Ukázková šavle

Jaký je váš den s vaším mrňouskem? Napište nám jej, rádi ho otiskneme a pošleme vám milý dárek.

Když přišlo pozvání na vítání občánků našeho města, nadchl mě i čas, 8.30. Plánovala jsem si, jak ráno vstaneme, nakrmím, nastrojím malou, vyšňořím také sebe a manžela a vyrazíme.

Dcerka se ten den vyspinkala skutečně dorůžova. Smála se na celé kolo a tak jsem si naivně myslela, že stejně poklidně budeme pokračovat.

Přednost mělo kojení. Malou jsme přebalili, převlékli a já ji přiložila k prsu. Smála se od ucha k uchu, ale prso si nevzala. Zkoušela jsem ji všelijak navnadit. Smála se však jako pominutá, ale přisát se nechtěla. Přehazovala jsem si ji z jednoho prsa ke druhému, ale dosáhla jsem jen toho, že jí úsměv zmizel ze rtů a začala se tvářit podrážděně.

„Nech ji chvilku být a jdi připravit sebe, zkusíš to za chvilku,“ radil mi manžel. Poslechla jsem ho, namalovala se, přichystala vše potřebné a opět zkusila kojení. Malá na mě zírala jako by nechápala, co po ní vlastně chci.

Bylo už skoro osm hodin a já celá červená z úporné snahy dceři vymačkat z prsu aspoň něco málo jsem začínala být docela hysterická, manžel zase nervózní, že to nestihneme, jen dcerka byla očividně spokojená. Nebrečela, nesmála se, prostě jen neměla zájem.

„Tak ji obleč a nakojíš ji, až se vrátíme. Nebude to trvat dlouho,“ uklidňoval mě manžel.

„Ona začne určitě křičet hlady uprostřed obřadu!“ Malovala jsem si naši nejbližší budoucnost v černých barvách a představovala si místnost plnou tichých miminek s jediným uřvánkem – naší Anetkou. Neměla jsem však na výběr.

Nakonec jsem skutečně uvěřila, že bude všechno v pořádku. Ale zaparkovali jsme před úřadem a v tu chvíli Anetka zrudla vztekem a křičela a křičela… Nepomohl ani cumel, konejšivá slova, prostě NIC. Pochopila jsem, že po celé prospané noci hlad opravdu má. Zpanikařila jsem. Za deset minut začínal obřad, ale s tak ukřičeným dítětem jsme tam přece nemohli. Rozhodla jsem se to risknout a rychle ji přiložila k prsu. Buď to stihneme, nebo pojedeme domů.

Přesně v půl se malá pustila. Rychle jsem ji popadla, na odříhnutí nebyl čas, a doběhla na matriku. Čekalo se jen na nás. Usadili nás hned dopředu.

Obřad začal několika proslovy, poté přišla řada na představování dětí. V okamžiku, kdy vyslovili jméno Anetky a kamera najela na její detail, naše holčička hodila obloukem dopředu ukázkovou „šavli“. Škubl sebou i kameraman, asi se bál zásahu.

Ale nakonec to byla právě naše dcera, která jako jediné miminko po celou dobu obřadu nezaplakala. A pro příště vím, že kojit na poslední chvíli rozhodně není to nejlepší řešení.

Petra F.