Anorexie u batolat? Výsledek bitev nad talířem

Kolem jídla se toho namluví. Buď dítě od začátku vzorně papá, anebo si vybírá, jíst odmítá. Záleží na tom, jak se k tomu rodiče postaví. Pokud se z jídla stane peklo pro obě strany, může to vést až k anorexii, a to už u dětí ve věku šesti až dvanácti měsíců.

Pozor, potíže s jídlem u batolat není to samé jako anorexie, i když příznaky jsou stejné, tedy že dítě odmítá jíst. „Existují dva typy poruch příjmů potravy, za jedněmi stojí psychologické problémy, za druhými rodiče sami. Dalo by se říct, že kamsi mezi lze zařadit anorexii, která se nečekaně objeví u dítěte mezi šesti a dvanácti měsíci, často při přechodu na pevnou stravu a krmení lžičkou,“ říká psycholog Thomas Cascale. Pro dítě přechod na pevnou stravu znamená velkou změnu v životě, která by měla proběhnout pokud možno v klidu, nenásilně. Představuje to pro něj krok k nezávislosti, kterou neváhá si prosazovat, což rodiče často těžce nesou.

První varovné signály

Anorexie u batolete má poměrně rychlý nástup a jasné projevy. Miminko nedopíjí láhev s mlékem, jazykem vystrkuje savičku, odvrací hlavu, když se k němu blíží matka s lahví nebo lžičkou. Pokud rodiče naléhají, snaží se do něj jídlo nacpat, tak ho vyplivne. Později se dostaví zvracení, dítě nepřibírá nebo ubývá na váze, i když nemá žádné zdravotní potíže. Důležitá v tomto případě je soustavnost v odmítání potravy, pokud sem tam dítě něco nechce sníst, je to normální, není stroj. Zásadně však záleží na tom, jak se rodiče k celé záležitosti postaví.

Kde hledat příčiny

Anorexie u dítěte v takto nízkém věku je výrazem konfliktu dítě a rodiče. Jde o psychologický boj, který má však často stejnou příčinu: rodiče dítě nutili do jídla. Dítě si proto jídlo spojilo s nepříjemným zážitkem, u kterého je spoustu zlobení a křiku, a tak raději přestalo jíst, aby se tomu vyhnulo. Postupně si však i uvědomí, jakou moc získává nad dospělými, když odmítne jíst. Pokud na to matka reaguje neadekvátně, výhružkami či prosbami, tak si ji prostě vychutnává. Často tím, že odmítne jíst, trestá rodiče za to, že mu v něčem nevyhověli, třeba ho vytrhli ze hry a nutili si jít sednout ke stolu. Někdy chce tímto způsobem i na sebe víc upozornit, vymoct si víc zájmu. V každém případě objevilo mocný nástroj k citovému vydírání rodičů.

Začarovaný kruh

Anorexie u batolat je zákeřná v tom, že vyvolává řetězovou reakci. Dítě začne „zlobit“ s jídlem, rodiče ho nutí, ono pak nejí víc, jak by si mysleli a chtěli, ale méně a méně. Rodiče ztrácí nervy, z každého jídla mají strach, jak to zase dopadne, co řekne pediatr, když dítě nepřibere. Stres rodičů se přenáší na dítě, které se ještě víc zablokuje, jídlo si automaticky propojí s nepříjemnou atmosférou a stresem. Někdy však poruchy v příjmu potravy mohou mít i fyziologickou podstatu, na vině může být nějaká virová či bakteriální infekce, onemocnění krve, vada zažívacího či jiného ústrojí. Nicméně nejčastěji za tímto problémem stojí psychika.

Sami to těžko zvládneme

Napravit tento problém bez profesionála rodiče těžko zvládnou. Ostatně oni sami jsou ti, kteří k němu nevědomky přispěli. Doporučuje se neotálet, nečekat, že se to nějak vyřeší, že dítě z toho vyroste, ale rychle jednat. Čím větší zdržení, tím se tento problém hůř řeší. Nejprve je nutné probrat celou záležitost s pediatrem, který by měl zjistit, jestli příčiny odmítání potravy nejsou fyziologického původu, tedy vada není v zažívacím ústrojí nebo dítě netrpí refluxem či potravinovou alergií. Pokud se přijde na to, že příčiny jsou psychologického rázu, pomůže dětský psycholog případně další specialista.

Čtěte také:

Role rodičů je zásadní

Rodiče si musí především připustit, že udělali chybu, a snažit se uvědomit v čem. Problém obecně spočívá v tom, že se příliš zaměřili na to, jak dítě jí, co jí, kolik toho snědlo. Dalším nešvarem je, že nemívají dost trpělivosti, tlačí je čas, a tak nerespektují nebo nevnímají, že jak dítě roste, jeho jídelní návyky se mění. Prostě jen vidí, že nejí tak, jak by si představovali, a podle toho jednají. V případě anorexie u nejmenších se doporučuje stanovit si pro jídla pevnou hodinu, praktikovat společné večeře, ovšem pod podmínkou, že rodiče nejsou ve stresu. Pokud ano, tak je lepší, když se dítě nají samo a dřív.

Prevence znamená být v klidu

Psycholog Thomas Cascale radí především dopřát dítěti při jídle samostatnost. Nechat ho, aby si mohlo potraviny osahat, přivonět si k nim, prostě zkoumat je všemi smysly. Také je dobré nechat dítěti mezi sousty dost času. To ovšem neznamená protahovat jídlo donekonečna. Na to, aby se takhle malé dítě najedlo, stačí čtvrt hodiny. Není nutné, aby to trvalo déle, naopak. Mezi jídly by nemělo dítě umlsávat, aby mu vyhládlo. K tomu přispěje i pohyb na čerstvém vzduchu. Jídla, které dítě nemá rádo, mu nenabízíme pořád dokola, spíš uděláme pauzu, snažíme se vymyslet, jak je připravit trochu jinak. I když mají rodiče pocit, že toho dítě moc nesnědlo, nemají ho nutit. Pravidlem číslo je jedna je, aby zachovali chladnou hlavu a hlavně nesahali k nějakým donucovacím prostředkům.

18.6.2018 4:29| autor: Helena Chvojková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist