Neprávem démonizovaný cukr

Už odmala je cukr málem veřejným nepřítelem číslo jedna. Ze strachu z obezity ho některé matky vyškrtávají z dětského jídelníčku. Jeho nedostatek však můžeme mít nepříjemné důsledky.

profimedia-0042066799-1100x618.jpg

Maminka malé Elly měla od narození dcery jasno: Cukr do stravy její holčičky patřit nebude. Kdesi si přečetla o jeho hrozivých účincích na váhu dítěte. Samozřejmě nezavrhla ovoce ani přirozeně sladké potraviny, ale domů nekupovala cukrovinky. „Bude lepší, když něco takového vůbec nepozná, aspoň si na tu chuť nezvykne, nebude to pak vyžadovat,“ říkala si. Až teprve při jedné běžné prohlídce u pediatra se dozvěděla, jakou udělala grandiózní chybu.

Holčička totiž v 18 měsících vážila devět kilogramů, za čtvrt roku přibrala stěží 100 gramů, ještě nechodila a na nohách stála nejistě. „Lékař mi řekl, že okamžitě musím přidat do její stravy tuky a cukry kvůli svalům a celkovému vývoji vůbec. Jen jsem na to zírala,“ přiznává Ellina matka.

Čtěte také:

Med není pro nejmenší

„Neexistuje žádné vědecké opodstatnění o škodlivosti cukru pro kojence a malé děti,“ tvrdí francouzský specialista na dětskou výživu Patrick Tounian. Nevhodný pro děti do jednoho roku je med, protože může obsahovat zcela náhodně Clostridium botulinum, tedy bakterii, jejíž toxiny jsou příčinou kojeneckého botulismu, smrtelně nebezpečné otravy. Jinak jsou všechny cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza) povolené. A naopak ještě vítané jako zdroje energie. Pokud je malé dítě nedostává, jeho tělo si pomáhá jinak, tedy hledá své „palivo“ v bílkovinách ve svalech, čímž je „vysává“, oslabuje.

Zakázané ovoce nejvíc chutná

Navíc malé děti jsou „naprogramované“ tak, aby měly cukr rády. Už v děloze přispívá ke spokojenosti miminka, když se maminka krmí sladkým, tak proč se toho slastného pocitu zbavovat s příchodem na svět? Objevovat různé potraviny, poznávat nové chutě miminko obohacuje. Jistě, jíst zdravě a vyváženě je základ, ale proč se zříkat i potěšení z toho, co jíme? Jakmile začneme potlačovat přirozené chutě, vrátí se nám to, navíc ještě ve znásobené míře. A to platí i u těch nejmenších, kteří se ke sladkému stejně dostanou, jen co trochu povyrostou.

Sladká odměna je bič

To ovšem neznamená, že budeme děti cpát bonbony. Přísun cukru by měl být limitovaný a řízený, aby se dítě na něm nestalo závislé a nepřehánělo jeho konzumaci, až bude větší. Pokud si dítě nezvykne na celou škálu chutí, může mu to v budoucnu, především v pubertě, působit vážné problémy v souvislosti s příjmem potravin (anorexie, bulimie, obezita). Jak tedy nalézt tu správnou míru? Nabízíme dítěti ze zralého šťavnatého ovoce a sladké zeleniny (karotka, batáty) různé pyré, kompoty. Naučíme ho jíst po jídle jako dezert třeba jogurt, nejdřív přírodní, pak ochucený zavařeninou, aby si zvyklo na obě chutě.

Až přijde dítě do věku, kdy se začne poohlížet po různých pamlscích, neodpíráme mu je, jen pro ně najdeme správné místo. Neustále se snažíme, aby byla strava vyvážená, aby si na to zvyklo a v budoucnu to bralo jako samozřejmost. Hlavně se vyhneme tomu odměňovat ho sladkostmi. Věty typu: „Když všechno sníš, dostaneš moučník,“ případně „Když budeš hodný, dám ti sušenku“ jsou špatnou cestou. Sladké by nemělo být zatracované, ale také ne přeceňované, sloužit jako odměna.

I přátele si vybíráme

Dobře ale víme, že není cukr jako cukr. Měli bychom vsadit hlavně na polysacharidy (složené nebo komplexní cukry). Jejich trávení je pomalejší, poskytují delší pocit zasycení a mívají zároveň i hodně užitečné vlákniny. Najdeme je v různých zeleninách, obilovinách a luštěninách.

Naproti tomu potraviny s vysokým zastoupením jednoduchých cukrů (cukrovinky, med, ovoce, slazené nápoje) se tráví rychleji a míváme po nich brzy hlad. Často to vede pak ke škodlivému mlsání mezi jídly. U větších dětí pozor na kalorické bomby typu kolových nápojů nebo různých limonád či ovocných šťáv, které nejsou přírodní. Hojně se do nich přidává fruktóza, která podporuje zvýšenou tvorbu tuku. Pokud chceme mít z cukru pro sebe a své děti přítele, tak si ho pečlivě vybíráme.

Stojí cukr za hyperaktivitou?

Také se často hovoří o tom, že rafinovaný (bílý) cukr spolu s potravinovými doplňky jsou příčinami dětských poruch pozornosti spojenými s hyperaktivitou (ADHD), případně vedou k zesílení jejích symptomů. Vědci se touto hypotézou zabývají a zatím nedošli k jasnému závěru. U rafinovaného cukru ji někteří vylučují, respektive ji nepotvrdili, škodlivost v tomto směru vidí spíš třeba v potravinářských barvivech.

9.4.2018 4:55| autor: Helena Chvojková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist