Kam odešlo mé krásné štíhlé tělo? A vrátí se ještě někdy? :-)

Po nevolnostech přišla spousta dalších změn. Jsem sice zatím ještě pořád „štíhlá“ maminka s krásným bříškem, ale… Rozhodla jsem se svoje nejvíce vnímané změny zhodnotit. Jsou kladné nebo záporné? A jak jste na tom vy ostatní? Změna číslo 1 – poprsí: Spousta žen touží po větším poprsí. Vážené dámy, ráda Vám to svoje přenechám. Já byla se svými […]

Po nevolnostech přišla spousta dalších změn. Jsem sice zatím ještě pořád „štíhlá“ maminka s krásným bříškem, ale… Rozhodla jsem se svoje nejvíce vnímané změny zhodnotit. Jsou kladné nebo záporné? A jak jste na tom vy ostatní?

Změna číslo 1 – poprsí:

Spousta žen touží po větším poprsí. Vážené dámy, ráda Vám to svoje přenechám. Já byla se svými malými radostmi spokojená. Hned na začátku těhotenství ale začaly růst a já se začínám bát, že nepřestanou snad nikdy. Jsem ve 24. týdnu a z košíčků B jsem už na D a všichni vyhrožují, že po porodu se ještě zvětší. No to pěkně děkuju. Už teď mám pocit, že nekupuju prádlo, ale stany. Kdyby alespoň šlo zařídit, že maminky budou mít výjimku z gravitace 🙂 Manžel je nadšen, já mám pocity spíš smíšené. Prostě musím čekat a modlit se, aby po kojení zase splaskly. Alespoň že drží tvar. Ono se řekne „pěkný velký prsa“, ale zkuste si je s sebou všude tahat pánové 🙂 Pro mě tedy změna negativní, ale díky manželově nadšení si na ni zvykám docela lehce.

Změna číslo 2 – srst:

Zdá se, že těhotenství s sebou přináší také jedno milé překvapení týkající se pokrývky těla. Zatímco před otěhotněním stačilo použít žiletku jednou týdně, v jeho prvních měsících jsem začínala propadat panice, že mne někde pokousal vlkodlak a já se teď začínám proměňovat. Nejen, že množství použitých žiletek v naší domácnosti značně vzrostlo, ale povyrostla mi „srst“ i na místech, kde jsem si předtím vůbec nevšimla, že nějaké chloupky mám. Možná tak tělo reaguje na zimní období tohoto roku a snaží se mne chránit před chladem. Nebo spíš ani ne tak mně, jako prcka. Blonďaté chloupky totiž narostly do délky hlavně na pupíku a bedrech. Naštěstí nejsou moc vidět pokud nestudujete přímo pokožku a navíc mne všichni ujišťují, že „po porodu to sleze“. No uvidíme. Jestli ne, tak asi budu muset kandidovat na místo orangutana v místní ZOO. Změna negativní, nicméně fyzicky ne nepříjemná a s výhledem na ústup. Už se nemůžu dočkat.

Změna číslo 3 – a zase to poprsí:

Jakoby nestačilo, že mi ňadra vzrostla na pro mne nepohodlnou velikost, mé útroby se rozhodly navíc nebrat těhotenství na lehkou váhu a žlázy začaly produkovat mlezivo. Fajn, řekla jsem si. Alespoň mám dobrý pocit, že snad kojení půjde hladce. Hmmm. Pozitivní nálada mne přešla ve chvíli, kdy mi manžel při silvestrovské návštěvě u známých sdělil, že mám flek na prsu. Zasmála jsem se, že je to tím, že je teď mám větší, neumím s nimi zacházet a občas se mi podaří se pobryndat. Tohle „pobryndání“ bylo ale přeci jen trochu zvláštní. Bylo symetricky na obou prsou. Trapas naštěstí všichni přešli bez komentářů. Podruhé to bylo v pizzerii plné cizích lidí. Seděli jste už někdy v dobře vytopené restauraci v tlustém svetru s rolákem kvůli dvěma pěkným skvrnám na triku? No, to je asi život. Jako dezert jsem si musela dát zmrzlinu a na veřejnosti se od té doby snažím sedět zády k davu 😉 Změna je to myslím v rámci těhotenství normální a žádoucí, ovšem nepohodlná a trapasy vytvářející.

Změna číslo 4 – bříško:

V prvních týdnech jsem se sledovala ostřížím zrakem. Těšila jsem se jak mi poroste pupík a „kdy už to na mě konečně okolí pozná“. Od začátku jsem pupík pěkně masírovala a vtírala krém proti strijím a zatím to vypadá, že se snad neobjeví, i když ten největší nárůst objemu mne teprve čeká, takže kdo ví. Bříško mi roste krásně dopředu a nerozlévá se do stran a tahle změna mi nevadí ani trochu. Jen to funění při vycházení do schodů… a nemožnost spát na bříše… a nemožnost spát na zádech… a bolavá bedra… a neohebnost… útlé boky už jsem také oplakala… ale jinak super 😀 No podle mě „bříško je sexy“. Takže změna pozitivní, jen ten strach, abych se pak dokázala dostat zpátky do formy jak tvarově tak fyzickou výdrží. Nicméně pánové (vy víte kteří) – ruku na srdce – jak sakra můžete hrdě nosit své okrasné tukové prstence to prostě nepochopím. To nepohodlí je ubíjející a navíc – vám to teda nesluší ani trochu 😉

Změna číslo 5 – pigmentace:

Nevím jaký jsem fototyp nebo jak se tomu říká. Neopaluju se zrovna hned a hladce a po většinu roku bývám bílá jako sýr. O to snáz na sobě vidím tmavnutí mých budoucích „dudlíčků“. Naštěstí to je věc, na kterou se můžu koukat jen já a můj muž, takže žádná veřejná záležitost. Ale povím vám jedno. I skrz podprsenku to vypadá pěkně sprostě 😀 Co mne trápí víc je pomalu se objevující „linea negra“ nebo jak říkají tomu proužku od pupíku dolů. Kdyby chtěl být alespoň symetrický ale to on ne. Naštěstí je jen světloulinký a já ho každý den přemlouvám, aby takový i zůstal a pak rychle zmizel. Změna čistě soukromá, ničemu nevadící, jen nezvyklá a doufám dočasná.

Změna číslo 6 – pupík:

A je to tady. Bříško určitě ještě poroste a můj původně krásný hluboký pupíček už teď začíná vykukovat na svět i přes tričko. Vypadá to trochu, jako bych měla pod tričkem nafouklý balón a přímo na jeho vrcholku vyčníval ventilek. 🙂 Sakra jak mám s takovouhle výbavou vypadat sexy a reprezentativně? Připadám si spíš jako veselá postavička z nějakého kresleného příběhu. No tohle teda doufám po porodu dostane svůj původní rozměr. S drze vykukujícím pupíkem na pořád se smiřovat vážně nechci.

Když k tomu všemu přidám „kachní chůzi“ způsobenou ulevováním bolesti v bedrech, tak se o nějaké ladnosti opravdu nedá mluvit. Navíc jsou tu pocity únavy, malá výdrž a z toho všeho dohromady je člověku na brečení. A přesto… díky obrovské podpoře manžela si připadám krásná a možná někdy i atraktivnější než dřív. Bez jeho ujišťování bych ale všechny tyhle „malichernosti“ nesla asi dost těžko.

Drazí partneři a partnerky, kamarádi a kamarádky, rodiče, dospívající mládeži a vůbec vy všichni, co máte ve svém okolí nějakou tu svojí těhulku. Jestli jste jí ještě dnes neřekli jak moc jí to bříško sluší, že to všechno k tomu patří a že se vám to na ní vlastně moc a moc líbí, tak to koukejte udělat hned teď. Možná že se bude smát a dělat že vám nevěří, ale až na ni pak půjde splín z toho všeho a bude zase vážně přemýšlet o tom, co se to na ni vlastně řítí, právě tyhle vaše věty jí pomohou to překonat a radovat se z toho co ji čeká.

30.9.2012 5:01

Další blogy

Autor nemá žádné další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist