Bar 28. tt – třetí trimestr je tu!

Netuším jak jsem zvládla přežít až do této chvíle, ale každý mi říká, že teď už to mám “za pár” a za chvíli se budeme moci těšit z dalšího miminka. Mno, nevím jestli bych tři měsíce ve vedru s pupkem jako meloun a ječícím batoletem visícím na mých bolavých nohou definovala souslovím “za pár”. Jenom tenhle týden se mi zdál proklatě dlouhý! Stejně tak mě představa další řvousenky v domě spíše děsí, nežli těší. Já vím, že tohle je docela nevděk a rouhání, ale pocity obav z blízké budoucnosti k těhotenství bohužel patří. Ačkoliv s prvním těhotenstvím jsem veškeré panické myšlenky smetla stylem “nějak bylo, nějak bude,” teď před sebou vidím pouze velký otazník visící uprostřed nicoty…Vezměme to ale hezky popořadě.

Tělo a zdraví

s příchodem třetího trimestru jako by někdo udělal v mém životě tlustý řez a velmi nešetrně, ze dne na den, vetnul do mého života několik nepěkých novinek.

  1. Nespavost tu nebyla, a pak najednou z ničeho nic, jsem celé noci téměř nespala. Bolelo mě břicho, kyčle, záda, pánev, nohy, jakýkoliv pohyb… někdy jsem jen bloumala bytem ve snaze si ulevit pohybem navzdory příšerné únavě, cpala si mezi nohy peřiny a polštáře, snažila si ustlat na gauči, který je měkký a člověk do něj doslova zapadne… všechno marné. Podařilo se mi usnout vždy až k ránu, zhruba hodinu před tím, než vstává naše dcera, a pak v polospánku přežít celý den jen proto, aby se večer nespavý koloběh zopakoval. Nakonec jsem dostala spásnou myšlenku a koupila si těhotenský polštář. Když jsem se jím poprvé obložila, podepřela břicho, usnula jsem ani nevím jak a spala jako špalek. Přítel tedy ráno rozespale říkal něco o malé posteli a vstávání ke starší dceři, také vypadal jaksi rozlámaně, ale to jsem vyhlásila za mužský podíl na těhotenství, tak jeho stížnosti zůstaly nepolitovány.
  2. Křečové žíly a pocit těžkých nohou jsem nečekala. Čekala jsem hemeroidy, se kterými jsem měla tu čest již posledně a to od nějakého pátého měsíce těhotenství. Tentokrát se velká bolest při každém sezení zatím nekonala, jaké bylo ale mé rozčarování, když se na mé levé noze objevila obří vystouplá klikatá žíla. Moje rodiče bohužel oba na křečové žíly trpí, takže dědičné dispozice pro ně mám a dalo se to očekávat. I tak jsem ale doufala, že to i tentokrát zvládnu bez nich.
  3. Pálení žáhy a nevolnost byly také rána pod pás. Bohužel mé obří břicho slibovalo brzký nástup takovýchto pocitových lahůdek. Snažím se jíst častěji a menší porce a omezit tučná jídla (a také doufám, že se tím zázračně upraví má životospráva a třeba do konce těhotenství nepřiberu dalších deset kilo…), ale bohužel zatím se nepříjemné pocity nelepší, možná spíše přidávají na intenzitě.
  4. Zácpa a plynatost jsou už obvyklé staré známé. Pravda, občas netuším, jestli se chystám předčasně rodit, či zda pouze má trávicí soustava svádí boj s přijatou potravou. Ačkoliv předpokládám, že s větším objemem mého břicha bude hůř, zatím celkem úspěšně přežívám i tyto neduhy.

Bohužel jsem nakonec musela výrazně ubrat i na sportovní aktivitě. Navzdory všem snahám mi to neběhá. A tak alespoň každý den chodím dlouhé vzdálenosti. Zjistila jsem, že čím více se hýbu, tím méně vnímám výše zvýšené neduhy, a tak se snažím zachovat veškerý pohyb co mi tělo dovolí. Což bohužel není zrovna mnoho. Funím jako lokomotiva a i při delším sezení se mi špatně dýchá a motá se mi hlava. Musím se hýbat a nebo ležet, nic mezitím nelze.

Nervy na pochodu

Chtěla bych všem nastávajícím maminkám vlít pozitivitu do života a napsat, jak hrozně moc se těším na miminko, a jak si těhotenství a bříško užívám. Bohužel ale i negativní pocity k těhotenství patří a myslím, že je důležité zmínit, že pokud záplava štěstí nepřichází, ale naopak má člověk hlavu zavalenou obavami, není to věc, za kterou by člověk měl být stigmatizován a která člověka předurčuje k tomu být špatný rodič.

Tedy já se moc netěším. Mám spíše mnoho otázek, které mi dávají důvod k obavám. Jak budu zvládat ani ne rok a půl staré batole, které nemluví, nechodí, je jak neřízená střela plná emocí (které většinou vyjadřuje vřískotem) a k tomu novorozence, který bude každou chvilku chtít nakojit? Co když batole začne žárlit a její poloviční spolupráce se mnou se změní v žádnou spolupráci? Jak dokážeme přežít noci plné vstávání k oběma dětem (ne, naše čtrnáctiměsíční dítě nespí celou noc a nedělám si iluze, že se za tři měsíce v tomto směru něco změní)? Co vlastně z toho dne (života) budu mít, když to bude plné jen krmení, vyměňování plínek a řevu? Jak to všechno zvládnu po šestinedělí, kdy se plánujeme vrátit zpět do Izraele, partner do práce a já bez jakékoliv pomoci zůstanu na obě děti doma sama? Na žádnou z těchto otázek si nedokážu odpovědět, utvořit si plán, nějak se uklidnit. A tak spíše zatím jen panikařím.

Další velkou obavu mám také ze svých pocitů po porodu. S první dcerou jsem trpěla slušnou depresí, která začala nástupem na mateřskou, s porodem se rozhodně nezlepšila, a pak s odstěhováním se do zahraničí, začala opravdová noční můra. Vlivem sociální izolace, nemožnosti a neschopnosti se s někým potkávat, zabavit se přes den, jsem upadala do depresí. Nebyla jsem schopná se kolikrát ani zvednout z gauče a doplazit se s dítětem ven, takže jsme ty dny prostě nějak přežili a já střídavě tupě zírala z okna a střídavě brečela a litovala se. nakonec jsem se obrátila na psycholožku, ale na dálku po emailu se toho moc nevyřeší, takže moje depresivní stavy se zlepšily kupodivu až s ukončením kojení a také větší nezávislosti dcery na mé přítomnosti, takže když už je to krušné, mám možnost zavolat paní na hlídání a trochu si pročistit hlavu činností a časem stráveným bez ratolesti. A nyní mám velký strach, že s druhým dítětem přijdou tyto pocity a stavy znovu, že to bude ještě horší… Zkrátka a dobře, vědomí, že to mám „za pár“ mě klidem zrovna nenaplňuje. Doufám, že se mi za ty poslední tři měsíce podaří dojít k nějakému vnitřnímu rozhřešení a se situací se smířím. Nerada bych se v takové panice vřítila do dalšího levelu mateřství, které dle mého názoru vyžaduje větší vyrovnanost a pevnější nervy.

Uvidíme, zda-li se další týdny ponesou v trochu veselejším duchu.

Vaše Bar


Bára má za sebou 28. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

13.5.2019 7:43  | autor: Bar

Další blogy

Autor nemá žádné další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist