Doma řádí živel!

Když Stella nevykřikuje, trénuje mluvení. Buď potichu otvírá pusu, jako když mluví, nebo vyluzuje různé slabiky… vavava, blablabla. Začíná s ní být docela společenský život. S nadšením absolvovala štědrovečerní návštěvu, radostně se „kření“ na všechny děti kdekoli na návštěvě. Naposledy s námi seděla jako správný spolustolovník u večeře ve své židličce a tak trochu nám mezi různým plácáním do stolu a našich rukou ujídala. Zkoušela, byť ještě zuby nemá, jíst jednohubky chleba s ricottou.

Stella začala s vertikalizací. Ona jí vertikální poloha byla vždycky milejší. V nosítku bylo a je prostě vždycky fajn. Ale teď jde do akce sama. Plazení se u ní nekonalo a už ani nebude. Je na všech čtyřech a neustále trénuje tak, že „péruje“ zepředu dozadu. Občas to vypadá, že odstartuje a odletí, 🙂 pak zas pro změnu leze, ale dozadu. Jindy jde z kleku rovnou do „střechy“ s nataženýma nohama na rukou. A pak si odpočine sedem nabok.

S patřičnou asistencí slézá pozadu ze sedačky na zem. A pokud asistent při vynalézání všech možných otáček a válení se Stellou nadzvedne její nohy, automaticky schoulí hlavu na kotrmelec. Legrace vrcholí, když s ní někdo lezoucí hraje na „schovku“ a „jukání“ kolem stolu v obýváku.

Se mnou se přemísťuje podle potřebných denních činností. Když se bude prát nebo koupat, může zkoumat koupelnu, pak zase popolézá v ložnici, protože je práce tam. V ložnici ji baví sedět na parapetu a pozorovat, co se děje venku. A nebo se dá dobře lézt i na chodbě. Tam je navíc zrcadlo a to je dobrý objekt k zábavě, minimálně je potřeba ho pořádně oplácat.

Na cesty už teď vyrážíme radši, protože autosedačka přestala být nepřítelem. Nakonec se v ní docela dobře spí. A v obchodě už to taky není taková honička, protože Stella sedí ve vozíku. A tééda, tam je věcí. První nákup ve vozíku se tvářila tak udiveně, až se u ní zastavovali ostatní nakupující a bavili se. Já jsem tedy ráda, že když je Stella udivená, tak zapomene vykřikovat.

Jediné okamžiky, kdy se živel mění v anděla, je spánek. Naštěstí pro mámu spí už asi dva měsíce celou noc. A teď ještě zřejmě kvůli patřičnému fyzickému vybití spí mnohem lépe i přes den. Proti dřívějším dvaceti minutám si ráda pospí celou hodinu nebo i hodinu a půl. Se Stellinkou je prostě zase o něco větší zábava a já se můžu o trošku víc věnovat i svým věcem. A zároveň si užívat nový báječný vztah. Určitě si všichni skvěle domyslí, co tenhle „živel“ vyvádí dál i bez toho, že o tom budu psát.

Přeju všem malým „živlíkům“ i jejich zodpovědným průvodcům mnoho zdraví a energie pro všechny věci, které tu mají v plánu vyvádět v novém kalendářním roce.

Hana