Bar 29. tt – Den matek a Izraelský den nezávislosti

Jak se minulý týden nesl v bolestínském duchu těhotenských depresí a sčítání neduhů, tento týden byl kupodivu o něco lepší. Těhotenský polštář mi vrátil možnost se trochu vyspat, a tak jsem se z depresivní unavené zombie proměnila v osobu o něco více snesitelnou. Také se mi povedlo díky zvyšující se únavě již totálně zaspávat dceřiny noční probuzení. Může si chudák v postýlce dělat co chce, ale mámu to nevzbudí. Role rodinné zombie a noční chůvy se tak nedobrovolně zhostil přítel, kterého Anča v noci probudí a stejně tak i v šest hodin ráno, kdy už má vyspáno a vstává.

Zdroj: Bar

Těhotenská poradna a krevní testy

Také jsem si došla na krevní testy mezi nimiž byl i test na těhotenskou cukrovku. Laborantka mi namíchala dost dobrou citronádu obohacenou o padesát gramů glukózy a učinila po vypití jen jeden kontrolní odběr, takže celý test trval pouze jednu hodinu. Přemýšlím, čím to je, že se ČR a Izrael v tomhle liší a jaká je v obou zemích dosahovaná kvalita a relevance zjištěných výsledků…

O dva dny později mne čekala těhotenská poradna. Po dvou dlouhých měsících. Všechno bylo dle kontroly v pořádku, miminko už má přes kilo a údajně se vyvíjí tak jak má. Překvapilo mne, že ačkoliv obvod mého břicha měří již „pěkných“ 99 centimetrů (což je o centimetr víc, než kolik měřil těsně před porodem první dcery), tak jsem přibrala za poslední dva měsíce pouze dvě kila a můj celkový přírůstek tak tvoří 9 kilo. Což je tedy opět o kilo víc, než s kolika jsem šla posledně k porodu, ale i tak jsem čekala, že to bude MNOHEM víc vzhledem k tomu, že jsem kolem pátého měsíce měla již sedm kilo navrch.

Po tom všem měření, vážení a kontrolování udělala paní doktorka ohromnou chybu. Zeptala se mě, jak mi je a jak se mám… Spustila jsem salvu stížností. Byla jsem tak ohleduplná, že jsem se omezila pouze na lamentování nad stavem mé tělesné schránky a pečlivě vyjmenovala kde mě co bolí, jak nemohu dýchat, dělá se mi mdlo, je zle od žaludku, nemůžu udělat jediný krok rychle a vůbec je to těhotenství úplně naprd. Naštěstí doktorka, coby vážená docentka na univerzitě a doktor s mnohaletou praxí, si dokázala hravě poradit s těmito druhy problémů. S úsměvem od ucha k uchu mi odvětila, že to je normální, že co bych chtěla, když je venku třicet stupňů a devadesát procent vzdušné vlhkosti. Mé zoufalé zvolání, že ale minule jsem na tom byla mnohem líp, vyřešila konstatováním, že minule jsem rodila v zimě, a to je jaksi jednodušší tahat se s devíti kily navíc když se nekoupu ve vlastním potu jenom otevřu doma okno. Veškeré mé zdravotní problémy tak byly vyřešeny jako mávnutím kouzelného proutku.

Rozptýlení ve formě bujarých oslav

Jelikož v Izraeli se znovu slavila série státních svátků, trávili jsme téměř celý týden pospolu jako rodina. Já i naše batole jsme byli na vrcholu blaha. Užívali jsme si relax a v rámci oslav sedmdesátého prvního výročí vzniku státu Izrael jsme se zúčastnili několika grilovaček. Pěkně jsme se nacpali a také se pobavili s přáteli. S Aničkou jsem se také zúčastnila dopoledne pořádaného k příležitosti dne matek v rezidenci ambasády České Republiky. Seznámila jsem se s dalšími českými maminkami, které žijí v Izraeli, trochu poklábosila, Anča si pohrála s dětmi pocházejícími ze stejného prostředí jako ona a vůbec to bylo velmi pěkné dopoledne.

Nácvik na jesle zahájen

V rámci řešení budoucího managementu rodiny se dvěma dětmi mladšími dvou let, jsme po dlouhých debatách rozhodli, že Anička bude od září chodit třikrát týdně na pár hodin do jesliček. Přípravu není radno podcenit, a tak jsem nás zapsala do programu Gan im ima (v překladu jesle s mámou). V podstatě se jedná o jesle s paní učitelkou a programem jaký bývá obyčejně v jeslích a dítě se veškerého programu účastní. Akorát když se cítí nejisté, smutné, nebo samo, má tam s sebou mámu (babičku, tetu, chůvu…), ke které se může přijít pochovat, nebo program absolvovat sedíc na jejím klíně. Zkusili jsme zatím dvě školky. Jedna jí programem nevyhovovala, ale v druhé se vyloženě našla. Ve chvílích volného hraní řádila jako černá ruka a i do programu se hojně zapojovala. Akorát se pořád ujišťovala, že tam někde je máma a často se chodila pochovat, nebo si postěžovat. Uvidíme, jestli si časem zvykne natolik, že mne tam nebude potřebovat a zvládne později čas strávený v opravdových jeslích bez slziček.

Jsem ráda, že další týden třetího trimestru byl pozitivněji laděný, nežli ten první. Uvidíme, co přinesou ty další týdny.

Vaše Bar

Bára má za sebou 29. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?