„Vnitřní muž“, „vnitřní žena“ a narození dítěte

TÝDEN RESPEKTU K PORODU V naší psýché můžeme mnohdy pozorovat jakési složky nebo také „hlasy“. Určitě jste se už setkali s „vnitřním kritikem“, hlasem, který nás a naše rozhodnutí zpochybňuje. „Malé dítě“ se zase bude hlásit, pokud prožijeme situaci, která se dotkne traumat a návyků, jež jsme jako děcko prožívali. Samozřejmě že tyto hlasy patří všechny do celku „Já“ a že rozdělování psýché na „osoby“ je pouhý koncept, který nám umožňuje lépe pochopit jisté reakce. Přesto se občas vyplatí se na „vnitřní osoby“ podívat detailněji.

S konceptem „vnitřního muže“ a „vnitřní ženy“ pracuji už dlouho – nejen konstelačně. Každý z nás má cosi jako „mužskou část“, expanzivní a činorodý díl, který je zodpovědný spíše za logiku a racionalitu v našem konání, a „ženskou část“, která je více pocitová, podléhá častějším změnám nálady a je orientována spíš na příjem než agresi. Jak u muže, tak i u ženy se může stát, že jedna či druhá část stojí více v popředí. Někdy se síla těchto dvou „hlasů“ mění a jejich priorita se prohodí, většinou ale zůstávají delší dobu neměnné.

Už dlouho jsem pozoroval, že se někdy vyplatí v případech partnerských konfliktů postavit se do konstelace „vnitřního muže“ a „vnitřní ženu“ obou partnerů. Taková konstelace rychle odhalí, kdo s kým má vlastně problémy a jak to stojí se silou jednotlivých složek. Zvážíme-li, že tyto dvě složky lze vystopovat u každého, je partnerský vztah výsledkem čtyř dílčích vztahů. Dva z nich jsou mezi mužem a ženou (tedy cosi jako „heterosexuální“, založené na opačné polaritě) a po jednom mezi mužem a mužem, případně mezi ženou a ženou, kde základ vztahu je na porozumění, na souznění..

Pokud se dva lidé do sebe zamilují, může se stát (a podle mých zkušeností se to děje relativně často), že dominantní dílčí vztah nebude ten mezi „vnitřním mužem“ partnera a „vnitřní ženou“ partnerky, ale některý jiný z oněch tří zbylých. Například se může jednat o partnerku, která je ve své ženskosti zraněná a podvědomě nedůvěřuje mužům. Vybere si tedy citlivého muže s velkým podílem „vnitřní ženy“ a její „vnitřní žena“ se „zamiluje“ do vnitřní ženy partnera. Ostatní tři vztahy budou „neprobuzené“.

Tento vztah může velice dobře fungovat – až do chvíle, kdy partnerka otěhotní. Tehdy totiž začne velice instinktivně hledat její ženská část „muže“ v jejím muži – tedy onu část, kterou až doposud ignorovala. To se děje z důvodů, které jsou ukryty v milionech let našeho vývoje. Žena, která chce porodit dítě, je totiž po jistou dobu odkázána na silného a spolehlivého muže, který, abych to vyjádřil obrazem z doby ledové, hlídá před jeskyní a tahá domů mamuty, zatímco ona se stará o kojence. Tak to desítky tisíc let bylo a současný vývoj společnosti, kde toto už není – alespoň pro naše přežití – nutné, na tom nic nemění.

Těhotenstvím se tedy zdánlivě z čistého nebe může ve vztahu mnoho změnit a my nepochopíme, proč se najednou mezi partnery objevují konflikty, než se s oběma „vnitřními“ složkami seznámíme.

Z mé praxe jsou některé, pro nezasvěcený pár dost neobvyklé, otázky pro vyřešení takovýchto případů velice důležité. Například:Jak je na tom partner se vztahem ke svému vnitřnímu muži? (Tento vztah je často velice podobný jeho vztahu k otci.)

Jak vypadá vztah vnitřní ženy partnerky k jejímu vlastnímu vnitřnímu muži? Tento vztah často zrcadlí zranění a nedůvěru ženy k jakýmkoliv „mužským“ osobám (ať už „z masa a kostí“ nebo vyskytujícím se pouze v psýché).

Je vztah partnerů založen spíš na přitahování skrze polaritu (což možná vede k častějším hádkám) nebo spíš na stejnosti? (V druhém případě existuje nebezpečí, že v případě těhotenství nebudou mít partneři s polaritou mnoho zkušeností). Jaký je vztah partnerky k jejímu otci a partnera k jeho matce? Toto často vypovídá o přebírání rolí, jako jsou „princezna“ (starání se o otce a nahrazování matky) nebo „pomahač“ (být matce oporou, když otec selhává) či „hrdina“ (potřebuje stále někoho, koho by zachraňoval, a někoho, s kým by bojoval).

Vidíme, že partnerství může příchodem dětí procházet hlubokou krizí. Ale není potřeba zoufat a házet flintu do žita – v pohledu na partnerské problémy je dnes mnoho lidí podstatně vědomějších a zralejších, než tomu bylo u našich rodičů. Prostě jdeme ve vývoji dál a „oříšky“ na naší cestě (které by možná byly „balvany“ pro naše rodiče) můžeme a také bychom měli řešit.

Autor textu Jan Bílý (ročník 1954) je předním českým odborníkem na stavění rodinných a systemických konstelací. Napsal tři knihy („Úžasná síla celku“, „Láska, vztahy, konstelace“ a „Růže pro Plúta“), nespočet článků a esejí a pořádá pravidelně semináře osobního rozvoje a přednášky (www.konstelace.info).

V rámci Světového týdne respektu k porodu můžete zavítat na přednášku autora článku, která se pod názvem Máma–Táta–Dítě z pohledu ‚konsteláře‘“ bude konat v pražském Kině Perštýn 24. května 2012.

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist