Nosím, tedy jsem

Nošení dětí rozděluje společnost na dva tábory – naruživé zastánce a rádoby erudované odpůrce. Mezi oběma skupinami ale existují mosty, po kterých můžeme přecházet v závislosti na našich pocitech, zanlostech a zkušenostech.

Nepatřila jsem mezi zastánce nošení. Šátky jsem měla spojené s ekobiovagan matkami oblečenými v plátěných tureckých kalhotách a barefootových sandálech. Dítě patří do kočárku a hotovo. Dál jsem o tom nepřemýšlela. S postupujícím těhotenstvím ale přicházely na řadu i praktické věci – jak budu chodit se psem ven, pokud bude mít třeba průjem? Budu vytahovat kočárek z kolárny každou půl hodinu a strkat do něj vzpouzející se dítě? Dospěla jsem k názoru, že NĚJAKÉ nosítko potřebuji. Neměla jsem o nošení žádné znalosti a moje představa byla, že se dítě do nějakého vaku prostě na tu čtvrthodinu nacpe. Shromáždila se mi doma tedy dvě visítka a já považovala problematiku nošení za vyřízenou. Jenže… jenže jsem se o nošení začala zajímat. Začala jsem rozlišovat mezi ergonomickými nosítky a neergonomickými nosítky (neboli visítky), pomalu jsem se orientovala v záplavě různých značek a typů, které jsou u nás k dostání a bylo mi naprosto jasné, že ony dva kousky, co mi ležely v krabici s věcmi pro miminko, nevyužiju. Přihlásila jsem se také do nosících skupinek a učila se porozumět nosícímu slangu, jako novošek, úžasňák apod.

Potřebovala jsem nějaké nosítko pro novorozence a hlavně jsem potřebovala vysvětlit Tatínkovi, že budeme nosit a že to miminku neublíží. V porodnici jsem si domluvila nosítko Storchenwiege z druhé ruky, vyslala Tatínka ho vyzvednout a po týdnu jsem vyrazily prvními nesmělými krůčky ven. Sice jsem se první týdny bála, abych maličké neublížila a abych díky spánkové deprivaci někde nezakopla, přesto jsem si nosítko zamilovala, stejně jako dcerka. Jakožto miminko, kterému chyběl čtvrtý trimestr, neustále vyžadovala lidské teplo a při neutichajícím pláči bylo nosítko ten nejlepší pomocník. V tašce na kočárku jsem tedy kromě plenky a ubrousků měla (a stále mám) sbalené nosítko pro případ špatné nálady. A využívala jsem ho prakticky denně. Sloužilo mi (a stále slouží) jako tišící prostředek, o dvě třídy lépe než dudlík, který jsem doma kolikrát zapomněla.

Když jsem se skamarádila s nosítkem, samozřejmě jsem POTŘEBOVALA i šátek. A poněvadž jsem po měsíci nošení byla teoretickým odborníkem na nosítka, bylo nad slunce jasné, že s šátkem to bude hračka. První šátek jsem měla zapůjčený – tenoučký Vatanai ideální pro „novoška“. Navázat s ním byla hračka. Začala jsem se tedy poohlížet po vlastním a ejhle – nejen že se šátky dělily podle délky a podle použitých materiálů, ale i podle gramáže a způsobu tkaní. Každý typ šátku byl jako osobnost a vyžadoval jiný druh péče a poskytoval jinou službu. Vzor se už jevil jako druhořadá záležitost.

Před výběrem jsem si přečetla spoustu recenzí a příliš jsem jim nerozuměla – co to znamená, že je šátek jako deka, že špatně klouže? Ještě jsem měla matnou představu o nosnosti, ale tolik přívlastků ke kusu látky? A ty komínky šátků – na co jich člověk potřebuje pět???

Přišel mi první – velmi příjemný Yaro a tuctovým duhovým vzorem, ale bohužel špatné délky. Následovala výměna a vybrala jsem si druhý – krásný oranžovo-červený Lenny Lamb, který je sice krásně nosný, ale dotahování je náročné jako Rubikova kostka (kterou jsem nikdy nesložila). Alchymie šátkování se mi začala postupně otevírat a zatím stále odolávám pokušení zkusit si i jiný… 😊

Normal
0

21

false
false
false

CS
X-NONE
X-NONE

/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:\\\“Normální tabulka\\\“;
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-parent:\\\“\\\“;
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:8.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:107%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:\\\“Calibri\\\“,sans-serif;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:\\\“Times New Roman\\\“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-fareast-language:EN-US;}

24.11.2019 3:12  | autor: Eva Zborníková

Další blogy

Autor nemá žádné další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist