Ukázková šavle

VÁŠ PŘÍBĚH Když byly dceři tři měsíce, byli jsme pozváni na vítání občánků. V té době jsem si pochvalovala, jak skvělý denní režim si sama zavedla. Kojení v sedm, další v deset, v jednu, pak vydržela až do čtyř, v sedm koupání a kojení, v osm večer už byla v postýlce a spinkala až do rána.

Jaký je váš den s vaším mrňouskem? Napište nám jej, rádi ho otiskneme a pošleme vám milý dárek.

Když přišlo pozvání na vítání občánků našeho města, nadchl mě i čas, 8.30. Plánovala jsem si, jak ráno vstaneme, nakrmím, nastrojím malou, vyšňořím také sebe a manžela a vyrazíme.

Dcerka se ten den vyspinkala skutečně dorůžova. Smála se na celé kolo a tak jsem si naivně myslela, že stejně poklidně budeme pokračovat.

Přednost mělo kojení. Malou jsme přebalili, převlékli a já ji přiložila k prsu. Smála se od ucha k uchu, ale prso si nevzala. Zkoušela jsem ji všelijak navnadit. Smála se však jako pominutá, ale přisát se nechtěla. Přehazovala jsem si ji z jednoho prsa ke druhému, ale dosáhla jsem jen toho, že jí úsměv zmizel ze rtů a začala se tvářit podrážděně.

„Nech ji chvilku být a jdi připravit sebe, zkusíš to za chvilku,“ radil mi manžel. Poslechla jsem ho, namalovala se, přichystala vše potřebné a opět zkusila kojení. Malá na mě zírala jako by nechápala, co po ní vlastně chci.

Bylo už skoro osm hodin a já celá červená z úporné snahy dceři vymačkat z prsu aspoň něco málo jsem začínala být docela hysterická, manžel zase nervózní, že to nestihneme, jen dcerka byla očividně spokojená. Nebrečela, nesmála se, prostě jen neměla zájem.

„Tak ji obleč a nakojíš ji, až se vrátíme. Nebude to trvat dlouho,“ uklidňoval mě manžel.

„Ona začne určitě křičet hlady uprostřed obřadu!“ Malovala jsem si naši nejbližší budoucnost v černých barvách a představovala si místnost plnou tichých miminek s jediným uřvánkem – naší Anetkou. Neměla jsem však na výběr.

Nakonec jsem skutečně uvěřila, že bude všechno v pořádku. Ale zaparkovali jsme před úřadem a v tu chvíli Anetka zrudla vztekem a křičela a křičela… Nepomohl ani cumel, konejšivá slova, prostě NIC. Pochopila jsem, že po celé prospané noci hlad opravdu má. Zpanikařila jsem. Za deset minut začínal obřad, ale s tak ukřičeným dítětem jsme tam přece nemohli. Rozhodla jsem se to risknout a rychle ji přiložila k prsu. Buď to stihneme, nebo pojedeme domů.

Přesně v půl se malá pustila. Rychle jsem ji popadla, na odříhnutí nebyl čas, a doběhla na matriku. Čekalo se jen na nás. Usadili nás hned dopředu.

Obřad začal několika proslovy, poté přišla řada na představování dětí. V okamžiku, kdy vyslovili jméno Anetky a kamera najela na její detail, naše holčička hodila obloukem dopředu ukázkovou „šavli“. Škubl sebou i kameraman, asi se bál zásahu.

Ale nakonec to byla právě naše dcera, která jako jediné miminko po celou dobu obřadu nezaplakala. A pro příště vím, že kojit na poslední chvíli rozhodně není to nejlepší řešení.

Petra F.

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist