin či nezralost zažívacího systému, která může vést k poruchám příjmu potravy a růstu. Předčasně narozené děti jsou také více náchylné k respiračním infekcím.

Nezralost centrálního nervového systému může způsobit poruchy zraku, sluchu či poškození mozku. Dlouhodobou prognózu dětí nejvíce ovlivňují neurologické následky, jako je dětská mozková obrna, mentální retardace či epilepsie.

Přečtěte si také: 

„Zpočátku lékaři nedokázali s jistotou říci ani to, jestli dcera přežije. Prodělala krvácení do mozku, různé infekce, otravu krve, nebylo to vůbec jednoduché. Já jsem však stále věřila! Představovala jsem si ji, jak roste, dělá pokroky, zlobí, běhá s culíčky. Dvakrát týdně jsme za ní jezdili na návštěvy, sestřička nám dceru vždy vyndala z inkubátoru, mohli jsme si ji chovat, mluvit na ni, byl to úžasný pocit. Byla to statečná bojovnice!,“ vzpomíná na nejtěžší období života paní Přindová.

Láska a dotyky léčí

Po roce 2000 bylo zavedeno sledování počtu dětí s tzv. pozdní morbiditou, tedy počtů dětí s celoživotním postižením, jako je dětská mozková obrna, psychomotorická retardace či slepota. V letech 2000–2002 bylo vážně až těžce postižených 29 % dětí, dnes je to asi 19 %. Diagnóza těžké dětské mozkové obrny dnes poklesla u dětí s hmotností do 1 500 gramů na 11 % (z 31 % v letech 2000–2002). Těžká porucha zraku až slepota poklesla na 2,3 % (z 13,8 % v letech 2000–2002).

V devadesátých letech byl u nás zaveden třístupňový model neonatologické péče. Ten spočívá v tom, že nejohroženější děti se rodí v perinatologických centrech intenzivní péče. Středně a lehce nezralí novorozenci jsou pak ošetřováni v perinatologických centrech intermediární péče.

Pozitivní trend můžeme sledovat v novém přístupu o péči o předčasně narozené děti, který spočívá v co možná největší podpoře psychologické vazby mezi rodiči a dětmi.

Dotyky, hlas rodičů i kojení, to vše má významný pozitivní vliv na prospívání nedonošeného dítěte. Na některých JIP mohou být maminky se svými dětmi již od jejich prvních chvil na světě. Pokud to prostor centra neumožňuje, pouští se v některých porodnicích dětem do inkubátorů alespoň nahraný hlas rodičů.

„I u těch nejmenších dětí pod 1000 gramů by měl být kontakt co nejdříve po porodu – rodiče pak docházejí na JIP, klokánkují, tedy dávají si malé děti na prsa, dotýkají se. Mezi dítětem a matkou musí vzniknout pevná vazba. Ta zaručuje, že se vytvoří některé části mozku, které jinak zůstávají spát. Pokud funguje, přináší tato vazba do života samá pozitiva – lepší vztah k učitelům, větší sebevědomí, jistotu nebo lepší navazování mezilidských vztahů,“ vysvětlila neonatoložka Eva Dortová z FN Plzeň pro zdravotnickydenik.cz.

„Čas plynul a Nicole rychle doháněla ostatní děti. První úsměv naší Nicole patřil mně dne 20. 9. 1998. Byla jsem velmi šťastná. Sedět začala v 9. měsíci, první zoubek ji našel otec v dubnu, kdy slavila své první narozeniny. V prvním roce života vážila 8 kilogramů a měřila 62 centimetrů. První kroky udělala 15. října roku 1999. Po celé roky jsme absolvovali několik vyšetření, všechna dopadla dobře. Před školou proběhlo i důkladné psychologické vyšetření, kdy psycholožka konstatovala, že Nicole nepotřebuje žádný odklad,“ uzavírá své vyprávění maminka dnes šestnáctileté slečny.

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist