Davídek, Já, porod a to okolo…

Zdravím všechny, snažilky, těhulky, maminky no prostě všechny Ty které jste na těchto webových 🙂 Četla jsem si zde nějaké příspěvky týkající se porodu a to většinou prvorodiček. Rozhodla jsem se tedy odvyprávět Vám můj příběh. Aby jste byli v obraze osvětlím Vám pár informací týkajících se mě. V době, když jsem se rozhodli mít s manželem miminko mi […]

Zdravím všechny, snažilky, těhulky, maminky no prostě všechny Ty které jste na těchto webových 🙂 Četla jsem si zde nějaké příspěvky týkající se porodu a to většinou prvorodiček. Rozhodla jsem se tedy odvyprávět Vám můj příběh.

Aby jste byli v obraze osvětlím Vám pár informací týkajících se mě. V době, když jsem se rozhodli mít s manželem miminko mi bylo 20 let. Ano určitě teď mnohé z Vás kroutí hlavou nad mým věkem ale opravdu nejsem ani z pochybné rodiny a už vůbec né kočovné. Jsem normální holka s maturitou, pro kterou je životní prioritou její rodina a hlavně děti. Nyní je mi 22 let a všem těm lidem, kteří mě odrazovali od dítěte nebo mi říkali, že dělám blbost a jsem hloupá, mladá či co, bych chtěla vzkázat jediné. To, že jsem měla syna tak brzo mi přineslo jen samé plusy. S čistým svědomím konstatuji, že toto rozhodnutí bylo nejlepším v mém životě. Nic na světě, žádné cestování a svoboda, paření a tak dále mi nedá takové uspokojení jako to, když mě můj syn obejme a dá mi pusinku. Nebo se jen usměje, řekne máma, či se naučí další novou věc ale, abych se ale dostala k podstatě mého článku.

Do jiného stavu jsem přišla hned na první pokus. Spíše na první sex 🙂 S manželem před tím tedy jen přítelem, jsme se rozhodli založit rodinu ale před tím nějaký čas praktikovat chráněný sex ovšem bez antikoncepce. Vysadila jsem tedy prášky a 14 dni na to jsme se odjeli v lednu slunit do Egypta. No a jak to tak bývá, jiné prostředí a tak… no abych to zkrátila, měli jsme spolu jeden jediný nechráněný sex. O 5 týdnů později jsem si po vynechané menstruaci udělala test a šup… fazolka v bříšku. Posléze jsem se od pana doktora dozvěděla, že jsme se trefili přímo do plodného dnu.

Mé těhotenství bylo z počátku bez problémové, poté se objevila cukrovka a následně zkrácené děložní hrdlo. V těhotenství jsem ze svých 58 kilo přibrala na 80 :/ Byla jsem v 35. týdnu a 4 dnech na kontrole, pan doktor byl spokojený, že hrdlo prozatím drží, ale přesto mě připravoval na vyvolaný porod zhruba v 38. týdnu vzhledem k mé cukrovce. Po této návštěvě jsme se sebrali a jeli jsme dokupovat poslední věcičky, které nám pro našeho Davídka ještě chyběli. Po návratu domů jsem jako tradičně v podvečer lehla vyřízená s opuchlýma nohama do postele a už jsem se modlila, abych už měla za sebou porod.

V 10 hodin večer jsem se probudila a už jsem se pořád převalovala a bolely mně záda. Koukala jsem na televizi, četla knížku a ani ve snu by mě nenapadl, následují sled událostí. Ve 3 ráno jsem už potřebovala ulevit od bolesti zad a tak jsem své přetěžké tělo šla svalit do vany a užívala si, jak mě voda nadnáší a záda nebolí. V 5 ráno jsem začala mít divné bolení jako by mě schylovalo k potřebě jít na velkou. Předešlý den jsem ale měla svíčkovou tak jsem si říkala, že mi jednoduše nesedla. No ale nedalo mi to a psala jsem sms své mamince, že se necítím a jestli raději nemám jet k lékaři. Mému rozhodnutí se odebrat k lékaři a nechat se raději prohlédnut byla nakloněna a tak jsem vzbudila manžela a vyrazili jsme do porodnice.

V 6:15 jsem dorazila do porodnice již z podstatně větší bolestí v podbřišku ale stále fit. Vyběhla jsem do druhého patra, zazvonila a dočkala se příchodu sestry. Ta manžela poslala do auta pro tašku, že si mě tam určitě nechají na pozorování a mě odvedla, jak já tomu říkám „k odbavení“ 🙂 převlékla jsem se do jejich oblečení a šla si sednout do vyšetřovny a čekat na příchod lékaře. V 6:30 přišel lékař a začal mě prohlížet. Najednou slyším, jak říká a v kolikátém je slečna týdnu. Sestřička odpověděla, že v 36. Následovala věta, které jsem nemohla uvěřit. No nic, slečna rodí, je otevřená na 8 cm. Rychle na sál. No byla jsem v šoku.

Všechny ty řeči o nesnesitelné bolesti, jak je to asi v každém americkém filmu jsem v tu chvíli jednoduše nechápala. S úsměvem a obrovskou euforií, že brzy uvidím to nádherné miminko jsem se ubírala na sál. Měla jsem ale též obavy, že je příliš brzo na to, aby se malý již klubal ven. Vždyť jsem teprve v 36. týdnu proboha. No ale už jsem byla na porodním sále, vylezla na kozu a čekala, co bude. Na hodinách které byli přímo naproti mně stálo 6:37! Pan doktor mi píchl vodu a pak začali „Ty“ bolesti, o kterých jsem asi tedy zřejmě slyšela. Ve finále jsem asi 5x zatlačila a malý nechtěl ven. Pan doktor mi oznámil, že počkáme na další kontrakci a nastřihneme hráz. Byla jsem zděšená, ale na druhou stranu jsem si říkala, ať udělá cokoli hlavně ať už je Davídek venku. Davídek se narodil v 7:07… Takže můj první porod v životě trval 30 minut 🙂

Po porodu a všem co posléze následoval jsem se v 8 hodin dostala k tomu, aby zavolala své mamince. S chvějícím hlasem mi říkala tak co je to hrozný viď, Honza (manžel) mi psal, že to bude dlouho trvat. Já jsem se začala smát a říkám jí, že vše je za mnou a už se těším na holčičku. Byla v šoku, že jsem již porodila a naopak ráda, že vše bylo tak rychlé.

Asi se divíte, že jsem nenapsala nic o svém manželovi. Ten čekal na chodbě, jelikož k porodu nechtěl nebo se spíš bál jít. Plně jsem to tolerovala… když čekal na chodbě pan doktor mu oznámil, že to nebude dlouho trvat. On ovšem v tom šoku špatně porozuměl a myslel si, že to bude dlouho trvat a v tomto znění to též interpretoval celé naší rodině. Po porodu přišel celý rozechvělý a říká mi „vždyť ty jsi vůbec nekřičela jako v těch filmech, když je vezou do porodnice a mělo to dlouho trvat “ no a to mě opravdu po rozhovoru s mojí maminkou pobavilo. Narodil se nám krásný sice malý Davídek. Vážil 2 620g a měřil 48 cm. Vzhledem k okolnostem to byl pašák. Nebyl v inkubátoru a týden po propuštění z nemocnice, už měl kilo nahoře. Nyní je mu rok… váží 9 620 g 🙂 a je to rošťák, běhá a pořád něco vypráví. Nejoblíbenějším jídlem je řízek a okurka 🙂

Nyní se pokoušíme o sestřičku tak doufám, že druhý porod bude stejně rychlí a bezproblémový jako tento. Tím chci ulehčit všem nastávajícím maminkám, které se bojí porodu, že i takovéto věci se dějí a ně všichni rodí 12 hodin a podobně. Myslím si, že můj příběh určitě není jediný a maminek jako jsem já je určitě plno. Držím palečky všem, co se snaží, které jsou těhotné a i všem maminkám aby strasti a radosti z péče o ty naše zlatíčka hravě zvládali a jen a jen se těšili z toho jak krásná miminka mají. Jak totiž říká každá maminka „ Naše miminko je to nejkrásnější, nejšikovnější a nejhezčí na celém světě.

30.9.2012 5:01

Další blogy

Autor nemá žádné další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist